To neuvěříte jaké imbecilní konstrukce využívá dnešní eurounijní propaganda, jen aby se pijavice udržely u moci

BERLÍN | Němečtí akademici Manuel Funke, Moritz Schularick a Christoph Trebesch zkoumali důsledky finančních krizí ve dvaceti vyspělých ekonomikách světa mezi lety 1870 až 2014. Zjistili mimo jiné, že po každé finanční krizi obecně dochází k posílení krajní pravice.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek



Podle autorů analýzy zasadila poslední ekonomická krize těžkou ránu také současnému politickému systému v Evropě. Poukazují na to, že na národní úrovni byl zásadně narušen systém dvou dominujících stran a ve volbách jsou úspěšné i zcela nové strany. Masové demonstrace, stávky a politické hádky jsou z jejich pohledu jen vyústěním finanční krize. „S přihlédnutím ke katastrofickým důsledkům hospodářské krize ve třicátých letech je nutné si položit otázku, co nám historie říká o politických následcích podobných otřesů. Můžeme z dlouhodobého hlediska moderních dějin identifikovat systematické posuny v politice po finančních krizích?“ uvádí se v analýze.

Autoři aktuální analýzy přiznávají, že nejsou zdaleka první, kdo si takové otázky v tomto kontextu pokládají. Poukazují na studii De Bromheada a jeho týmu z roku 2012, jež se věnovala hledání spojitosti mezi hospodářskou krizí ve 30. letech a následným nárůstem politického extremismu. Tým kolem profesora Miana zase ve stejném roce publikoval studii, jež dokazuje, že po finančních krizích dochází k polarizaci a rozdělení parlamentu. „My jsme nyní udělali nejúplnější historickou analýzu, v rámci které jsme sledovali časové období od roku 1870 do roku 2014 ve dvaceti nejvyspělejších ekonomikách světa, jež zahrnovalo více než 800 voleb. Následně jsme vše dali do souvislostí s více než 100 finančním krizemi.“

Prvním zjištěním Funkeho, Schularicka a Trebesche je, že po většině finančních krizí za posledních téměř 150 let se politický systém posunul více napravo. „V průměru krajní pravice posílila o třetinu v období pěti let, které následovaly po krizi. Zvláště viditelný je tento trend v období před a po druhé světové válce. Extremistické strany z pravicového spektra výrazně posilovaly ve třicátých letech i po roce 2008. Něco podobného se však opakovalo také v případě lokálních finančních krizí, jako byla bankovní krize ve Skandinávii zkraje devadesátých let. Zjsitili jsme rovněž, že naopak levice z finančních krizí prakticky nikdy neprofitovala,“ píše se v aktuální studii německých akademiků.



Za druhé klíčové zjištění považují autoři studie skutečnost, že po každé takové finanční krizi se obecně stávají vládnutí a celková správa státu mnohem obtížnější. „Parlament daného státu se obvykle začíná rozdělovat a vládnoucí koalice ztrácejí vliv. Naproti tomu posiluje opozice a stoupá počet stran, které se v dalších volbách následujících finanční krizi dostanou do parlamentu. To je samozřejmě špatná zpráva pro ty, kteří chtějí zajistit efektivní řízení státu. Právě v této době je přitom nutné přikročit k rozhodným politickým krokům,“ konstatují akademici a poukazují také nejenom na nárůst protestních hlasů ve volbách, ale také na zvýšený počet demonstrací v ulicích.

V součtu se množství generálních stávek, demonstrací a násilných nepokojů co do četnosti po finanční krizi dostává téměř na dvojnásobek v porovnání s obdobím před krizí. „Když tyto tři formy rozebereme jednotlivě, tak protivládní demonstrace se v období po krizi ztrojnásobí, násilné nepokoje zdvojnásobí a počet stávek roste nejméně o jednu třetinu. Kritickým obdobím obvykle zůstává prvních pět let po finanční krizi a poté se negativní důsledky postupně začínají snižovat. Deset let po skončení ekonomické krize se potom volební výsledky vracejí k historickému průměru. Platí to jak pro preference krajní pravice, tak pro předchozí rozdrobenost národních parlamentů.

„Typickou reakcí po finančních krizích je tedy nárůst vlivu krajně pravicových stran a naopak dočasně se snižující volební preference vládní většiny. Dále také dochází k fragmentaci parlamentu, do které se dostává více politických stran. Tento vývoj pravděpodobně brání přijetí efektivních řešení a přispívá k celkovému politickému kolapsu. Výsledná politická nejistota potom může být hlavním důvodem pro hojně diskutované pomalé hospodářské oživení v období následujících těsně po krizi. Součástí tohoto období je také zvýšený počet pouličních protestů a stávek. V důsledku toho lze konstatovat, že regulační orgány a centrální bankéři nesou velkou zodpovědnost za politickou stabilitu. Předcházet finanční krizi tak zároveň znamená snížení vzniku politické katastrofy,“ uzavírají autoři svoji analýzu.


Zdroj: eportal.cz | Převzato z parlamentnilisty.cz


Reklama: