Kam odtékají naše peníze? Společně jsme pro nadnárodní koncerny naspořili 5 miliard korun

Z obchodu s vodou se stane v budoucnu nejlukrativnější záležitost. Podle mojí úvahy je jím již dnes. Vodu potřebuje každý a do našich domovů se dostává dlouhou cestou prostřednictvím zpracovatelů a obchodníků.

Martina Horňáková

Martina Horňáková





Za vše mluví prodej balené vody, ještě v dobách mého dětství nevídaná věc. Tekuté zlato vydělává nadnárodním koncernům biliony, a aniž si to uvědomujeme, i voda tekoucí nám z vodovodních kohoutků v našich domovech již není naše. Bylo natočeno spoustu dokumentů a reportáží o problematice vodohospodářství měst a obcí, ale řešením se snad ani nikdo nezabývá, možná z i důvodu osobního prospěchu odpovědných lidí. Důsledky pro budoucnost však čas od času prosakují z medií již dnes, zrovna jako prosakují neopravované potrubní systémy, o kterých čas od času slyšíme při zamoření vody bakteriemi pro zdraví nebezpečnými. Těchto zpráv bude v důsledku špatných rozhodnutí při privatizaci vody značně přibývat a teprve potom se lidé začnou obávat důsledků a ztráty komfortu,na který jsou zvyklí. Častější odstávky vody, možná jen určené hodiny, kdy voda doma poteče. Zatím jsme si zvykli, že cena vody stoupá, kvalita trubek však zastarává. Řeší se jen akutní stavy.

Důvod? Např. v regionu mého bydliště vlastní obchod s vodou francouzi (Veolia), tudíž část zisků odtéká do Francie . O strukturu vodovodního potrubí se však stará město. Nyní je nejvyšší čas začít přemýšlet, až se vám při doručení vyúčtování z vodáren zase bude zdát, že jste málo s vodou šetřili. Naopak, čím budete spotřebovávat méňě vody , tím víc bude růst cena. Jedinou možnost ušetření vidím v odstranění koncernu, který nám namluvil, že bez něho nezvládneme sami sobě dodávat vodu. Používají se totiž peníze k regulaci a rozdělování zdrojů kvůli zisku a lidé v tom jedou – zatím – sami za sebe. Týká se to i energií, tepláren, atd. Prodáváme vlastní akcie zdrojů, což úplně není asi podle zdravého rozumu nejrozumnější.



Řešení? Tlačit na politiky, aby se zdroje nestali zdrojem zisků na úkor prosperity lidí. Možná si vzít příklad z míst ve světě, kde se lidem vše podařilo zvrátit vlastní vůlí. Např. v roce 2000 v Bolívii, město Cochabamba vyhrálo „ válku o vodu“ s nadnárodní korporací Bechtel, Berlín r. 2012 zrušení smluv a zpětné vykoupení vodáren od Veolie . Nemusíme ani za hranice naší země, kdy se v některých regionech politici o obchodu s Veolií ani jinou nadnárodní korporací nenechali zlákat. Možné nápravné řešení je deprivatizace zdrojů a zastavení toku peněz do ciziny.

Voda ….. počátek všeho, základ života, nejdůležitější surovina ve všech průmyslových odvětvích. Už první ze sedmi mudrců Tháles z Milétu ( 6.stol. př.n.l.) stanovil vodu jako první základní element kosmologie, později přidal oheň, zemi a vzduch.