Pondělní glosy 4. 2. 2019

Je zcela logické, že by dálniční známky měly zdražit. Vždyť na dálnicích trávíme mnohem více času než dříve. Aneb, jak říká hlas lidu: Nezapomeňte si koupit dálniční parkovací kupon, nebo dostanete botičku.

Miroslav Macek

Miroslav Macek | foto: Archiv MM

Jana Zwyrtek Hamplová:
Zákon o zadávání veřejných zakázek nám toho zkrátka bere mnoho – zdravý rozum, svobodu rozhodování, kvalitu dodávek a iluze. Ničí dobré firmy a nutí nás preferovat „partiové zboží“.
Dejme proto jasná pravidla, kterými bude veřejný sektor vázán při odůvodnění výběru, ale nenuťme ho, aby si vybíral levné a nekvalitní, a často i lživé nabídky. Nejlevnější zakázky mohou být totiž nakonec ty nejdražší.
Mohl by o tom vyprávět stát, kraje, města i obce. Tak nebrečme nad vlnami na asfaltu, ale už s tím, sakra (omlouvám se), něco konečně udělejme. Přece nám ta neuvěřitelně formalistická pravidla nebude určovat pár procent gaunerů, kvůli kterým, přiznejme si to, zákon o zadávání veřejných zakázek vznikl. Stát musí na ty lumpy najít jinou metodu než tu, že podle nich bude pohodlně předem posuzovat všechny, a sváže je tak, že za chvíli nebude možnost zadat skoro nic bez průšvihu.
Zkrátka zákon o zadávání veřejných zakázek se těžce neosvědčil. Nebo, chcete-li, těžce zklamal. Nefunguje. Jistě, krásně se podle něj udává. Ale jezděte pak po těch dálnicích, zadaných podle něj.

Hana Lipovská:
Jednoznačný příklad genderové diskriminace: „Senátoři budou vybírat adeptky na zástupkyni ombudsmanky ze tří uchazeček.“
Pánové by se měli začít bouřit a domáhat svých práv. Tuším, že podobné případy diskriminace řeší kancelář ombudsmanky.

Typický populista! Říká, co si lidé myslí a ne to, co si podle něj mají myslet.