Globální pakt o migraci – zrádná legalizace nelegální migrace

Jen co se horko těžko podařilo dát k ledu myšlenku kvót na migraci prosazených Evropskou unií, a chvíli poté oddálit tzv. Dublin IV, který usiloval prakticky o totéž, se stejné nebezpečí vynořilo z mezinárodní úrovně v rámci OSN.

Radovan Vích

Zde byla už dlouho a bez větší mediální pozornosti připravovaná třetí varianta téže věci. Tedy, jak k nám a dalším zemím zatím tzv. „plně nezasaženým“ nezvanou migrací, dostat co nejvíce migrantů zejména z chudých afrických zemí. Tentokrát pod názvem Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a legální (?) migraci. Plný název zní: Global Compact for Safe, Orderly and Regular Migration. S překladem toho názvu, který mnohé vyděsil, je problém. Příliš totiž odhaluje, o co v paktu jde, proto se některá média snažila název kamuflovat poukazováním na nepřesnosti prvních neoficiálních překladů. Oficiální překlad stále neexistuje, nejvíce se ale zatím ujal tento: Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci. Takový překlad i nejvíce odpovídá obsahu dokumentu.

Ohledně nevítané a státem neschválené migrace už to v Evropské unii i na mezinárodní scéně začíná připomínat boj s drakem, kterému po useknutí jedné hlavy narostou vždy dvě další. Je zřejmé, že osoby v pozadí těchto jevů se nehodlají svého plánu vzdát za žádnou cenu. Pro svůj záměr mají evidentně připravený plán A, B i C, kdyby ty předchozí nevyšly. O co se jedná tentokrát?

Globální pakt pro migraci je dokument připravený v rámci Organizace spojených národů. Tento dokument předvídá, že každá ze signatářských zemí si stanoví počet migrantů, který je ochotná na své území přijmout. Myšleno navždy. Výslovně je zdůrazňováno, že migrantů bude hodně, máme se o ně dobře postarat a potlačit tzv. xenofobní nálady „původního” obyvatelstva. Není zde tedy myšlenka dočasného pobytu nebo udělení azylu jako ochrana před pronásledováním. Jedná se zkrátka o přesídlení. O trvalou migraci.

OSN v tomto dokumentu definuje masovou migraci jako v zásadě nevyhnutelný a pozitivní jev. Podřazením práva na migraci pod základní lidská práva by navíc takovým migrantům vznikl prostor domáhat se vstupu do země u mezinárodních lidskoprávních soudů, významnou roli by v tom jistě sehrály nadnárodní neziskové organizace.

Co je na myšlence takové masivní a trvalé migrace lidí s úplně odlišnými kulturními a náboženskými zvyky neblahého si snad už ani nemusíme říkat, ale stojí za připomenutí, že tím se vlastně snímá odpovědnost vlád států, ze kterých budou migranti přesídlováni, o to, aby jejich země uživila své obyvatele, poskytla jim dostatek práce, vody, jídla, důležitých veřejných služeb. Zkrátka případný problém za ně vyřeší dosídlená země, která migrantům vše potřebné poskytne. Tyto státy tedy budou vedeny k nezodpovědnosti. Lze si i představit, že se touto cestou mohou zbavovat nepohodlných osob, např. kriminálníků, duševně nemocných osob, dokonce třeba některých minoritních etnik. Existuje podezření, že k tomu dochází už při nynějších migračních vlnách.