Ať žije revoluce! Provolání ke stydlivým revolucionářům

Když procházíte komentáře k inauguraci Donalda Trumpa (a vynecháte ubožácké nářky těch, kdo byli odstaveni od přístupu ke státním penězům), rychle si všimnete, že mezi nejčastější výrazy patří „revoluce,“ „revolucionář,“ „postání“, „vládnoucí třída“ či dokonce „třídní boj.“

Petr Hampl | foto Hans Štembera (parlamentnilisty.cz)




Slovíčka, která jako by vypadla z učebnic vyřazovaných po roce 1989. „Trumpův projev byl vyhlášením války vládnoucí třídě,“ napsal Sean Davis v listu Federalist.


Ostatně, sám prezident Trump to formuloval naprosto přesně: „Protože dnes nedochází jen k předání moci od jedné politické strany k druhé. Odebíráme moc Washingtonu a vracíme ji americkému lidu. 20. leden 2017 vejde do dějin jako den, kdy se lidé znovu stali vládci své země.“ To nejsou slova politika, který respektuje zavedený řád. To jsou slova revolucionáře.

A o pár vteřin později. „Ať už se dítě narodí v městských rozvalinách Detroitu nebo na větrných pláních Nebrasky, hledí se na stejnou oblohu, jejich srdce jsou naplněna stejnými sny a byl to tentýž milosrdný Stvořitel, kdo je obdařil dechem. Všem Američanům, v každém městě, velkém či malém, blízkém či vzdáleném, od hor k horám a od oceánu k oceánu, jsou určena tato slova: UŽ NIKDY VÁS NEBUDOU IGNOROVAT.“ To je facka elitám, které žijí ve svých luxusních čtvrtích, dojímají se nad osudem motýlků na Madagaskaru, ale dělníci propuštění z fabrik jsou pro ně jen „bílý odpad.“

Protistrana velmi dobře pochopila, o co jde. „Trump nejenže strhal jednotlivé politiky, ale strhal celou politickou třídu a politický systém, který ho vynesl tam, kde je,“ stěžuje si Independent. Ne, Trump nebyl vynesen politickým systémem. Trump vystoupil proti politickému systému a porazil jej. Změnil nespravedlivá pravidla hry. Je v zásadě jedno, zda toho dosáhl volebním vítězstvím nebo vojenským povstáním.

I když nám jde o totéž, co Trumpovým voličům, zdráháme se po revolučním ethosu sáhnout. Když už, tak použijeme aspoň měkčí termín „kontrarevoluce.“ Aby si o nás snad někdo nemyslel, že jsme revolucionáři.

Omyl, dámy a pánové! Potřebujeme klasickou revoluci! Je nejvyšší čas připomenout, že než se požadavky respektování občanských svobod a lidské důstojnosti staly v Evropě téměř samozřejmými a než se přišla průmyslová revoluce (která byla revolucí jen obrazně), musela se Evropou prohnat vlna skutečných revolucí. Tedy vlna občanských válek, ve kterých pracující třídy smetly pozemkovou šlechtu, církev, okupační mocnost nebo kohokoliv jiného, kdo jim upíral právo žít a pracovat po svém. A kdo jim upíral právo budovat svou zemi tak, aby se v ní dobře žilo. V různých evropských zemích probíhaly revoluce jinak. Někde se zastavili včas, jinde uvolnili prostor pro zločince horší než předchozí degenerované panstvo, ale nějaké formě revoluce se nevyhnuli téměř nikde. Ostatně, do té řady revolucí patřila i americká válka za nezávislost (kterou dnes někteří přirovnávají k Trumpovu nástupu).

Je důležité připomínat, že se věci nedějí samy. Žádná země se nestane svobodnou tím, že se státem či korporacemi placení ekonomové sejdou na symposiu a přednesou přednášky o škodlivosti státních zásahů do podnikání. Svoboda je květina, která potřebuje být zalévána krví vlastenců. Nikoliv v symbolickém, ale v doslovném smyslu. Odbojní příslušníci evropských národů byli popravováni, mučeni, upalování zaživa, ale vždy se našli další, kteří se dokázali postavit na jejich místa. Nenastavovali druhou tvář, ale vraceli údery dvojnásobně.

Bolševické „revoluce“ takovými nebyly. Fakticky se jednalo o státní převraty, kde se skupina extrémistů (vesměs ze zazobaných rodin) zmocnila státního aparátu a zahájila teror vůči obyvatelstvu. Dnešní multikulturní intelektuálové jsou dokonalými nástupci leninských bolševiků.

banner-cex-660x220

V českých zemích to máme o něco těžší, protože obě naše velké revoluce byly potlačeny. V 17. století existovaly všechny předpoklady k tomu, aby rakouští Habsburkové utíkali ze země se stejnou ostudou, s jakou utíkali španělští Habsburkové z protestantského Nizozemí. Jenže čeští aristokraté se nakonec zalekli více vlastního lidu než nepřátel. Neozbrojili sedláky, ale vydali zemi nepříteli. Poučení zní: Už nikdy nespoléhat na elity. Druhý pokus proběhl o 150 let později a zoufalí vesničané bez zbraní a vojenského výcviku byli až příliš snadno rozdrceni. Druhé poučení je, že určitou míru profesionality přece jen potřebujeme.

Nelze nevidět, jak je naše dnešní situace podobná těm na prahu buržoazních revolucí. Na jedné straně masy pracujících lidí, na druhé straně ti, kdo se cítí být novodobou aristokracií. Takové soužití může fungovat, dokud aristokracie zajišťuje stabilitu, řád a obranu proti vnějšímu nepříteli. Když se těchto úkolů zřekne, začne ničit vlastní zemi a dokonce se spojí se nepřítelem, aby zemi zaplavila cizími válečníky a když jim poskytne volnou ruku k drancování, je čas na revoluci. Pokud je to možné, tak samozřejmě raději pokojnou. Ale Václav Klaus mladší měl pravdu, když před časem řekl, že proti současným eurolitám je správné použít jakýkoliv prostředek.

České revoluční pokusy roku 2016 byly neumělé a všechny byly potlačeny v zárodku. Nevíme, co bude dál a nevíme, zda si své vystoupení nepřipravuje místní Donald Trump. Ale co se změnilo, je to, že v českých zemích po letech žijí revolucionáři. Tedy už ne lidé s ambicí využít nespokojenost s životní úrovní k vlastnímu obohacení (jací dominovali opoziční scéně před pár lety), ale skuteční vlastenci. Jsou tu lidé, kteří se nenechají zastavit. Nebudeme nečinně přihlížet, jak neomarxisté ničí naši vlastní zemi a nebudeme nečinně přihlížet, jak je civilizace svobody postupně nahrazována islámem. Použijeme každý prostředek, který se naskytne. Jestli nás zbaví majetků a zabrání nám pracovat, budeme žebrat, ale nezastavíme se. Jestli nás pošlou do vyhnanství, budeme burcovat odtamtud. Jestli nás uvězní, budeme radikalizovat spoluvězně ve věznicích. Až do hrdel a statků.

Konec studu. Ať žije revoluce!



Zdroj.