Konference proti Íránu ve Varšavě

Právě ukončená konference o situaci na Středním východě a uspořádání izraelsko – palestinských vztahů, měla dva hlavní protagonisty. Těmi byli ministr zahraničí USA Pompeo a izraelský ministerský předseda Netanjahu. Naprostá většina zemí, pochopitelně s výjimkou pořádajícího Polska, vyslala na konferenci pouze druhořadé zástupce.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

Mike Pompeo velkou část svého proslovu podle očekávaní věnoval útokům na Írán a íránské skutečné či údajné spojence v oblasti Středního východu. Zkráceně řečeno, pokud Írán bude ekonomicky zničen a nebude mít apetit zasahovat v regionu a pokud budou vyřízeni jeho spojenci Hizballáh, Hútíové a Hamás, bude možné nastolit kýžený Pax Americana. A ten pak bude plně vyhovovat také Izraeli. Izraelský premiér se rovněž nežinýroval. Ve svém vyjádření v hebrejštině použil dokonce výrazu, když charakterizoval konflikt s Íránem, znamenajícím v překladu do angličtiny buďto válku anebo boj. Samozřejmě, že válka je válka, ale boj nemusí být vždy veden vojenskými prostředky. A tak v anglické verzi bylo Netanjahuovo vyjádření z původního překladu válka opraveno na boj… Nepochybuji ale o tom, že Netanjahu velmi dobře věděl, co chce říci. Případný válečný konflikt Izraele a Íránu je ve hře již snad třináct či čtrnáct let.

Když jsem byl před třinácti lety jako český premiér na státní návštěvě Egypta, věnoval tehdejší prezident Egypta Mubarak, nejméně hodinu a půl našeho rozhovoru problematice možného útoku Izraele na Írán anebo dokonce Spojených států na Írán. Vysvětloval mi, že by to byla zkáza všech prozápadních režimů v oblasti Středního východu a přinutil mě ke slibu, že v tomto směru napíši memorandum všem šéfům evropských vlád a států, abych je před konfliktem s Íránem varoval.

Tehdejší americká administrativa byla ve strategicky mnohem výhodnější pozici, nežli jsou dnes v oblasti Středního východu USA a jeho stále bližší spojenec Izrael. Přesto tehdy k útoku na Írán Spojené státy nesáhly…

V roce 2015 uzavřely Obamovy Spojené státy spolu s evropskými velmocemi, dále s Čínou a Ruskem, s Íránem smlouvu, podle které Írán na deset let ukončil svůj jaderný program. A na oplátku byly zrušeny z podstatné části ekonomické sankce, které na něj Západ v předchozích letech uvalil. Před rokem Trumpova administrativa, v rozporu s míněním ostatních světových velmocí a zejména svých západoevropských spojenců, jednostranně odstoupila od jaderné dohody s Íránem. Naštěstí nikdo jiný ji v tomto avanturistickém kroku nepodporoval. Tedy kromě Izraele. Izraelští ultras samozřejmě jásali. Přitom nemusím být žádným velkým znalcem mezinárodní politiky a vztahů mezi státy, abych pochopil, že je výhodnější mít s nějakým státem (byť je to Írán) smlouvu, která pozastavuje jeho jaderný program o deset let, než takovou smlouvu nemít. Za deset let se totiž mnoho věcí může změnit. Nejen v USA, ale také třeba i v Íránu. Pokud zruším jednostranně smlouvu, která znamená pozastavení vývoje jaderných zbraní, znamená to, že druha strana bude schopna se k jaderným zbraním dostat nepoměrně rychleji… Prostě logika Trumpova kroku není žádná. A nyní oba dva velcí avanturisté nutí svět nebo alespoň své spojence v Evropě, aby přistoupili na jejich bojovou rétoriku vůči Íránu a co je vážnější, aby tuto bojovou či dokonce válečnou rétoriku brali vážně a řídili se podle ní.

Je dobře, že Evropa reagovala jediným možným způsobem. Vyslechla si oba protagonisty v jejich bojovém rozpoložení a život půjde dál a Evropa si v íránské otázce bude dělat vlastní politiku. A to je jen dobře s ohledem na zachování světového míru.

Nikoho přitom nemůže překvapit, že se ve stejné době jako varšavská konference konalo v Soči setkání prezidentů Ruska, Turecka a Íránu. Zdá se, že mezi vládami těchto tří států vládne značné porozumění, co se týče ukončení války v Sýrii. A pokud jsou mezi nimi ještě nějaké rozpory, zejména v postoji k vládě prezidenta Asáda, mohou být diplomatickými prostředky brzy překlenuty a to tak, aby v dohledné době byla obnovena územní celistvost a suverenita Sýrie na celém jejím území v původních hranicích.