Ne parazitům! Seminář Rezervy sociálního systému ČR

Vystoupil jsem ve Sněmovně na odborném semináři s názvem Rezervy sociálního systému ČR, který se zabýval tematikou rezerv, deficitů a nejohroženějších sociodemografických skupin v rámci sociálního systému České republiky.

Tomio Okamura

Vážené dámy, vážení pánové, ctění hosté a milí přátelé,
moderní člověk a lidská civilizace jsou z velké části produktem lidské potřeby, bezpečí a jistoty. Tou je sociální jistota, tedy to, že na ulici neumřu hlady, nebo neumrznu bez pomoci. K tomu patří v prvé řadě současně s bezpečím také například to, že mě nikdo beztrestně nezabije.
Solidarita a pomoc lidem v nouzi není vůbec téma politicky levicové nebo pravicové. Je to téma lidskoprávní, protože každý člověk v nouzi má právo na pomoc svého společenství ve kterém žije. A je to dané tím, že jak on tak i jeho předkové se podíleli na budování bohatství země a státu a mají plné právo v nouzi žádat z tohoto bohatství podíl.

Politici se pak mohou přít o míru této pomoci, i když mně osobně, jsou tyto spory záhadou. Pomoc má dostat ten kdo ji potřebuje s tím, že bezmocný člověk musí dostat prostředky k důstojnému životu a práceschopný musí dostat práci.

Sociální systém u nás má jednu velkou rezervu a tou je nedostatek peněz. Ten je daný tím, že spoustu peněz jde tam, kam vůbec nemá.

Zklamu všechny kdo myslí, že tady narážím na naše nepřizpůsobivé spoluobčany. Ne, miliardy sociálních dávek spolykali miliardáři a milionáři.

Divíte se, jak dosáhli na sociální dávky? Jednoduše. Prostě platí lidem málo, mnohdy platí tak málo, že běžná rodina i když otec s matkou pracují, nemají na nájem.
A tak náklady na to, aby tito lidé mohli pracovat lacino v montovně nebo v supermarketu doplácí stát. Zisky a často i v miliardách ovšem plynou firmám a korporacím.
To je rezerva jako hrom a jestliže se někteří politici dříve opírali hlavně do chudých, co prý projedli ty důchody, tak je podle mého načase opřít se například do nadnárodních korporací, z nichž mnohé nám „projedli“ celou republiku.

Je nespravedlivé, když dva mladí lidé, kteří pracují za podprůměrnou mzdu, nemají nárok na porodné a pravda je, že SPD navrhuje změny. Ale faktem také je, že systémovou změnou musí být maximální tlak na růst mezd. Když zvýšíme mzdy, pak nemusíme řešit sociální dávky, nebo doplatky na bydlení pro lidi, kteří pracují a stejně trpí nouzí.

Další velkou mezerou je velká nepřehlednost v legislativě a samozřejmě na druhé straně extrémní sofistikovanost – česky řečeno vychytralost exekutorů a lichvářů ve všech možných podobách.

Jeden velmi schopný člověk, kterého někteří z Vás asi znají po léta, utíkal před věřiteli a lichváři. Nakonec ho stres v jednapadesáti zabil. Vždycky říkal: ‘‘Já nejsem žádný neplatič – já jen nemám peníze a když, tak ještě jen občas.”
Jmenoval se Honore Balzac. Byl to mimořádně nadaný člověk, ale celý život sváděl sisyfovský zápas s dluhy, zaviněné jeho nešťastnou nepraktičností, tak typickou pro geniální lidi. Traduje se o něm, že se stěhoval zhruba každých čtrnáct dní, aby ho věřitelé nenašli.

Když zemřel nejslavnější český spisovatel Jaroslav Hašek, jehož knihy vynesly řádově asi stamiliony (nejčtenější a nejpřekládanější český autor), zůstal po něm majetek v hodnotě pár stovek, jedny obnošené šaty, zimník, prádlo a truhlář mu odmítl udělat rakev, protože mu Jaroslav Hašek dlužil za postel, na které zemřel.

Co tím chci říct? I pro geniální a velmi pracující lidi je často nemožné zvládnout složitý systém, byrokracii a často se ocitají v dluhové pasti pro svou neschopnost ji racionálně řešit.
Co teprve naprosto obyčejný člověk.
A stát? Místo kvalifikované pomoci, např. zavedení právní pomoci ex offo pro oběti předlužení, stát pořádá za státní a evropské peníze nejrůznější školení finanční gramotnosti, jejichž cílem je, aby se napakovaly pseudoneziskové ziskovky.

Jen naprostý hlupák si může myslet, že jakýkoli kurz finanční gramotnosti zabrání tomu, aby člověk v nouzi nevzal peníze od lichváře, nebo neudělal jakoukoli jinou ekonomickou hloupost. Drtivá většina z nás si nikdy neporadí s exekutorem, který vám bez ostychu začne dražit dům pro pokutu, nebo nezaplacenou popelnici. Věřte, s tím si běžný člověk neporadí a věřte, většina lidí v dluhové pasti dluží ve většině úrok z úroků, penále pokut, přísudky a nejrůznější náklady exekutorů a vymahačských agentur.

Náš sociální systém na oběti zločinného systému vůbec nepamatuje. Nechává je živořit mimo systém.

Rozpadají se rodiny, dlužníci páchají trestnou činnost, neplatí daně ani odvody. A přitom stačilo někde na počátku zajistit spravedlnost a přiměřenost, tedy zaplacení dluhu s přiměřeným úrokem.

Kamarád právník Adam Batuna řešil kauzu paní, která utekla z domu od sadistického muže na ubytovnu a ztratila občanku, na kterou pak někdo jezdil na černo. Když se po letech zmohla na garsonku tak zjistila, že o ni přijde, protože exekutor pro pokuty v řádů tisícovek po ní následně chtěl přes sedm set tisíc Kč.
Soud uznal, že dluží neprávem, ale platit musí, protože propásla lhůty na odvolání, neboť nepřebrala poštu (pošta ji chodila do místa trvalého bydliště).

Když se vrátím zpět, stát by měl pomáhat finančně v prvé řadě těm, co jsou bezmocní. Problém našeho státu je v tom, že tady jsou v nouzi i lidé, co celý život řádně pracují, snaží se, ale stát jim neumí zajistit jejich podíl na prosperitě celé země. Ať už tím, že neumíme lidem nastavit spravedlivé mzdy, nebo tím, že jinde lidem neumíme zajistit spravedlnost a bezpečnost před zloději, kteří je vícero způsoby umí dnes a denně okrádat.

Zdánlivě to sem nepatří, ale sociální systém je síť, která zachytává bezmocné, aby nepadali na dno.
Tím hlavním cílem všeho našeho konání musí být, aby lidé nikam nepadali, ale naopak byli svému okolí i své zemi oporou.
Děkuji za pozornost a přeji Vám hezký den.

Reklama: