Evropská unie podvedla Českou republiku a podvede i Velkou Británii

Před referendem o vystoupení Velké Británie z Evropské unie vyjednal premiér Cameron pro Británii příslib lepších podmínek členství. Příklad slíbené a nesplněné výjimky pro Českou republiku ukazuje, že sliby EU nemají žádnou váhu.

Petr Mach v Bruselu

Petr Mach v Bruselu





Před nadcházejícím referendem o vystoupení Velké Británie z Evropské unie vyjednal britský premiér David Cameron pro Británii lepší podmínky členství za podmínky, že země zůstane v EU. Splní ale EU, co slíbila? Příklad slíbené a nesplněné výjimky pro Českou republiku ukazuje, že sliby EU nemají žádnou váhu.

Namísto smlouvy vyjednal Cameron jen sliby

Britským voličům na Evropské unii vadil mimo jiné příliv migrantů z východní Evropy a také trvalé směřování Evropské unie ke stále těsnější integraci.

Proto Britský premiér v únoru na zasedání Evropské rady vyjednal, že Británie bude moci omezit pravidlo volného pohybu osob a že Británie nebude podléhat zásadě stále těsnější integrace EU. Cameron nyní voliče v referendu vyzývá, aby na základě vyjednaného hlasovali pro setrvání země v Evropské unii.

Ve skutečnosti ale Cameron nemá právně závaznou dohodu. Má jen politický slib, že se v budoucnu smlouvy o EU změní tak, jak Británie požaduje.

Pokud jde o omezení volného pohybu osob, dohodlo se na Evropské radě následující: „S ohledem na budoucí rozšiřování Evropské unie je třeba uvést, že v příslušných aktech o přistoupení, které musí v souladu se Smlouvami schválit všechny členské státy, budou stanovena vhodná přechodná opatření týkající se volného pohybu osob. V této souvislosti se bere na vědomí postoj Spojeného království, které se vyjádřilo ve prospěch těchto přechodných opatření.”



Pokud jde o zásadu stále těsnější integrace, shodla se Evropská rada na tomto: “Uznává se, že Spojené království vzhledem ke svému zvláštnímu postavení, jež je zakotveno ve Smlouvách, neusiluje o hlubší politickou integraci v rámci Evropské unie. Věcná podstata této problematiky bude začleněna do Smluv při jejich příští změně v souladu s příslušnými ustanoveními Smluv a příslušnými ústavními předpisy členských států takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že se odkazy na stále užší svazek nevztahují na Spojené království.”

Aby změny platily, musely by je ratifikovat parlamenty a hlavy států všech členských zemí. Pokud ovšem Evropská rada splní slib a do příští smlouvy domluvené změny vůbec zařadí.

Sliby České republice nebyly splněny

Vzpomeňme si, jak to bylo s výjimkou, kterou pro Českou republiku požadoval prezident Václav Klaus před přijetím Lisabonské smlouvy. Tehdy Klaus podmínil svůj podpis smlouvy tím, že Česká republika dostane výjimku z tzv. Listiny základních práv EU. Lisabonská smlouva prošla po té, co se Evropská rada shodla, že v okamžiku uzavření následující smlouvy o přistoupení nového členského státu, bude k této dohodě připojen protokol umožňující ČR nepřidat se k Listině práv EU.

Nazasedání Evropské rady 29. října 2009 domluvili premiéři toto: „S přihlédnutím ke stanovisku České republiky se hlavy států a předsedové vlád dohodli, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude v souladu s příslušnými ústavními předpisy jednotlivých členských států ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol,” jehož znění mělo být následující: “Protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se použije na Českou republiku.”

Smlouva, ve které se měla česká výjimka objevit, byla dohoda o přistoupení Chorvatska do EU z roku 2012. Slíbený text do ní vůbec nebyl přidán. Jak uvedl poslanec Evropského parlamentu z vládnoucí strany EPP György Schöpflin: „Příslib prezidentu Klausovi byl politickým gestem k zajištění schválení Lisabonské smlouvy. Máme zde politický slib, který ale reálně nemá žádný význam.“

Milí Britové, než budete hlasovat o svém setrvání nebo vystoupení z EU, vzpomeňte si na to, jak EU nesplnila nic z toho, co slíbila České republice.