StBák z vyfetlým výrazem v ksichtu: Drogy likvidují celé rodiny a ohrožují i děti. Musíme se tomu věnovat

Konec týdne jsem zase věnoval hodně smutnému tématu: drogové závislosti. Vydali jsme s kolegou Jindřichem Vobořilem, který dělá národního protidrogového koordinátora, do všech druhů zařízení, kde pomáhají drogově závislým: od těch, kde vyměňují jehly, až po doléčovací centra pro matky s dětmi. Chtěl jsem vidět, jak to vlastně funguje, kolik to stojí a co je potřeba, aby byla léčba závislosti u nás ještě efektivnější. Je trošku smutné, že jsem první porevoluční premiér, který takovou cestu podnikl. A viděl jsem toho fakt hodně. Mluvil jsem s personálem i s klienty. A místy mě z toho mrazilo.

Andrej Babiš – Kurva, čo to bylo za fet, do frasa… | reprofoto: youtube.com

Někdy dostávám vzkazy, proč vlastně stát do léčby drogových závislostí investuje, někdo mi dokonce napsal, že by se „feťáci měli nechat chcípnout.“ No, přátelé, drogy likvidují celé rodiny a ohrožují i děti. Musíme se tomu věnovat. Kdybychom to brali i jenom přes peníze, tak každý vyléčený člověk znamená úsporu peněz pro stát. Jeho léčba je totiž vždycky levnější než ekonomické škody, které svým jednáním napáchá, kdybychom mu pomocnou ruku nepodali.

Viděl jsem kontaktní centrum. Největší v Praze. Závislí si tam chodí měnit jehly. Někoho možná naštve, že dostávají jehly zadarmo, aby mohli fetovat dál. Jenže tohle zařízení je určené pro lidi, kteří jsou ve fázi, kdy prostě nezvládají přestat užívat drogy. Jasně, je to hrozné, ale díky vyměňování jehel máme v Česku jeden z nejnižších výskytů AIDS mezi těmi, kteří si píchají. A mimochodem: léčba jednoho člověka s AIDS stojí milion ročně.

Pak jsem se šel podívat na substituční léčbu. To už je pro lidi, kteří mají vůli přestat s heroinem. Dávají jim místo něj metadon. V každém kraji bychom takové centrum potřebovali. Náklady na tuhle substituční léčbu jsou 63 tisíc ročně na jednoho člověka a to včetně poradenství s psychologem a adiktologem.

Zajel jsem i do terapeutické komunity Magdaléna v Mníšku pod Brdy, kde se lidi po detoxu znovu učí běžné návyky. Dal jsem si s nimi i skupinové sezení. Zuli jsme se a sedli do kolečka. Celkem šest lidí. Mezi námi byla mladá holka, která brala od patnácti let, protože ji doma týrali, její kamarádka spáchala sebevraždu. Všichni říkali, že se tam cítí jako doma, konečně jako rodina, a že je to pro ně motivace mít vlastní rodinu. Provoz takového centra stojí 36 milionů ročně. Průměrný plat terapeuta je 20 tisíc hrubého.

Prohlédl jsem si i doléčovací centrum pro matky s dětmi. Typická klientka je žena 30 plus, která 10 až 15 let brala drogy, má dluhy, nemá partnera a je pro ni skoro nemožné sehnat práci. Děti tady jsou naštěstí zdravé, bez nějakých postižení, jen občas hyperaktivní. Je zajímavé, že třeba alkoholičky častokrát postižené děti mají. Bohužel tahle zařízení nikdo nechce sponzorovat, žádný mecenáš s tím nechce být spojovaný. Přitom je tady šance celé rodiny na návrat do normálního života. Musíme pomoct, prostě musíme.

Samozřejmě závislost neznamená jen drogy. Stejně hrozný je i hazard. Šel jsem se podívat do centra, kde se léčí gambleři. Lidi mají někdy představu, že to jsou nějaké trosky na okraji společnosti. Omyl. Typický klient tohoto centra je muž mezi 36-38 lety, který má práci, kvalifikaci, vzdělání a hraní tají. Vede tenhle dvojí život klidně pět nebo deset let. Do centra přichází, až když se mu začne hroutit život. Takovým tady říkají milionáři, protože mají dluhy kolem milionu a nahánějí je věřitelé. Kromě klasického poradenství dostanou i právní poučení. Je to stejné jako s alkoholem. Když chce člověk přestat chlastat, musí se držet dál od flašky. V případě hraní se musí klient držet dál od peněz. Nejlíp, když začne celou kasu držet manželka.

Hrozně si vážím lidí, kteří závislé léčí a pomáhají je vracet do normálního života. Aby to fungovalo ještě líp, je potřeba dalších 100 milionů korun do projektů včetně 36 milionů korun na platy zaměstnanců v protidrogové prevenci. Udělám pro to maximum.

Reklama: