Nedostatek vody

Voda znamená život – moje vystoupení na úvod odborného semináře našeho hnutí SPD v Parlamentu na témata udržení vody v krajině, čištění odpadních vod, minerální prameny, česká voda do českých rukou, ochrana podzemních zdrojů vody, využití vody v průmyslu.

Tomio Okamura ve vysílání ČRo | reprodukovaná fotografie: fcb – ČRo




Vážené dámy a pánové, vážení hosté,děkuji za možnost Vás přivítat na semináři věnovanému jedné z mála životních nezbytností lidstva.

Omleté klišé, že voda je život, dnes na nikoho nezabírá a to z jediného důvodu – drtivé většině bohatých národů nedochází, že platí i opak – nemít vodu znamená smrt. Naši hosté to zcela jistě řeknou pregnantněji, a tak jen stručně. Mnohé oblasti světa stojí před smrtícím nedostatkem vody – rozsáhlé oblasti severní Afriky a Blízkého východu se stanou kvůli nedostatku vody téměř neobyvatelné. Podle analýz OSN budou za 10 let 3 miliardy lidí bez vody.

Proč se tím mnozí z nás trápí dnes a třeba tady v Praze? Klíčová otázka, která trápí odborníky na celé planetě totiž je, kam se asi půjdou tito lidé napít?

Zcela jasný bude enormní zájem o bohatou Evropu s jejím mírným podnebím, řekami a jezery a s úrodnou půdou.
Když jsem poprvé toto slyšel od pana doktora Cílka, odtušil jsem, že by mohlo jít o katastrofu velkých rozměrů – a hovoří o tom i další odborníci.

Ti, kdo znají třeba Egypt jen z hotelových rezortů, ale hlavně světoví politici by měli vědět, že například tato země se neúprosně blíží ke kolapsu a jsem v šoku z toho, že nikdo povolaný už neříká, že ten kolaps jde odvrátit, ale diskuze se vede o tom, zda jde alespoň nějak zmírnit následky, které přináší pomalé oteplování planety a se kterým rostou výkyvy počasí – velká sucha, velké přívalové deště, velké zimy i horka, ničivé větry.

Otázka pro mne a mé kolegy, české veřejné představitele, zní – co my můžeme udělat pro to, abychom alespoň svým malým dílem pomohli zmírnit to nejhorší?

Český problém je, že krajina stále méně zadržuje vodu – betonová lobby se to snaží využít k tlaku na budování nových přehrad. Nemyslím osobně, že to je ideální a už vůbec ne jediné řešení – přehrady, tedy velké nádrže, z níž se odpařuje voda, není to, co by podnebí zklidňovalo. A když jsou přívalové deště, tak, jak známe z Prahy, přehrada se musí začít v jednom momentě odpouštět a povodni stejně nezabrání.

Podle mého názoru by bylo vhodné tam, kde to jde, zalesňovat – podívejte se třeba na vyprahlé okolí Loun – pokud bychom v té nádherné sopečné krajině vysadili lesy, tak by nejen zvlhla, ale také zkrásněla. Pochopitelně mám utopický sen zvýšenou produkci dřeva používat na výrobu plynu a tím pak topit a jezdit na něj.

Vyšší podíl lesů nezadržuje jen vodu, ale také v horku krajinu ochladí a v mrazu oteplí – teď mírní teplotní extrémy a samozřejmě je to i bariéra, která mírní velký vítr.

Další věcí je hospodaření s vodou – po léta propaguji deprivatizaci vody. Voda je strategická komodita, kterou by měl spravovat stát, kraje a obce. Má to několik důvodů – například se peníze musí dávat také do účelné obnovy vodohospodářské infrastruktury. Současný stav je takový, že do toho nedáváme tolik peněz, kolik bychom dávat měli. Dovolím si citovat pana doktora Cílka: „Vodárenská firma musí prostě vykazovat zisk. A ten zisk se dá vykazovat například tím, že neudržuji infrastrukturu, nebo že ji udržuji lajdácky“. Konec citátu.




Voda je veřejný statek, patří nám všem a musíme s ní hospodařit účelně a pouze ve veřejném zájmu.

Mimochodem nejde jen o žízeň – v době rostoucího nebezpečí terorismu je třeba začít hlídat prameny a vodovodní řad, protože sebevětší granát je nic proti tomu, když by někdo otrávil nebo infikoval smrtícími bakteriemi vodu.

Dovolte mi na okraj říci, že výše uvedené říkám a píšu i v knihách mnoho let a psal jsem to dávno předtím, než se objevil třeba problém migrace. A je příznačné, že média z mých názorů začala dělat téma až s příchodem migrace a to ještě s tím, že migrace není problém, ale problém je xenofobní Okamura.

Neříkám to kvůli sobě, ale poukazuji ohledně vody na další velký problém – dokud totiž bohužel média neobjeví, že tu je skutečný problém, dokud ho budou ignorovat a vytvářet zástupné problémy, pak tento problém nemají vůli řešit ani politici. Ti totiž dělají jen to, co žádá veřejnost, a pokud veřejnost voda netrápí, netrápí to vlastně nikoho. Politici nemají vize, neuvažují na několik let dopředu.

A já už vidím, že v momentě, jak začneme tlačit na deprivatizaci vody, tak tu bude pokřik, že populisté chtějí znárodnit vodu a podstata problému se stejně k veřejnosti nedostane.

Takže když mluvím o tom, co musíme dělat, je to také osvěta – pokud máme nějaký problém řešit, musíme vůbec vědět, že existuje.

Přestože toho, co je třeba zmínit, je mnohokrát víc, ovládnu se, vážení přátelé a drazí hosté a dám přednost povolanějším.

Na závěr mi dovolte poděkovat mému kolegovi z hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) poslanci Jaroslavu Holíkovi, který tento velmi potřebný seminář zorganizoval.


Reklama: