Klinika: Vybírat daně – to ano, ale dohlédnout také na dodržování zákonů

Každému kdo „fandí klinice“ – předložit účet k náhradě škod. Každého kdo se podílel svojí nečinností na postupném legalizování nezákonného stravu, pohnat před soud, za nečinnost správního orgánu.

Václav Řehák im Bad Tölz | foto: Radek Velička (Centrální informační agentura, z. s.)

Nejde ani tak o ten barák, ale v tomto případě jde HLAVNĚ o to, že nezměrné množství lidí utrpělo díky těmto škůdcům duševní újmu (i na to je zákon – Přirozená práva člověka jsou definována v § 19 zákona č. 89/2012 Sb.), když věřili, že zákony v České republice jsou vymahatelné, a právě v tomto případě také díky těm co „fandí klinice“ se tomu tak nestalo.

V případě porušení některého z přirozených práv člověka je nezbytné zajistit, aby byla poškozenému plně nahrazena jakákoli újma, která mu zásahem vznikla.

Škůdci vzniká v souladu s § 2956 o.z. povinnost nahradit nejen škodu, ale rovněž nemajetkovou újmu, kterou způsobil. V rámci nemajetkové újmy musí škůdce odčinit i způsobené duševní útrapy.

Otázkou je, zda mezi útrapy lze počítat to, že se obyčejný člověk spolehne na to, že výkonná moc bude dohlížet na dodržování zákonů. Skoro je až s podivem, že se lidé musí takto ptát.

Musím vzpomenout na legendární scénu z Pyšné princezny: „Máš zaplacené daně uhlíři? Ani na příští rok ne, tak ZAPLAŤ!“

Zaplatit ano, ale očekávat za to dodržování základních lidských práv a svobod? Zloději se bojíme říci, že je zloděj. Jezdíme se špinavci tramvají, ačkoliv je nám na zvracení. Předražování státních zakázek, dojení státní kasy a korupce se staly normou chování. Strkáme hlavu do písku před multikulturním obohacením. Tolerujeme ty, co dělají bordel, a omlouváme to tím, že jsou přece jiní.

Stát žije z peněz daňových poplatníků a vyžaduje, abychom se mu za to ještě klaněli. Je to stejné, jako když vám dá žebrák za tučnou almužnu ještě facku. Nejsme moc ohleduplní?