Vydírání Martina Schulze směřuje k lecčemu. Jen k poslušnosti ne

Když Martin Schulz vyhrožuje, že neposlušným zemím, těm, co se vzpírají německé zahraniční politice, sebere eurodotace, zřejmě neví, co říká. Nebo to ví naopak velice dobře.

Viktor Lošťák




Dotace zemím EU jsou svorníkem, který drží Evropu pohromadě. Jsou poplatkem, který platí bohatší země chudším, aby se k nim lidé z nich nestahovali za prací. Snižují rozdíly v životní úrovni mezi zeměmi Unie a tím umožňují volný pohyb osob, zboží a pracovních sil, což dělá Unii unií.


Je to proces analogický dotacím, které jdou z metropole na venkov. Metropole nestojí o nadměrný příliv chudých venkovanů, vedlo by to ke vzniku slumů. Když ale bude rozdíl v životní úrovni příliš velký, nelze tomu zabránit – chudí opustí vesnici a do města přijdou. Řešíte se to tak, že město vezme peníze a pošle je na venkov, kde se za ně zařídí to či ono, jen aby se snížila motivace tamních lidí k přesídlení. V Unii je to stejné, jen v jiném měřítku.

Kdyby Schulz opravdu vynucoval poslušnost vůči zahraniční politice Německa odejmutím dotací, prakticky obratem Unii zlikviduje. V postižených zemích vyvolá politický tlak na zastavení plateb do Unie, a pokud by došlo k propadu životní úrovně, pak i silné přesuny pracovníků do bohatších zemí. Ty by se tomu přirozeně bránily, vytvořily by pro příchozí (další) bariéry. Postižené země by pak stály před otázkou, zda pro ně má členství v EU ještě vůbec nějaký význam. Vzhledem k tomu, že už nyní má podpora členství v Unii jen matnou většinu, snadno by se propadla pod padesátiprocentní hranici. I samotná vlna referend a politické turbulence by stačily, aby Unii rozvrátily.

Přes všechno bohatství a ekonomickou hegemonii není Německo schopno si něco v Unii vynucovat silou. Martin Schulz může získávat domácí body razantní rétorikou, ale to je asi tak všechno. Ledaže… Ledaže by už na Unii sám rezignoval a chtěl shodit historickou vinu za její destrukci na zlé chlápky z východu.


Reklama: