Senátorský klub skoro-prezidentů

Neúspěšní prezidentští kandidáti, zvolení do řad senátorů se stále nemohou rozhodnout, do kterého senátorského klubu vstoupí. Tomu lze docela dobře rozumět. Třeba taková účast pana senátora Drahoše v některém senátním klubu má přece svoji vysokou cenu. A musí se dobře rozmyslet. A zejména se musí co „nejdráž prodat“, že?

Milan Šarapatka

Tak uvidíme, kdo zaplatí nejvíc. Napadla mě ale taková kacířská myšlenka. Když už jsou mezi nimi takoví „velikáni“ jako je senátor Drahoš, třeba by mohli dostat výjimku z minimálního počtu členů (5 členů) a mohli by si založit vlastní klub. „Senátorský klub neúspěšných kandidátů na prezidenta“. A kdyby ho byli voliči „nezradili“, mohl se k nim přidat taky Daniel Hermann z KDU-ČSL. Jistě toužil být také prezidentem. A to by byla teprve parta!

O flexibilních názorech nebo spíš jejich absenci a o podvodech pana Drahoše při prezidentské kampani jsem toho zde již napsal dost a dost. O panu senátorovi Hilšerovi, jeho exhibicionismu (rozuměj: obnažování se na veřejnosti) a jeho vlastním hnutí MHS (jako Marek Hilšer sobě?), které za něj kasíruje skoro milion korun od státní pokladny, toho noviny napsaly také až až. A o podivném působení pana senátora, ex-velvyslance Fischera na ambasádě v Paříži se na ministerstvu zahraničí dosud vyprávějí celé zkazky.

Myslím si proto, že jednoho jako druhého by byla v nějakém obyčejném stranickém senátorském klubu škoda. Ať si založí vlastní klub, „Klub neúspěšných prezidentských kandidátů“ a to by v tom byl čert, aby se nestali tou pravou opozicí prezidentu Zemanovi, jak po tom někteří tolik touží.