Rok hodnot a hrdosti

Jakou výzvou je pro Českou republiku rok 2018? Osmička nám napovídá, že může být výjimečnější, než ten uplynulý. Udělejme ho výjimečným v našich srdcích. Byl jsem v pokušení přát si „rok změn“, ale „změna“ je zcela abstraktní pojem, který slíbí každý a kterým se ohánějí politici a intelektuálové od nepaměti.

Lukáš Jadrný

Změny jsou dobré i špatné. Minulý rok uplynulo 100 let od „velké změny“, od Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku. Přinesla miliony mrtvých a desetiletí nesvobody a bezpráví nejen v Rusku, ale posléze v celé východní Evropě. V letošním roce nás čeká 100. výročí vzniku samostatného československého státu. Připomínáme si 25 let od vzniku samostatné České republiky, uplyne 80 let od mnichovské zrady, 70 let od počátku komunistické totality u nás, 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy a jistě by se dalo pokračovat.

Zpravidla ty největší změny přináší brzy největší rozčarování a ne vždy pozitivní důsledky. Proto snad své milované zemi a nám, občanům, nepřeji ani tak změny, jako spíše vědomí české identity, hodnot a hrdosti, tolik zkoušené v minulosti, nejen v oněch osudových osmičkových rocích, tolikrát zpochybňované a pošlapávané zvenku i zevnitř.

Začít musí každý u sebe. Zajímat se o minulost a současnost našeho národa, o jeho významné osobnosti, které nám přinesly věhlas v zahraničí, ať už to byli státníci, vojáci, vědci či umělci. Uvědomovat si, že naše každodenní práce není jen nutností k vydělávání peněz a získávání osobního prospěchu, ale že je také předpokladem prosperity státu jako celku. Státu, který nám díky naší práci a našim daním dokáže poskytnout kvalitní zdravotní péči, bezpečí před vnějšími i vnitřními nepřáteli naší společnosti, dobré vzdělání pro budoucí generace uvědomělých občanů atd.

Hodnoty a hrdost jsou momentálně pod náporem útoků skupin a jedinců, kteří vedou vzpouru proti dosavadnímu řádu, proti systému, který nám nemusí připadat dokonalý, ale stále bychom měli věřit, že společným úsilí jej můžeme vylepšovat, namísto aby byl zničen a nahrazen něčím, co se může jevit jako krásná myšlenka, ale v důsledku způsobit tragédii.

loading...

Nedávno jsem se na Facebooku svěřil, že mě fascinuje, jak oblíbené u nás je bezmyšlenkovitě označovat každého, kdo se nám nelíbí (v politice, byznysu atd.), za zloděje, podvodníka, korupčníka,… V závěru jsem napsal: „Zkusme se všichni zamyslet, nakolik jsme pány rozumu, abychom odsuzovali na základě domněnek lidi, které neznáme. Jsme všichni dokonalí a čistí? Nejsme. Ale jsme všichni svým způsobem omezení. Uvědomujme si hranice našich pravd. Protože vykřikovat soudy pro domněnky je jako vědomě šířit lež.“

Opravdu se mi nelíbí úroveň veřejné debaty, zejména na sociálních sítích, ale i komunikování určitých témat některými politiky. Další skvrnou na naší veřejné debatě je úžasná schopnost odsuzovat a odmítat, ale minimální ochota podpořit a nabídnout alternativu. Přeji si, abychom na tomhle pracovali. Více naslouchali, více diskutovali, více podporovali a méně křičeli, plivali a soudili. Máme komu naslouchat, máme o čem diskutovat a máme určitě i co či koho podporovat. Je to ušlechtilejší a příjemnější než věčná zhrzenost a negativismus. Jako Češi máme na co být hrdí, máme hodnoty, které stojí za to bránit. Přeji nám všem, abychom dokázali rok 2018, rok mimořádných výročí a silných vzpomínek, učinit naším rokem hodnot a hrdosti.

loading...
Reklama:
loading...