Zneužívají soudy právo zjevně?

Pokud se někdy v budoucnu dopracujeme k novému předpisu upravujícímu tzv. občanský neboli civilní proces tzn. novému občanskému soudnímu řádu (a nebude to akademická exhibice o znalostech švýcarského práva, jako je tomu u současného návrhu, který soudci jednomyslně odmítli, ale bude se jednat o opravdu použitelný kodex reflektující i nejbolavější místa současné praxe), velice bych v něm uvítal povinnost odůvodnit odmítnutí důkazů, jsou-li tyto alespoň v nějakém spojení s případem a nejedná-li se o zjevné zneužití práva.

Tomáš Tyl | foto: archív autora

Opakovaně se setkávám s tím, že ten či onen důkaz je dle tvrzení soudu irelevantní pro dané řízení. „Proč je irelevantní? Protože je irelevantní. Aha…“. Upřímně: soudy I. stupně tím přenášejí práci na odvolací soudy. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Naprosto zbytečně to zatěžuje odvolací soudy, které se pak musí vypořádat s důkazy a námitkami, které měl vyřešit soud I. stupně. Pak se křičí, že odvolací soudy jsou zahlceny. No, aby taky nebyly, když navrhnu přes 10 důkazů a soud mi řekne, že „to nesouvisí“, ač je to evidentně přesně opačně.

A asi po stopadesáté sděluji, že majorita soudů bohužel nepochopila hlavní principy nového občanského zákoníku a i když cituje ustanovení zákona 89/2012 Sb., nahlíží na ně prizmatem starého občanského zákoníku ze 60.let.

Zas a znova tluču polobotkou do řečnického pultíku jak Nikita Chruščov na Valném shromáždění OSN – toto jsou hlavní zásady a kdyby se jich soudy I. stupně držely, odvolací soudy mají mnohem méně práce:

loading...

§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

§ 3

(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

§ 6
(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

§ 7
Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

§ 8
Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

loading...
Reklama:
loading...