Minimální mzda – mýtus a realita

Česko má jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Česko má nejnižší nezaměstnanost v EU. Je v tom souvislost? Je minimální mzda skutečně dobrá pro zaměstnance s nízkými příjmy?

Lukáš Jadrný





V České republice pobírají podle loňských údajů minimální mzdu 3% zaměstnanců, asi 115 tisíc lidí (1% české populace). Ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marxové (ČSSD) se na podzim podařilo prosadit navýšení minimální mzdy o 11% tak, že od ledna činí 11 000Kč. Přesto na nás průměrně jednou měsíčně vyskakují zprávy se šokujícím sdělením, že Česká republika má stále jednu z nejnižších minimálních mezd v EU. Na druhou stranu jsme se nedávno mohli dočíst informaci, že máme nejnižší nezaměstnanost v EU. Když se podíváme na statistiku, která ukazuje úroveň minimální mzdy od začátku 90. let, pochopíme jednoduchý politický princip – když je u moci pravice, minimální mzda zůstává na stejné úrovni, když je u moci levice, minimální mzda se pravidelně rok co rok zvyšuje. Zní to velmi pozitivně, vypadá to, že se tím zlepšují podmínky zaměstnanců a trh práce, navíc na tom budou socialisté sbírat spoustu bodů před volbami, protože komu by se nelíbilo, že nejhůře placení zaměstnanci (opakuji, že jsou to 3%) si přilepší. Je to ale opravdu přilepšení? Není skutečnost docela jiná? A nejsou lepší recepty, jak pomoci zaměstnancům?


Pokud jde o průměrné měsíční výdělky, jsme coby ČR hluboko v druhé (chudší) polovině zemí EU. Na prvním místě (tedy s nejvyšším průměrným výdělkem) se dlouhodobě drží Dánsko. Jenže… Dánsko nemá stanovenou minimální mzdu, stejně jako naše sousední Rakousko, kde si lidé průměrně vydělají čtyřikrát více, než v Česku. Podobné platy jako v Rakousku se dostávají zaměstnancům také ve Finsku a dokonce ve Švédsku, ke kterému levicoví politici velmi často vzhlíží a které ovšem minimální mzdu taktéž negarantuje. Zato Francie, chlubící se jednou z nejvyšších minimálních mezd, se momentálně potýká s rekordní nezaměstnaností, přesahující 10%, a rozhodně se nedá říci, že by patřila mezi země nabízející nadprůměrné platové podmínky.

Lidé po sametové revoluci snili o tom, že se budou mít jako na Západě, že jejich platy budou tak vysoké, jako platy Britů nebo Švédů, že republika s tržním hospodářstvím bude prosperovat a rozvíjet se a všichni se budou mít lépe. Přiznejme si, že většina lidí se má lépe jen v momentě, kdy se má lépe jejich peněženka. Jenže ta se zas tak lépe nemá. Důchody nestačí na pokrytí inflace, tisíce absolventů vysokých škol nemají práci, Sobotkova vláda, která se hlásí k jakési sociální spravedlnosti a jistotám, v žádném případě nepomáhá chudým, ani lidem s průměrnými příjmy. Pokles nezaměstnanosti je z velké části způsoben masivním nárůstem počtu vládních úředníků, pracovníků ministerstev a přidružených orgánů státní správy. Volných pracovních míst je stále dost, chybí však kvalifikované síly, přičemž k řešení problémů firem a drobných podnikatelů se nikdo nemá, raději se zvyšuje minimální mzda, což zhorší podmínky pro nejméně kvalifikované pracovníky a v konečném důsledku se ve velmi krátkém období může míra nezaměstnanosti opět zvyšovat.


Proč? Jednoduchý příklad: zaměstnavatel má pod sebou 10 lidí, kteří pracují za minimální mzdu a díky ministryni Marxové ji musí každému navýšit o 11%, což je pro něj to samé, jako kdyby přijal dalšího zaměstnance. Což si za a) nemůže dovolit, takže bude propouštět, za b) bude zaměstnávat načerno a vyplácet nižší mzdu, přičemž se těmto zaměstnancům nedostane právní ochrany. A jsou to právě nejméně kvalifikovaní lidé, pracující za minimální mzdu, kterým se práce těžko shání a kterým se teď bude shánět ještě hůře, případně budou mít coby zaměstnanci „načerno“ velmi nejisté podmínky. A těm „zbylým“ 97% zaměstnanců to také nic dobrého nepřinese. Tak se nabízí otázka, zda by nebylo lepší minimální mzdu nezvyšovat a dát tak prostor k rozvoji podniku a případně vytvoření dalších pracovních míst pro lidi, kteří jsou stále bez práce. Přidat k tomu snížení daní a odvodů (v jejichž výši jsme přeborníky), které omezují zaměstnavatele a snižují čistou mzdu zaměstnanců.

Zkušenosti a ekonomické analýzy ukázaly, že socialistická politika vysokých daní a zvyšování minimální mzdy nefunguje a může mít katastrofické důsledky. Jde jen o to pochopit souvislosti, zamyslet se selským rozumem nad tím, že více a více požadavků na zaměstnavatele omezuje nejvíce zaměstnance a brání přirozenému zvyšování mezd a vytváření nových pracovních míst. Neposuneme se na úroveň Dánů, Švédů či Britů tím, že budeme tleskat „socialismu s lidskou tváří“, který předvádí naše vláda. Nebudeme mít víc peněz a jistot díky vyšší minimální mzdě, vysokým odvodům a škrcení podnikatelů. Nebo snad znáte nějakou zemi, kterou socialisté přivedli k prosperitě? Já tedy znám jen výstižnou anekdotu: „Co by se stalo, kdyby se socialisté zmocnili Sahary? Deset let nic a pak by se tam začalo nedostávat písku.“



Zdroj.

Reklama: