Rasismus vůči bělochům je mediálně v pořádku.

Čím více dnes někdo mluví o toleranci, tím více nenávisti tím vyvolává. Jednak totiž není řeč o toleranci vzájemné, ale pouze jednostranné a za druhé dochází k totálnímu přehánění a šílenostem.

Miroslav Jahoda

Stane se pak to, že náměstek londýnského starosty pro cyklodopravu řekne, že v Londýně na kole jezdí příliš mnoho bělochů. A nejen že to řekne, ale dostane stamiliony liber na to, aby s tím tzv. něco dělal. Vždyť to je samo o sobě extrémně rasistické – řešit barvu pleti cyklistů. Dovedete si představit, že někdo stojí u cyklostezky a odškrtává si různé barvy pleti? Je to hnus. Ale je to mediálně chváleno, protože rasismus vůči bělochům je mediálně v pořádku.

Co asi takovéto akce vyvolají? No samozřejmě extrémní nenávist. Běloši se rozčílí, že je někdo počítá na cyklostezkách. Cizinci se rozčílí, že na ně začne spousta lidí nadávat. Dotyčný politik začne nadávat na bělochy, že jsou rasisti. Běloši se opět rozčílí ještě více. Politik začne podnikat hon na domnělé rasisty a tak pořád dokola.

A kam se dostáváme? Do spirály stále větší nenávisti, kterou vyvolává neustálá agresivní snaha o toleranci v úvozovkách. Přitom řešení jsou prostá.

Má-li nějaký Londýňan pocit, že na cyklostezkách jezdí málo cizinců, tak může koupit kolo a nějakému cizinci jej darovat. Může si na to založit třeba tu internetovou stránku, kde se vybírají peníze na projekt a můžou se dohodnout klidně tisíce lidí, že nakoupí kola a dobrovolně a za své peníze je dají menšinám, které by rádi viděli jezdit na kole.

Dneska se hodně varuje proti nenávisti. Já s tím varováním souhlasím a taky se bojím, až jednou odněkud vyjdou skuteční extrémisti. Agresivní boj za „toleranci“ k tomu velice rychle spěje.

Reklama: