Tradiční průběh prezidentských voleb? Všichni proti zdravému rozumu

Neprávem opomíjený je zakladatel Front National, muž, který tuto stranu pozvedl do nejvyšších pater francouzské politiky, mimo jiné do Evropského parlamentu a druhého kola prezidentských voleb. Hovořím, jak jste jistě pochopili o Jean-Marie Le Penovi.

Miroslav Sládek | reprofoto: parlamentnilisty.cz





Média a především internet jsou plné komentářů a odhadů výsledku druhého kola francouzských prezidentských voleb.

V minulosti i Jean-Marie Le Pen postoupil do druhého kola. Právě tak v minulosti se okamžitě sjednotily všechny protivlastenecké síly a jejich kandidáti vyzývali ve jménu záchrany Francie k podpoře toho kandidáta, který se dostal s Jean-Marie do druhého kola. Je zvláštní, jak si najednou notuje levice s pravicí a jednotně postupují proti vlasteneckému kandidátovi. Proč tyto osoby vůbec kandidují a předstírají nějaký program, když nakonec splynou v jednu protinárodně orientovanou frontu? Komu slouží, za čí peníze?

Ovšem stejná situace byla i v Rakousku, kde se proti Norbertu Hofferovi postavili všichni ostatní a ten prohrál.

Tendence je zcela jasná. Stále více politiků vlasteneckých a protiunijních se v Evropě dostává do popředí. A nejen v Evropě. Ve Spojených státech zvítězil D. J. Trump. Budoucnost je jasná, jde jen o to vydržet a vítězství právě tohoto typu politiků je jen otázkou času, a právě té zmíněné výdrže.




Ovšem politické systémy založené na demokracii se přeci jenom podstatně liší. Prezidentský systém v USA je velmi silný. Přesto se prezidentovi za prvních sto dní nepodařilo prosadit takřka nic ze svého předvolebního programu. Nestaví se zeď proti přivandrovalcům, nebylo zrušeno povinné zdravotní pojištění a po pevném postoji vůči čínské rozpínavosti a imperialismu není ani památky. Oproti americkému systému jsou ty evropské mnohem měkčí. V Rakousku je prezident jen reprezentativní osobou, ve Francii je sice polo prezidentský systém, kde prezident může zasahovat výrazně do složení vlády a má na starosti zahraniční politiku, avšak ani zde by zvolení vlasteneckého kandidáta pravděpodobně nepřineslo okamžitý výsledek. Výsledek v podobě odchodu Francie z Evropské unie, i když by právě zvolení dcery Jena-Marie znamenalo pro bruselskou byrokratickou centrálu hodně problémů. Neméně významný je i požadavek zastavení přílivu přivandrovalců a deportace všech přivandrovalců, kteří jsou v Evropě nelegálně.

Ať jsou však jednotlivé detaily programu a pravomocí porovnávaných prezidentů, jakkoliv významné, jedno je jisté, přejeme si jistě my všichni zcela upřímně, aby v Paříži zvítězil zdravý rozum, vlastenectví a odpor vůči Evropské unii. Přejeme ze srdce, aby nad sídlem francouzského prezidenta mohla opět hrdě vlát standarda oznamující, že lid Francie opět převzal vládu věcí svých do svých rukou.

loading...


loading...
Reklama:
loading...