Requiem za zelenou teplou panenku

Jsou zprávy, které, když zaslechnete, tak vás potěší a rádi je uslyšíte zas a znovu. Odchod Matěje Stropnického z politiky je ukázkovým příkladem. Představitel zelené internacionály, neomarxista, hulič trávy a hlasatel dalších bludných levičáckých ideologií sice hovoří o pauze, ale takto většinou definitivní rozchod pojmenovávají nevyzrálé slečny, které nemají odvahu svým protějškům říci, že s nimi natrvalo končí. Ale co chtít po slečně Stropnické…

Jan Kopal | foto: Ivana Haslingerová

Stropnický junior zatím velkou díru v politice neudělal, zůstával spíše ve stínu svého otce, který ho ostatně také pomáhal instalovat a udržet na magistrátu. Největším jeho politickým počinem bude patrně jeho veřejný coming out, kdy přiznal svou homosexuální orientaci, o které si beztak už štěbetali i vrabci na střeše. Jeho kritici za tím spíše viděli snahu o dosažení hranice 4 % pro Stranu zelených v parlamentních volbách. Naštěstí se tak nestalo.

Po odchodu z politiky se hodlá Matěj Stronický věnovat dalšímu studiu a novinařině. S jeho zmoudřením bych do budoucna moc nepočítat, ale nebylo by od věci, kdy se mladý Stropnický také seznámil s normální prací. Na škodu by mu to jistě nebylo…

loading...

Komentáře:

Reklama:
Pivní bedekr