Destrukce českého školství

Destrukce našeho školství zahájená ministryní Buzkovou a akcelerovaná za ministryně Valachové už hrozí nejen ztrátou konkurence České republiky. Podrývá i samotné základy demokracie u nás. Úpadek českého školství je již snadno pozorovatelný i měřitelný. Ve srovnávacích testech se naši žáci propadají, mají s postupujícím časem stále méně znalostí. A jde nejen o absolutní propad měřitelných znalostí a o zaostávání za světem. Jde i o rozevírání nůžek mezi českými žáky i mezi školami. Zvyšuje se rozdíl mezi třetinou nejhorších a třetinou nejlepších žáků, zvyšuje se rozdíl mezi třetinou nejhorších a třetinou nejlepších škol. A to je tragédie!

Jaroslav Míth

Již od dob Národního obrození stál úspěch národa českého na základním školství. Za to, že jsme byli za Rakouska – Uherska nejvyspělejší částí monarchie, i za to, že jsme za první republiky patřily mezi 10 nejvyspělejších zemí na světě, vděčíme minulým generacím ředitelů a učitelů základních škol. A jim také patří náš vděk za to, že jsme byli před pučem v únoru 1948 tak vysoko, že jsme padali sice stejně rychle, ale z větší výšky, takže i po čtyřiceti letech socialismu jsme na tom byli lépe než jiní.

U nás v minulosti dostal kvalitní základní vzdělání každý. Z hlediska státu a jeho stability není podstatné, jaké vzdělání má hrstka vyvolených, podstatná je kvalita základu střední třídy. Zrychlující se úpadek našeho regionálního školství však tento náš náskok pozvolna likviduje. A po destrukci základního školství teď přichází na řadu i předškolní vzdělávání.

To už je ale přímé ohrožení základů demokracie. Podstatou kapitalismu a demokracie je totiž možnost sociálního vzestupu lidí. Možnost zlepšit si vlastní pílí svůj osud, nebýt uzavřen od narození v nějaké „nižší kastě“.

Aby lidé demokracii věřili, musí vidět, že funguje. Musí vidět kladné příklady úspěchu. Každý musí ve svém okolí vidět „nějakého toho Honzu, co začínal se mnou u lopaty, ale už má malou firmičku a koupil si nové velké auto“. Nebo nějakou tu „Růženu, co začínala se mnou v prádelně, ale už má farmu na bylinky a loni byla v Karibiku“. Ale to není bez kvalitního základního vzdělání možné.

Tak zasáhněme, dokud je to ještě možné. Téma postupné destrukce českého školství se totiž dá vysvětlit třeba i takto: „Elitám a milionářům z neziskovek už nestačí, co mají. Chtějí se do budoucna pojistit i proti možné konkurenci od vašich dětí. Proto jim likvidují vzdělání, zatímco sami posílají své děti (ministryně Buzková, předseda ČSSD Gross, předseda ČSSD Paroubek) na luxusní soukromé školy, na které vy nebudete mít peníze, ani kdybyste se udřeli. Oni chtějí, abyste byli v exekuci vy a jednou i vaše děti. Proto jim likvidují budoucnost. Je to záměr.“

Nemá smysl stále diskutovat na sociálních sítích o pohnutkách Okamurových voličů. Lidé mají ke své volbě nějaký důvod. Pokud bude možné jen z místa bydliště matky v době narození a adresy školy dítěte ve věku 12 let určit, že v budoucnu nedopadne nijak dobře, není se jim čemu divit. V horizontu 10 až 15 let nás pak čeká velký problém.

Zastavit úpadek českého školství je mnohonásobně důležitější, než kdo bude zítra ve vládě nebo nějaký otrávený ruský agent-přeběhlík. Tady jde o mnohem víc.