Babiš vyhrožuje výpovědí z koalice

Babiš dobře pochopil, že se v těchto týdnech jedná o budoucnost demokracie v ČR. Jeho představy o demokracii jsou představy oligarchické. Rozhodně to v jeho pohledu není vláda lidu.

Jiří Paroubek

Jiří Paroubek





Babiš chce i nadále jít v politickém podnikání cestou nekalé konkurence, kdy jedna ze stran (ta jeho) v jinak konkurenčním prostředí používá takového nástroje, aby dosáhla nezasloužené výhody proti konkurentů.

Babiš chce prostě do svého ANO kromě státních peněz (tak jako jiné politické strany) pumpovat i peníze své firmy. A tak si vytvořit prostor, aby měl v každém případě velmi účinné předvolební kampaně a prostřednictvím médií, která vlastní, aby vedl kampaně vlastně permanentně.

Nyní se mu zajídají návrhy jeho koaličních partnerů, kteří samozřejmě chtějí zachovat demokracii jako boj politických stran a boj idejí, a nechtějí tak úplně vydat zemi oligarchovi, jehož záměry ani po více než dvou letech jeho pobytu v politice nejsou tak úplně jasné.

Hovořím-li o záměrech, míním tím vizi toho, jak by podle Babiše měla ČR vypadat za 15 či 20 let. Zda to bude ještě stát, kde se na prosperitě budou moci podílet všichni, anebo stát jen pro ty privilegované, nejbohatší, kteří si mohou veřejné i další služby zajišťovat za peníze v zahraničí a jimž ani nesejde na tom, aby ostatní občané měli kvalitní veřejné služby západoevropské úrovně. Pokud hovořím o veřejných službách, myslím tím především zdravotnictví, školství, bezpečnost a další.



Pokud dnes A. Babiš vyhrožuje výpovědí koaliční smlouvy, jestliže jeho koaliční partneři přispějí k ztransparentnění politického prostředí a k omezení konfliktu zájmů a také k limitování vlivu velkých peněz na politiku, je to nehorázné a je to nestoudné.

Myslím, že by ho sociální demokraté a lidovci měli vzít za slovo. Udělal velkou politickou chybu. Před případnými mimořádnými volbami by sice Babiš do omrzení mlel o tom, že se proti němu spikly všechny politické strany, tedy ty tradiční. Je ale otázka, pokud budou mimořádné volby na základě dohody parlamentních stran s výjimkou ANO třeba za rok, zda mu to ještě někdo zbaští.

Prostě představy oligarchy o politice, která by časem zdegenerovala podobným způsobem, jako se to stalo například na Ukrajině, nejsou ničím, co by mohlo republice a jejím občanům dlouhodobě prospět.

Pokud dnes novináři, kteří mají blízko k svému zaměstnavateli Babišovi, píší o nutnosti zachovat stabilitu současné vlády, je třeba říci také to, že vše má jisté meze. I komunistická vláda byla stabilní, a přece došlo v listopadu 1989 k převratu, který vedl k ustavení demokratického politického systému a tržního hospodářství, a také k mnoha vlnám nestability, kterých jsme byli svědky.


Reklama: