Nejúspěšnější moderní zákaz kouření zavedli nacisté

Začnu citací jednoho článku, který napsala v roce 2008 Victoria Hardyová a jmenuje se „Hitlerův zákaz kouření“, a on krásně popisuje vše, co tady jednáme jinak, než jsme zatím slyšeli:

Jaroslav Kubera




„Snažím se poslední dobou žít zdravěji, i když samozřejmě o tom, co je zdravé, lze diskutovat. V uplynulém roce jsem se pokoušela omezit používání chemikálií ve svém okolí, pokud to šlo. Přestala jsem brát předepsané léky, jen výjimečně si kupuji ty, které jsou bez předpisu, a k lékaři nejdu, pokud to není nutné. Nechala jsem si nahradit amalgamové plomby v zubech a přestala používat pastu obohacenou fluorem. Sodu piji jen občas a vzdala jsem se používání všech umělých sladidel. Pitnou vodu beru z potůčku, maso, vajíčka a máslo nakupuji od malých nezávislých farem, pro běžné potraviny chodím do nejbližšího obchodu s organickou výživou a jím velmi málo hotových jídel. Mobilní telefon používám tak třikrát, čtyřikrát do roka. Přes všechny tyto změny stále kouřím. Známí říkají, že je nesmyslné změnit tolik věcí a pořád přitom kouřit, ale nevím, zda mají pravdu. Vím, že je obecně přijímán fakt, že kouření zabíjí a nikdo to nezpochybňuje, ale obecně je přijímána celá řada věcí, které nejsou pravdivé, takže co z toho vyplývá? Stát utrácí obrovské částky, aby odradil veřejnost od kouření, a zákazy kouření tak dalece zasahují do našeho soukromí, že někteří lidé, kteří nemají byty v osobním vlastnictví, nesmějí kouřit ani doma. Mým prokletím i mým požehnáním v životě je to, že ráda dělám věci, které dávají smysl, a je pro mě těžké pochopit, jak moje malá cigareta u kavárenského stolku venku může někomu více ublížit, než výfukové plyny stovky automobilů projíždějících kolem. Nebo jak může cigareta škodit mému okolí více než tovární komín, vyplivující do ovzduší bůhvíco, nebo různé osvěžovače vzduchu a parfémy pumpované do obchodních center, či chemikálie v jídle nebo přídavky do pitné vody. Ale kuřáci se stali nakaženi leprou a je to nenávist, kterou mnozí sdílejí a která je uzákoněná státem.“


Není bez zajímavosti, že to byla právě nacistická strana, která zavedla nejúspěšnější moderní zákaz kouření, když Hitler, bývalý kuřák rozhodl, že kuřáci nepředstavují ideál jeho nadřazené rasy. Nacisté byli také první, kteří upozornili na souvislost mezi rakovinou a kouřením, ale byli tyto objevy čistou pravdou nebo pouze dalším nástrojem v dlouhé řadě nástrojů propagandy?

První zákaz kouření na americké půdě je přičítán puritánskému zákonu státu Massachusetts z roku 1632, a možná víte, že je to tentýž stát a totéž období, kde se věšení čarodějnic stalo oblíbenou kratochvílí.

Přirozeně si uvědomuji, že tento článek vzbudí nevoli, nebezpečí kouření a pasivního kouření je nám intenzivně vtloukáno do hlav všemi sdělovacími prostředky, a my to přijímáme, aniž bychom pochybovali. Říkají, že každý rok zemře v USA předčasně 400 000 lidí následkem kouření. Ale věděli jste, že i když kuřák zemře ve věku 90 let, je stále veden jako předčasně zemřelý následkem kouření a zahrnut do této statistiky?

Žijeme v gulagu? Nesmíme svobodně jíst, pít a kouřit, ale dokonce už nesmí ženy ani svobodně rodit

Z analýzy věku těchto 400 000 předčasně zemřelých kuřáků, která byla provedena centrem pro kontrolu nemocí, vyplynula některá zajímavá čísla: Kuřácké oběti žily přibližně o dva roky déle než nekuřáci – kuřáci 71,9, nekuřáci 70. Ze 400 000 předčasně zemřelých následkem kouření zemřelo více jak 70 000 ve věku vyšším než 85 let. Pouze 1 900 z těchto 400 000 neboli půl procenta z kuřáckých obětí zemřelo ve nižším než 35 let. Na druhé straně u nekuřáků zemřelo 143 000 lidí 8 % mladší 35 let, většinou při autonehodě nebo kvůli drogám. Samozřejmě, všichni jsme viděli obrázky začerněných plic přisuzovaným kouření, ale podle těch, kteří provádějí pitvy, není možné z prohlídky plic poznat, zda dotyčný mrtvý kouřil nebo ne. Po resekci bývají plíce většinou čisté, pokud zemřelý nežil ve velkém městě se signifikantním množstvím průmyslového spadu. Na dotaz, zda může lékař při pitvě určit, zda plíce patřily kuřákovi, prohlásil patolog Dr. Gutmann: Nemyslím, že někdo může prohlídkou plic zemřelého určit, zda dotyčný kouřil. Absence černých pigmentů naznačuje, že zemřelý byl buď nekuřák, nebo velmi sváteční kuřák. Bohatá černá pigmentace naznačuje, že zemřelý byl buď těžký kuřák, nebo žil ve městě s vysoce zamořeným ovzduším, nebo byl horník, popř. nastala kombinace všech tří uvedených faktorů.

Černá pigmentace je elementární uhlík, o kterém většina odborníků soudí, že má na funkci plic pouze inertní vliv, ačkoliv v extrémně těžkých případech, známých u horníků, může určitou roli v onemocnění plic hrát.

Je dobře známo, že kouření způsobuje rakovinu. Bereme to jako fakt, ale o čem se málokdy mluví, že 70 % veškerého výskytu rakoviny je u nekuřáků. Národní centrální institut a institut zdraví uvádějí, že pouze 30 % rakovinného onemocnění lze přisoudit kouření. Podle OSN mají Japonsko a Jižní Korea největší spotřebu tabáku, ale současně jsou na první a druhé pozici v tabulce průměrné délky života. Podle literatury sociální společnosti v USA je rakovina plic primárně otázkou vyššího věku, její symptomy se projevují kolem 65 roku. A v nejzajímavější statistice můžeme vidět, že za období let 1973 až 1994 klesla spotřeba cigaret na hlavu ze 4 148 na 2 493, ale za stejné období vzrostl počet onemocnění rakovinou plic ze 42,5 na 57,1 případů onemocnění na 100 000 obyvatel.

Zdá se, že protikuřácké lobby skromně mlčí o nedávných studiích, které ukazují na snížení rizika Parkinsonovy nemoci u kuřáků o 50 %. Stejně mlčí o faktu, že 75 % těch, kteří zemřou na nemoci srdce a selhání koronárního systému, jsou nekuřáci. Další rešerše zjišťují, že kouření nevyvolává rakovinu prsu, že 90 % nemocných ulcerózní kolitidou jsou nekuřáci a že tam, kde bylo omezeno kouření, se zvýšil počet dětských astma.

Některé studie rovněž indikují, že nikotin zmírňuje Tourettův syndrom a prevenci před Alzheimerovou chorobou tím, že stimuluje nikotinové receptury v mozkových oblastech.

Možná, že řeknete něco, jako dobře, může s těmi hřebíky do rakve zabít, když chce, ale nedovolím ti, abys zabíjel mě pasívním kouřením.

Dalším málo známým faktem, že pojem pasívní kouření je rovněž původem připisován nacistům a období, kdy jejich fašistický režim usiloval o vytvoření čisté rady.

A teď do toho vstoupila EPA. Je pasivní kouření označováno pojmem EPS a říkají nám, že minimální kontakt s takto znečištěným ovzduším může být smrtelný. Kongresová komise na zemědělství, kongresová komise na energii a výzkumné oddělení Kongresu prostudovaly zprávu EPA, která varuje před nebezpečím pasívního kouření a všechny tři orgány se shodly na tom, že fakta jsou vybírána účelově a s politickou agendou v pozadí.

O čachrech EPA se statistikou kolem pasivního kouření máme ve Zvědavci článek Pasivní kouření a odhalená pravda o jeho škodlivosti.

Dlouhodobý výzkum světové organizace za zdraví týkající se pasivního kouření, který byl v USA přehlédnut, nebyl tam publikován, stejně jako v dalších zemí Západu, včetně ČR, neodhalil signifikantní nárůst rakoviny plic u lidí vystavených pasivnímu kouření. Tento výzkum byl publikován 7. října 1998. Ze závěru výzkumu vyplývá, že děti a partneři kuřáků pobývající v zakouřeném prostředí nebyli vystaveni zvýšenému riziku. Co se dětí týče, ukázalo se, že jediná signifikantní korelace byla negativní. Děti v zakouřeném prostředí vykazovaly statisticky nižší riziko onemocnění rakovinou plic.

Existuje mnoho výzkumů se stejnými závěry. Ale nějak se tomu teď, když propaganda nás tak efektivně zpracovala, bráníme uvěřit.

Zajímavým faktem, který někteří využívají k hlubšímu zamyšlení o škodlivosti kouření je také statistika, podle které státy s největším počtem kuřáků mají nejnižší počet výskytu rakoviny plic. Jiní se přou o tom, že kouření prodlužuje délku života. A upozorňují na fakt, že mnozí nejstarší lidé na světě jsou kuřáci. A další naznačují, že zvýšený výskyt rakoviny nemá nic společného s tabákem. Ale je důsledkem jaderných pokusů v Nevadě ve 40. a 50. letech minulého století. Aby se vláda vyhnula soudním žalobám, potřebovala najít obětního beránka…

Ukazuje se, že to, co zabíjí, není kouření. Ale přestání. Je prokázáno, že ti, kteří přestali kouřit, mají šanci dostat rakovinu plic. Není žádným tajemstvím, že farmaceutické firmy mají z protikuřácké agendy zisky. Protlačují protikuřácké pilulky, náplasti, žvýkačky. Aby pomohli těm, kteří se rozhodli přestat kouřit, a vláda hrabe peníze z extra daní na tabákových výrobcích. Přirozeně, že také pojišťovny rády zvyšují pojistné pro ty, kteří žijí nezdravým způsobem. A firmy odmítají zaměstnávat kuřáky.

Co se stane, když všichni přestanou kouřit? Smíří se stát, farmaceutické firmy a pojišťovny se ztrátami zisku? Nebo se objeví další zdravotní vize vhodná ke zdanění a vytvoření léčby? Něco, před čím nás budou moci chránit? Co bude příště? Plyny automobilů, pivo, víno či whisky? Mobilní telefony? Restaurace rychlého občerstvení? Vlastníci psů a koček? Kosmetika a parfémy?

Co si málo lidí uvědomuje, je skutečnost, že zákazy kouření nejsou kvůli našemu zdraví. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by chemikálie v našich potravinách. Geneticky modifikovaná semena. Růstové hormony v mléčných výrobcích. Odpadní látky v pitné vodě. Rtuť v očkovacích sérech. Nebo těžké kovy v pleťové kosmetice. Ne!

Zákaz kouření není o zdraví. Je o ztrátě našich konzumních svobod a kontrole mas, o zisku pro ty nahoře… A my jsme to akceptovali – pod vlivem intenzívní propagandy. Žijeme v Americe, kde máme svobodu, kde údajně můžeme žít, jak si myslíme, že je správné. Někteří chtějí provádět seskoky padákem. Jiní milují surfování na vysokých vlnách oceánu. Další slétávají ze svahů pokrytých sněhem. Pijí alkohol. Věnují se turistice. V oblastech s výskytem medvědů jezdí na kolech po frekventovaných dálnicích. Zapíšou se do armády. Mají děti. A všechny tyto aktivity mohou někomu zkrátit život, a přesto nám v nich nikdo nebrání a nedochází k diskriminaci těch, kteří se jim věnují. To stejné by mělo platit i o kouření.

Ačkoliv mnozí lidé podporují zákazy kouření a neostýchají se kuřáky kárat, označovat je ošklivými jmény a pokoušejí se je konvertovat na nekuřáky, měli by si uvědomit, že příště může přijít zákaz něčeho, co oni sami mají rádi.

Nyní už k věci, kterou projednáváme a která tady, kupodivu, nebyla zmíněna. Ta věc se jmenuje – smrad. Smrad je totiž příčinou všeho toho, co tu prožíváme. Zřejmě proto EU zakázala voňavé cigarety, aby měla ještě větší argumenty pro zákazy. Protože to je pravda. Cigarety smrdí. Ne až tak moc, jako smrdí záclony, oděvy, auto, když se prokouří… Jen tak mimochodem. Byla tady řeč o kouření v autě. Dokonce padl návrh, že by se mělo vůbec zakázat kouřit v autě. Na to paradoxně reagovali lékaři, že by to vedlo k dalším mrtvým na silnicích. Protože jistě chápete, když by mně zakázali kouřit v autě, tak nedojedu ani z Prahy do Teplic. Protože bych způsobil smrtelnou dopravní nehodu. Nejlépe nárazem do kamionu v protisměru. Když vezu vnučku, tak by mě ani ve snu, ani ve snu nenapadlo, abych v autě kouřil… Zastavím na odpočívadle. V mrazu si pěkně zakouřím. Moje žena je nekuřačka, odjakživa. Ve chvíli, kdy si přečetla, že zakázali mentolové a voňavé cigarety, tak použila hrubého výrazu, který tady nepoužiji.

Co je podstatné? Kuřáci, přestože pan ministr řekl na ÚPV, že nějakých „podělanejch 80 miliard“ ho vůbec nezajímá, protože zdraví je přece přednější… Já být panem ministrem financí, tak bych mu je ze zdravotnictví odebral, když tedy vlastně teď nebudeme kouřit, tak on peníze nebude potřebovat, protože budeme všichni zdraví. To je, samozřejmě, nepravda. Protože je to taková suma, které se stát nikdy nevzdá!

Souvisí to s mým pozměňovacím návrhem, který neprojde. Ne proto, že by ho nikdo nepodpořil, ale protože by to připravilo stát o tyto peníze. Mimochodem, často se mě ptali, jestli to není legrace, ten úplný zákaz. Já vím dobře, co je prohibice, že nefunguje. Já jsem chtěl v podstatě předejít EU, která dříve nebo později přijde s touto směrnicí a zákaz uplatní. Současně ale umožní, jak už je to ve Spojených státech, že se zlegalizuje marihuana, to je velmi dobrá zpráva pro kuřáky marihuany. Já mezi ně nepatřím. Ve Spojených státech je to tak, že další a další americké státy legalizují marihuanu, takže k tomu dojde i u nás. Ona prý také smrdí, ale ne tak hnusně, jako tabák z cigaret. To tedy já nevím… Smrad je to základní.

Padla tady námitka, že to není tak, že po tomto zákazu přijdou další. Ale samozřejmě, že je to tak! Stačí se podívat na vyhlášku ministerstva školství, která obklíčila samu sebe, a teď neví, jak z toho ven. Protože když začala zakazovat tyčinky, tak nebylo jasné, které tyčinky ano, které tyčinky ne. Nakonec se zjistilo, že i jogurt je nevhodný, takže je už je skoro všechno nevhodné… Hlavně sůl – jak říká paní senátorka Syková, že už nebude chodit do restaurace tady, protože oni hrozně solí, a že by měli být zakázány v televizi všechny reklamy, ve kterých se jenom náhodně může objevit sůl. Přesto všichni solí.

Mám otázku. Je-li tady ten senátor… Jeden z kandidátů do Senátu při těchto volbách měl někde v novinách článek, který se jmenoval Naučíme vás zdravě jíst. Byl o tom, že jsou dvě varianty. Buď se naučíte jíst zdravě sami, nebo vás to neučíme zákonem. Byl takový senátor zvolen? Nebo nebyl? To už jsem, bohužel, nezjistil

Další takové tvrzení, které ve společnosti rezonuje, pan prezident to tady neustále rozděluje. Nesjednocuje společnost. A co děláme my, přátelé? Namísto toho, abychom hledali nejmenší společný jmenovatel, aby si ty dvě skupiny co nejméně vadily, což splňuje bohatě zákon, který v této chvíli platí, který je jeden z těch modernějších, který není rigidní v tom, že tady toto je zakázáno úplně, a vy si běžte někam kouřit ven, což, mimochodem, z hlediska ministerstva zdravotnictví vůbec nechápu. Protože v těchto mrazech si představte, jak to s lidmi dopadá, vidíte to tady v Senátu na dvoře. Můžete to vidět po celé republice. Vybíhají z úřadů a z podniků jenom v košili… Nedávno na plese na Žofíně krásné tři dívky kunsthistoričky tam kouřily venku před Žofínem. Já jim říkám, že z toho budou nemocné. Ale ony tím, jak ještě byly mladé, tak to ještě možná vydržely… Když ale vyjdete z tepla do této zimy, a venku si zakouříte, tak to nemusí dobře dopadnout. Pak máme chřipkové epidemie a podobné věci… Zdraví – je to takové zvláštní… Podobné je to – zakážeme kouřit v nemocnicích, mimo psychiatrie… Kde tam hledáte logiku? Člověk má zlomenou ruku, a nemůže si zakouřit na zahradě nemocnice, pane ministře? Budu jmenovat vaší nemocnici! Nevím, jak máte daleko vy, ale u nás je to skoro kilometr… Takže situace. Chirurg. Kuřák. Lékaři totiž kouří. Velmi mnoho kouří… To je zvláštní. Vědí, jak je to nebezpečné, ale hulí jak cikáni… Takže já tomu nerozumím. A tady budou někteří z nich hlasovat pro ten zákon, protože se stydí. Budou hlasovat pro, přestože jsou kuřáci. Takže onen chirurg. Úspěšná operace. Velká radost. Jdu si zahulit… Aha, vlastně nemůžu, nojo, tak skočím ven v bílém plášti, běží, běží k vrátnici… Vyběhne ven, zapálí si radostně. Okolo jde strážník. A říká: Dostanu pět tisíc, pane, tady je stanice městské hromadné dopravy. Takže toto jsou absurdity, které z těchto nápadů vyplývají.

Pokud jde o alkohol, tam je to velmi zábavné. Řeknu jednu příhodu. Je z hlubokého totáče. Jak se dá někdy vyzrát nad advokátem. Přišel advokát do baru. Na baru nebylo žádné místo. Všude měli „résérve“. A advokát znalý občanského zákona, říká – ukažte mi knihu hostů. Pingl koukal jako jojo, v životě žádnou knihu hostů neviděl, takže mu ji nepředložil. On si tedy sedl, a říká – dám si dvojku bílého. Dal si dvojku bílého. Když ji dopil, tak kývá na číšníka – dám si ještě jednu dvojku bílého. A číšník říká – nedáte! A jak – nedám? Podnapilým nenaléváme… Takže to byla taková příhoda, jak se někdy dá s právem hezky hrát…


polados-prepravujeme-vas-byznys

Pokud jde o to, co je v tom zákoně, co mi vůbec nejde do hlavy, že v zoologické zahradě se kouřit bude moci a v botanické zahradě nebude moci. Když jsem se na to ptal odborníků, tak mi říkali, že by mohly chcípnout ty rostlinky v té botanické zahradě. Ono to tam bude stejně venku, takže tam určitě ty rostlinky nechcípnou, to nebude ve skleníku, tam se automaticky nebude kouřit.

To je jenom pár takových zábavných událostí.

Když jsem se ptal pana ministra na ÚPV, jak to bude s tím prodejem alkoholu a cigaret přes ten internet, že tam si bude muset ten prodávající ověřit, že tomu člověku je 18, ale ne tak, jako je to na pornostránkách, je ti 18, dáš ANO a jdi dál, i když je ti 12. Takhle jednoduché to nebude. To bude muset být sofistikované. Protože ještě nemáme ten občanský průkaz, protože my už jsme ho měnili asi 15x, a budeme znova a znova stále vyměňovat, aby na nás mohli ještě lépe a radostněji, abychom s nimi mohli platit i pokuty, které tam jsou taky mimořádně vysoké, ale to je na jinou debatu. To je, pokutománie v ČR nezná mezí. Tady mám mimochodem tabulku, pane ministře, jenom za přestupky v mém městě, takže jenom přestupky dopravní v roce 2011 nezaplacené byly 29 milionů, v roce 15 už to bylo 39 milionů, až ti strážníci budou honit ty kuřáky, tak to budou další miliony, protože jistě chápete, že bezdomovec kouřící na ulici jim asi těžko ty vaše sumy zaplatí. To asi není pravděpodobné.

Takže o kouření venku už jsme mluvili.

Ochrana dětí je dojemná. Tady už to někdo řekl. Předtím jsme byli uvnitř, školka a škola nechodila, neviděla. Teď jsme venku a škola a školka vidí. Dokonce i na tom jednom obrázku je to mimino s tím dudlíkem, s cigaretou. Mimochodem, to porušujete zákon, protože tento obrázek nesplňuje jiný zákon, kde se říká, že se nesmí ani napodobeniny cigaret nikde zveřejňovat. A tam je dítě, které má dudlík, z dudlíku mu kouká cigareta. To je, mimochodem, protizákonné, tento obrázek.

Obrázky jsou ostatně kapitola sama pro sebe. Já jsem doma zapomněl to tablo, já jsem udělal tablo, kde jsem udělal pexeso z těch vašich obrázků. Teď bude druhý typ, že už se bude vyměňovat, bude nových 36 obrázků. Jeden už vás zažaloval, co jste ho vyfotili živého, on teď žaluje, protože tam omylem prdli člověka, který s tím nesouhlasil. Ale to je jiný příběh. Takže obrázky prima, pane ministře. Ale ztratilo se nám tady cosi, co bylo pro nás velmi důležité, a to je to, jaký je obsah nikotinu a dehtu. To si vůbec neumím vysvětlit, protože my vždycky koukáme a někteří kouří R1, protože tam je opravdu málo, někteří koupí goldky, ještě jsou slabší, tam si lámeme filtry, protože tam to samozřejmě firma udělá geniálně. Oni mají málo, ale když ulomíte kus filtru, tak je z toho normální cigareta. To možná pan ministr ani neví, to mu při té svaté zavilosti uniklo. Takže to už tady nemáme, ten údaj o tom.

banner-cex-660x220

Samozřejmě, výrobci těch pouzdýrek si užili. Mimochodem, v trafikách to mají tak, že mají vystříhané ze starých cigaret ty bez obrázků, a všechny ty cigarety mají přelepené tím bez obrázků. Takže vidíte, že ty vaše nápady vůbec nikam nevedou, jsou absolutně k ničemu. Akorát samozřejmě stojí peníze, budete muset asi zvyšovat daně, protože oni zdraží cigarety, protože pro ty výrobce stále vyměňovat ty vaše obrázky nebude nic lehkého.

Pan senátor Malý tady mluvil o tom, že jsou věci užitečné a věci neužitečné. To je samozřejmě pravda. Dokonce je také pravda, že věcí neužitečných je mnohem víc než užitečných. Například jako milování za účelem jiným, než je zplození dítěte, je věc neužitečná, zjevně neužitečná, dokonce si nejsem jistý, jestli zdraví škodlivá, to by pan ministr věděl lépe než já. Stejně jako lezení po horách bez jištění, nákup řetězových pil, křovinořezů, soustruhů a podobných věcí, kdy inspekce práce vám chodí říkat, že už jste koukal do počítače déle než… Takže musíte přestat, udělat si přestávku a zacvičit si. Ale doma si můžu koupit cokoli, bez jakéhokoli školení. Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří říkají, že nečtou návody, a skutečně takových lidí je hodně, že si koupí mobil a návod nečte a říká, že lépe se to naučí, když si to zkouší, tak si to lépe zapamatuje. Bohužel, když si to zkouší s tou řetězovkou, tak si často uřízne kus nohy, když nečte návod. Nebo když si koupí pračku, kde jsou takové zajišťovací kolíky pro přepravu, a když ty kolíky nevyndá, tak tu pračku zničí hned při prvním zapnutí. Já rád čtu návody, takže já s tím tento problém nemám.

Já za klíčový pozměňující návrh považuji opravdu ten odklad, který umožní v klidu, ne takhle, jak tady dostaneme spoustu, ještě nemusí být promyšleny ty nové, mohly by ten zákon ještě více pokazit, že budeme mít čas klidu, ty největší zrůdnosti, které tam jsou, odstranit.

Nyní bych se zmínil o tom, co uděláme my kuřáci v případě, že tato zrůdnost projde. Máme několik možností. Zaprvé, ta je nejjednodušší, už tady máme podklady, je založení náboženské společnosti. To je v ČR velmi jednoduché. Vidíte, že tady mám návrh na založení, na registraci náboženské společnosti. Stačí 300 podpisů, kterých seženeme možná 300 tisíc, a založíme si společnost, která se bude nazývat Nikotinisté. Nikotinisté budou mít svého boha Nikotina, samozřejmě budou mít své stánky, tak jako všechny církve mají svůj stánek, kde se scházejí. Ten stánek bude, dříve nazývaný hospoda, dnes už ne, protože to bychom podléhali zákonu. Tam my se budeme scházet. Naším tělem páně bude ovar a naší krví páně bude pivo. To je jedna z možností, kterou můžeme využít. Máme ovšem ještě další možnosti, můžeme se prohlásit za menšinu a obrátit se na EU, aby nás chránila stejně jako LGBT a podobné, a ona sama sebe opět obklíčí a obtížně bude moci vysvětlovat, proč jednu menšinu nechce ochraňovat. Výsledkem budou zateplené kuřárny ve všech podnicích, ve všech úřadech, ne takové to potupné chození ven a zatěžování našeho zdravotnictví chorobami ze zimy.

Další, a to je pro vás nejméně příjemná, tady četl, myslím, pan senátor Růžička ten mail z těch Horních Beřkovic. On ho ale nepřečetl celý. On ho nepřečetl celý. Já vám tedy přečtu konec toho mailu. On je krátký, já vám ho přečtu celý.

Drahé senátorky, drazí senátoři, toto je vzkaz ohledně tzv. protikuřáckého zákona. Žijeme ve vesnici Horní Beřkovice, tisíc obyvatel, máme zde dvě mladé hospody, většina štamgastů a obsluhy jsou kuřáci. Dovolujeme si vás tímto upozornit, že budeme velmi bedlivě sledovat, jak budete hlasovat v případě tzv. protikuřáckého zákona, že výsledek zásadně ovlivní, pro koho budeme v příštích volebních obdobích hlasovat. A to, co nepřečetl, je PS: Osobní poznámka. Já sám jsem v minulých letech několikrát volil KDU-ČSL. Vzhledem k chování poslanců ohledně tohoto zákona to v nejbližších letech nepřichází v úvahu. A takových asi nebude málo. My samozřejmě využijeme Rekonstrukce státu, která nás neustále poučuje, jak se to dělá, a před volbami zveřejníme jména všech poslanců a všech senátorů, kteří hlasovali pro toto zvěrstvo, aby voliči věděli, když se takové jméno objeví na kandidátce, co s takovým jménem mají udělat. Pokud bychom založili politickou stranu, tak by to asi bylo velmi nepříjemné, ona by měla víc členů než komunistická strana v době své největší slávy, někde se to pohybuje kolem 1,2 – 1,3 milionu. Ale co je paradoxní, ona by měla za členy i nekuřáky. Já vám můžu skutečně říct, že já už jsem těch mailů dostal tisíce, za tu dobu, co se o kouření mluví. Ty nekuřácké byly vždycky: Ty prokouřené hovado. A podobně. A dnes většina z nich je: Jsem nekuřák. Ale představa, že by nemohla být kuřácká restaurace, je pro mě nepřijatelná. Ať si majiteli rozhodne. Určitě se ten stav na tom trhu nakonec vyrovná, účast v hospodě není povinná, stejně jako v nějakém domě s prostitutkami nebo podobně.

A nakonec několik takových rad pro kuřáky, pokud ten zákon bude přijat, jak například na letištích, aby nemuseli do té smradlavé boudy, co tam je, ta maličká, kde se ani nemusí kouřit, protože tam stačí dýchat, i když on ten vydýchaný… To je nesmysl. Já když nadechnu, tak vydechnu něco, co ten nekuřák musí mít přefiltrované, to mu nemůže nic udělat, protože to zůstane všechno tady. Já bych o tom mohl mluvit.

Představte si, že tito fanatici protikuřáčtí dělají na záchodech zákony pro postižené a tam není čidlo, na žádném záchodě pro postižené na letišti není čidlo. Všude jinde jsou čidla, kde fakt si zapálíte a hned to někde začne zvonit. Ale protože tito lidé dospěli k zvláštnímu závěru, že vozíčkář nekouří. A děj se dílo boží, někteří vozíčkáři kouří. Takže když na letišti půjdete na toto WC, to je volně přístupné, nesmíte tam blokovat, aby tam pak nestálo 10 vozíčkářů před dveřmi, to by na to rychle přišli, že jim to tam někdo obsazuje, tak tam si můžete zakouřit v naprosté pohodě. Pokud to chcete udělat normálně, tak na letištích bývají i umývárny, i v hotelech, které už kupodivu úplně zrušily nekuřácké pokoje. Bývaly doby, že jedno patro, ještě v některých hotelech to je, že jedno patro nahoře, aby to smrdělo nahoru, je kuřácké. Tam to zase funguje tak, že když pustíte sprchu, tak je skoro jisté, že vás nevymáknou.

Samozřejmě, byly doby, já už jsem to tady kdysi zmiňoval, v dřevních dobách jsme kouřili v letadle tak, že jsme mokrý ubrousek dávali na to čidlo, ale on měl strašnou nevýhodu, že on uschnul a spadl. Ale pak jsme přišli na ďábelskou fintu, že jsme tam začali lepit samolepicí dámské vložky, které držely, a ještě jsme měli z toho dva zážitky, když přišla uklízecí četa, co si asi pomyslela, co se na té toaletě za letu dělo.

My jsme původně kouřili do záchodu, ale oni jak předělali ty záchody, tak ono… Teď je to tam nějak jinak. Ono už to nejde.

Já jsem spíše chtěl vyzvat k rozumu. Přece tady se dá najít rozumný kompromis, který nebude vadit tomu ani onomu. Já jsem tady nezmínil ty obrovské investice, které podnikatelé investovali do těch různých klimatizací apod. a které teď všechny mají vniveč a měli by zřejmě stát zažalovat, aby jim alespoň částečně něco z toho uhradil.

Počet kuřáků se zmenšuje a úmrtí na tzv. kouření roste

Ještě jsem zapomněl na ty vajgly, to je velmi časté… Vy tady zahazujete všude ty vajgly, kdo se na to má koukat. Já vás ujišťuji, že počet použitých žvýkaček je asi tak desateronásobný než počet vajglů. My jsme dokonce v Teplicích už je přestali odklízet, ono to stojí velké peníze, a čekáme, až to bude úplně kompaktní, pak to bude na klouby pro ty, co běhají, daleko lepší, protože je to měkčí než ten asfalt. To už jsme vzdali, abychom proti tomu bojovali.

Ale je tady jiný fenomén, který se jmenuje PET lahve. Kdo uvěřil tomu, kdysi bylo moderní, že kdo pije denně pod tři litry, tak prostě nemůže skončit dobře. Někteří jako vždycky tomu uvěřili, lidé se dají zfanatizovat strašně jednoduchým způsobem, když jim řeknou, běhej, tak oni běhají, pak zase říkají, neběhej, to je na klouby, tak dělají něco jiného. To se stále mění. Ale oni samozřejmě nosí pořád s sebou ty flašky. Všimněte si, že chodí pořád s těmi flaškami. K tomu mají tu tatranku nebo něco jiného. A co udělají? Když dopijí, udělají s flaškou hup a zahodí. U nás je dokonce házeli na pozemky českých státních drah a české státní dráhy chtěly, aby město zaplatilo ten úklid, protože jeho občané znečišťují jejich pozemek. Takže to hází naprosto… A ty obaly, to samé. Přestože tam jsou koše, tak to házejí na zem. Takže to ani nepomůže.

Závěrem bych chtěl dodat, že jestli mě z něčeho postihne mozková příhoda nebo infarkt, tak to rozhodně nebude z kouření, ale buď to bude z Lenky Tesky Arnoštové, paní doktorky Králíkové nebo někoho z jim podobných.

Mám ale štěstí, protože podle kritérií pana ministra patřím do skupiny kulichů, takže očekávám, že v motolské nemocnici mi bude poskytnuta všestranná péče. Pan ministr kývá, vidíte, takže jsem zachráněn.



Projev na 4. schůzi Senátu 19. ledna 2017 k Návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

Reklama: