Co bychom si mohli pořídit místo slev na jízdném?

Sleva na jízdném je vládní výmysl a hloupost nejvyššího kalibru bez jediného pozitivního vlivu na blahobyt společnosti. Místo toho, aby se například plošně zvýšili důchody (což by alespoň zvýhodnilo všechny důchodce stejně a neznevýhodnilo ty, kteří vlakem nejezdí) se z mně neznámých důvodů (ale vzhledem k dosavadním populistickým krokům vlády lehce předvídatelným) musí snižovat komfort cestování nesmyslnou slevou na jízdném.

Jakub Janata | reprofoto: FB autora

V Japonsku na to šli přesně opačně, jízdné zdražili, peníze investovali do inovací tratí a není výjimkou, že lidé jezdí do práce denně 200km. To je model, který může dlouhodobě fungovat a který přinese kýženou mobilitu pracovní síly. Ta ovšem nenastane, když komfort cestování ještě snížíme.

Když budeme mít mobilní pracovní sílu, tak se reálně sníží nezaměstnanost v problémových regionech. U nás však to myšlení takhle dokonale nefunguje a místo toho jsme se dostali do jakéhosi začarovaného kruhu, ze kterého se západu ani trochu nepřiblížíme. Už Frederic Bastiant, můj oblíbený francouzský ekonom řekl: „Existuje jen jeden rozdíl mezi špatnou a dobrou ekonomií: špatná se omezí jen na viditelný užitek, kdežto dobrá ekonomie bere do úvahy i ty účinky, které nejsou vidět a které musejí být pouze předvídány.“

Snížení cen za jízdné -> náročnější finanční obsluha personálu a techniky -> snížení kvality -> méně spojů -> celkové zhoršení dopravní dostupnosti -> financování z dalších zdrojů -> snížení kvality v jiných oblastech života…

Japonský model je mimo to nyní ideální i v tom, že stát do dopravy příliš nezasahuje, proto se často mluví o nejefektivněším dopravním systému světa. Přiřozená konkurence tam vytváří prostor pro inovace a spotřebitelům dává možnost výběru. A SVĚTE DIV SE funguje to i bez dotací!

loading...

Takový převod do soukromých rukou samozřejmě nejde ze dne na den a tak se pokusíme podívat na to, jak by stát mohl využít takových 5,83 miliard, které ročně na tyto slevy půjdou. Mám takový pocit, že kdyby takhle Andrej Babiš řídil svoji firmu, tak hodně brzo zkrachuje. Ono je ale mnohem lehčí utrácet peníze daňových poplatníků, než peníze svoje, že?

  • Očekávané roční náklady: 5,83 mld. Kč.
  • Kdyby stát trval na tom, že peníze utratí tak by se za stejnou cenu dalo pořídit:
  1. 46km dálnice v nenáročném terénu
  2. 91 souprav RegioShark o kapacitě 120 míst
  3. Zvýšení důchodu o 2 430 Kč ročně
  4. 14km železničních rychlotratí
  5. Také by se samozřejmě mohlo jednat o investice do zdravotnictví, školství a dalších oblastí, které zajišťují „světlou budoucnost“ a které nemají pozitivní efekt pouze v přítomném okamžiku.

V ideálním případě by se pak tyto „ušetřené“ peníze mohly vrátit zpět daňovým poplatníkům, kteří by je utratili mnohem efektivněji, než stát. Jak jsem totiž zmínil, tato sleva pozitivně ovlivní pouze některé důchodce a některé studenty. A to pouze krátkodobě! Žádný pozitivní efekt v delším období neexistuje a existovat nebude.

Přestaňme si všímat bezprostředních efektů a zkusme se dívat trochu do budoucnosti. Neříkám, že bychom měli plánovat na roky dopředu, pětiletky nefungovaly, to už všichni víme, ale když se snažíme investovat jakoukoliv sumu peněz, tak se zamysleme nad tím, jaký tato investice bude mít efekt…za 1 rok, 5 let, 20 let? A zda neexistuje investice, která by tento efekt měla pozitivnější! Pro Andreje Babiše to možná bude víc hlasů, pro nás ostatní méně svobody, vyšší daně, horší komfort, zaostávání za západem…

loading...
Reklama:
loading...