Evropský parlament – Práva poslanců jsou krácena, práva přivandrovalců preferována

Evropský parlament by měl být zástupcem národů členských států a měl by hájit jejich zájmy a zájmy jejich zemí. Bohužel tomu je naopak. Práva poslanců jsou krácena, práva přivandrovalců preferována.

Karel Fleischer | foto: PL (archiv autora)

Včera skončilo několikadenní plénum Evropského parlamentu ve Štrasburku. Bylo slyšet mnoho bodů, které se přímo nedotýkají běžných občanů, snad mě zaujaly dnešní dopolední body debaty o porušování lidských práv a roli justice v dodržování zákona. To by bylo o čem mluvit v souvislosti s ČR, pokud bych v EP již seděl já a měl tu pravomoc.

Ovšem parlament řešil přepravu zvířat a také situaci v Čečně, Zimbabwe a postavení žen v Saudské Arábii. Škoda, že naši současní poslanci mlčeli o dvou milionech chudých osob v důsledku špatných českých zákonech o exekucích, které české vlády podporují a chrání je od roku 2001. Samozřejmě nesměla v debatě chybět zmínka o „právech intersexuálních lidí“. Až takové věci řeší Evropský parlament, i když si uvědomujeme ekonomická, ale i morální rizika, která nám v EU vznikají, poslanci EP řeší tyhle „problémy“. Jde o to, kdo konkrétně v EP sedí a navrhuje vše, co odtud přichází. Snad se to po letošních květnových volbách změní a volit přijdou i Češi.

Samozřejmě mi neunikly ani starší spisy, zejména změna jednacího řádu, kde jde především o různá omezení, z nichž vybírám Návrh usnesení podle článku 133 kde se píše: „Každý poslanec může předložit jeden návrh usnesení měsíčně.“ I když se dá pochopit počet členů Evropského parlamentu, tak podobná omezení mi připadají poněkud nebezpečná. A to stejně jako kapitola „Chování poslanců“ (nový čl. 11 odst. 3 a články 165 a 166) „Byla zpřesněna ustanovení o tom, že předseda může poslancům uložit sankce, pokud se uchýlí k hanlivým, rasistickým nebo xenofobním výrokům nebo se budou chovat způsobem, který narušuje parlamentní činnost. Rozšířilo se také spektrum okamžitých opatření a sankcí, které mohou být poslancům uloženy v případě porušení norem chování (např. zákaz zastupovat EP navenek v delegacích, na interinstitucionálních jednáních apod. či omezení práva na přístup k utajovaným informacím), a sankce byly zpřísněny.“

Samozřejmě nikdo nepodporuje rasistické výroky, ale víme, až jaké nesmysly mohou být považovány za verbální rasový útok a zakazovat poslanci Evropského parlamentu zastupovat EP navenek v delegacích, na interinstitucionálních jednáních apod. či omezení práva na přístup k utajovaným informacím, mi připadá opět Orwellovsky. Proniká už i sem sprostota cenzury, i v Evropském parlamentu už začíná omezování svobody slova a cenzura poslanců, což je velmi nebezpečné.

Dá se to snadno zneužít proti komukoliv, kdo je nepohodlný a nezapadá do „bandy“, jednoduše se mu zakáže vystupovat, zastupovat na jednáních a jinak omezovat a zdůvodní se to prostě pouhým výrokem, či jediným vyřčeným slovem. Poněkud nám to koliduje například s poslaneckou imunitou v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, kde není možné trestně stíhat poslance, za jeho výrok při jednání PS PČR. Pokud budeme omezovat slovo na základě vykonstruovaných „rasových útoků“, pak v kontextu s omezením počtu návrhů usnesení na jeden měsíc a jednoho poslance se může stát, že někteří poslanci se k výkonu svého mandátu ani nedostanou.