Nechtěl být ošetřen asiatským lékařem, tak jej neošetřili vůbec

LONDÝN | Velká Británie jede, a není na to hezký pohled. Vynořují se podivné věci, o kterých se dříve pouze mluvilo, které byly v médiích bagatelizovány, ba dokonce bylo lidem tvrzeno, že ve Velké Británii, jedné krásné multikulturní společnosti, je vše v nejlepším pořádku. Jenže rozhodně není.

Ilustrace

Praktická lékařka Dr. Punam Krishan je hrdá na svůj spolupracující personál, protože zdravotní sestra na recepci odmítla sjednat termín návštěvy pacienta, který požádal o ošetření jiným, než Asijským lékařem, informuje The Daily Mail.

Doslova se stalo toto: Pacient: „Nepřeji si, aby byla ošetřující Asijská lékařka“. Na recepci se mu dostalo odpovědi: „Ale ona Skotka“. Pacient: „Ona ale nevypadá jako Skotka“. A recepční odpověděla: „A jak vypadají lidé ze Skotska?“ Nedostalo se jí odpovědi, tady pacientovi nebyl přidělen žádný termín k návštěvě praktického lékaře.
A na to, že pacient nebyl vůbec přijat k ošetření, je paní doktorka hrdá.

Jistě, nabízí se otázka, zda toto není doopravdy rasizmus. Ale také se nabízí otázka, proč pacient nechtěl být ošetřen lékařkou původem z Asie? Hlavně je však s podivem, proč si praktického lékaře nemůže člověk vybrat?! Z mnoha různých důvodů může mít jednoho lékaře důvěru, a v jiného nemusí mít důvěru vůbec. Co třeba zkušenosti? A docela jistě není na lékařce, aby si ona vybírala pacienty k ošetření, nebo podporovala v tomto ostatní zdravotnický personál.

Paní doktorka Krishan je prý od té doby zaplavena podporou lékařů, kteří sdílejí podobné zkušenosti. Jak je to možné? V oné multikulturní společnosti, a záplava případů se stejnou problematikou?

V loňském roce napsala doktorka Krishan sloupec pro The Scotsman o vyhoření praktických lékařů, ale komentáře na internetových stránkách novin musely být zakázány, protože byly příliš rasistické.

K článku pro Huffington Post, přiznal vydavatel, že některé poznámky jsou „strašidelné“, a opět byly komentáře zakázány.

Kupodivu se vůbec nikde neřeší, že muži jistého náboženského vyznání odmítají ošetření ženou lékařkou – jakoukoliv ženou lékářkou, a mnohdy nařizují lékařům mužům, že se nesmí dotýkat jejich žen.

A snad ještě malou poznámku na závěr: Lidé, kteří delší dobu žijí, nebo žili ve Velké Británii, mají osobní zážitky s těmito odborníky z Asie, nebo třeba také z Afriky. A protože není nad osobní zkušenost, násobně překoná nějaké zprostředkované vyprávění, je nejlepší cesta jak zjistit fakta o kvalitě těchto lékařů, se jimi nechat ošetřit. V tom případě však je na místě popřát hodně štěstí. Budete ho potřebovat, a zároveň se slzou v oku vzpomínat na ono zatracované České zdravotnictví.