V Ústeckém kraji zapsali v roce 2018 nové kulturní památky

ÚSTÍ NAD LABEM | V roce 2018 přibylo na seznam kulturních památek v Ústeckém kraji jedenáct nových staveb. Jejich výčet zahrnuje pestrou škálu staveb, mezi něž patří památky církevní, funerální, technické či lidová i moderní architektura, informuje Národní památkový ústav.

Zámek Krásné Březno (sídlo NPÚ, ÚOP v Ústí nad Labem) | repro: google.com (Dana Klara Vesela)

1. kaple Narození sv. Jana Křtitele – Kamýk u Litoměřic, okres Litoměřice

Poutní kaple Narození sv. Jana Křtitele se nachází necelý kilometr SV od Kamýku u Litoměřic pod kopcem Plešivec. V roce 1660 nechala kapli vystavět Sylvie Kateřina, vdova po jednom z tehdy nejbohatších českých šlechticů Heřmanu Černínovi. Ta si za své vdovské sídlo vybrala lovosický zámek, který má s kaplí některé shodné stavební rysy. Ke kapli byly pořádány časté poutě právě z Lovosic, a to až do roku 1938.

Uvnitř kaple se nachází oltář, který pochází zřejmě z obnovy kaple z roku 1777. Současný hlavní oltářní obraz je zcela nový, z 90. let 20. století, ale i menší oválný obraz Madony na štítu retáblu nebude starší než z počátku 20. století. Venkovní kazatelna nesla čtyři reliéfní znaky renesančních a barokních tvarů s letopočty 1660 a 1777. V druhé polovině 20. století ovšem kaple zpustla a venkovní kazatelna byla zničena (z té zůstala jen část pískovcového sloupku, který ji původně podpíral). Kapli se podařilo obnovit až před začátkem 21. století.

2. kostel Povýšení svatého Kříže – Peruc, Radonice nad Ohří, okres Louny

Kostel Povýšení svatého Kříže je novogotickou stavbou pocházející z let 1905 až 1907 a realizovanou lounským architektem a stavitelem a citolibským rodákem Františkem Davidem (1853-1923), který působil v kanceláři Josefa Mockera a pracoval mimo jiné na Chrámu sv. Víta v Praze.

Kostel se nachází v jádru obce v místě původního středověkého kostela, který byl postupně přestavován a na sklonku 19. století se nacházel v havarijním stavu, takže byl roku 1904 stržen. Základní kámen nové stavby byl požehnán 16. října 1906. Podobu interiérů, výmalby a mobiliáře navrhl profesor UMPRUM v Praze Jan Kastner (1860–1923). Výmalbu chrámu provedl pražský malíř František Wenich. Náklady na stavbu kostela nesla v celém rozsahu Královská kanonie Premonstrátů Strahov a roku 1907 byl kostel slavnostně vysvěcen. V současnosti je chrám propůjčen do užívání Československé církve husitské.

3. kostel sv. Kateřiny – Kněžice, okres Louny

Kostel sv. Kateřiny v Kněžicích je nejstarší stojící stavbou obce, jeho presbytář je středověkého stáří vystavěný nejpozději roku 1392. Barokní úprava kostela proběhla v roce 1681 a jejím autorem byl Domenice Rigoniho z Chyš. V roce 1769 byla vystavěna pro nové varhany západní kruchta libčickým truhlářem Antonem Hubertem. Bohužel ve druhé polovině 20. století prodělal kostel výrazně degradující úpravy, které zejména jeho výrazové prostředky značně setřely, což byl patrně v minulosti důvod k jeho opomíjení.

O jeho někdejší kvalitě však vypovídají zachované jednotlivé kusy hodnotného vybavení, jako je socha sv. Judy Tadeáše, kamenný náhrobník z počátku 17. století a renesanční kamenná křtitelnice z roku 1585 (obojí je movitou kulturní památkou). Ohradní zeď je pak spojujícím prvkem celého areálu bývalého hřbitova, která do svého organizmu zahrnula i do té doby samostatně stojící zvonici, která je kulturní památkou.

4. náhrobek rodiny Holfeld – Starý Jiříkov, okres Děčín

Náhrobek rodiny Holfeld se nachází na bývalém hřbitově kostela sv. Jiří ve Starém Jiříkově. Investorem náhrobku byl Franz Anton Holfeld, člen významné tkalcovské jiříkovské rodiny, který jej nechal zhotovit pro svou rodinu okolo poloviny 19. století. Nápisové desky dokládají, že je zde pohřben on spolu se svou manželkou a také jejich 6 dětí.

Náhrobek včetně sochařské výzdoby tvoří přiklad hodnotného sepulkrálního umění severních Čech ze začátku druhé poloviny 19. století. Součásti náhrobku je socha alegorie Víry, kterou vytvořil dosud málo známý krásnolipský sochař Leopolda Zimmera, tvořící v duchu neoklasicismu.

5. vlakové nádraží – Duchcov, okres Teplice

Železniční stanice v Duchcově vznikla v rámci přeložky trati Teplice v Čechách – Most. Zastávka Duchcov na nové trati Oldřichov- Most fungovala již od zahájení provozu 8. dubna 1968, budova byla ale předána k užívání až roku 1969. Odbavovací budova, jejímž autorem je Jiří Hyliš, je pozoruhodným příkladem „bruselského“ slohu, tedy šířeji chápáno české verze měkkého modernismu (typické dělení prosklené stěny a cik cak motiv „vlaštovky“ přístřešků schodišť na nástupiště). Stavbu na půdorysu šestihranu lze ale rovněž řadit do tehdy aktuálního strukturalismu (základní šestihran, štěpený v podhledu na trojúhelníky).

Sochu „Opřená“ od Julia Lankáše, která je umístěna v odbavovací hale pod schodištěm v květinovém bazénku, lze datovat do doby výstavby haly. U jihozápadní fasády stavby se také nalézá betonový bazének, do kterého je odváděna dešťová voda ze střechy objektu pomocí betonového střešního chrliče.

6. usedlost – Soběnice (Liběšice), okres Litoměřice

Původní dům č. p. 4 a stodola byly postaveny před rokem 1843. Krátce poté byly oba objekty upraveny do současné podoby. Podle historické rešerše se tato fáze kryje s vlastnictvím usedlosti Franzem Bordem, synem rychtáře a hostinského ze sousedního č. p. 54. K usedlosti patří ještě hospodářský objekt a brána mezi ním a stodolou.

Areál zemědělské usedlosti je ojedinělou ukázku usedlosti s poloprůmyslovou zemědělskou výrobou pocházející z přestavby v polovině 19. století, kdy se k dřívější běžné zemědělské produkci přidružilo také pěstování chmele, jehož význam postupně rostl. Autenticky dochovaná je hrázděná stodola z poslední čtvrtiny 18. století, v obytném domě se dochoval pozůstatek sušárenské komory, vestavěného hvozdu a chlebové pece v síni, ale i některé klasicistní prvky (dveře, okna, schodiště a opuková dlažba), v hospodářském objektu se dochovaly žlaby na krmivo.

7. vila Antona Münzberga – Jiřetín pod Jedlovou, okres Děčín

Areál je jedním z prvních podobných podniků ve Šluknovském výběžku, kde již na konci 18. století docházelo ke zprůmyslnění textilní výroby.

Rozsáhlý komplex továrních budov včetně vily se zahradou začal v roce 1806 stavět Anton Münzberg. Nejstarším objektem je výrobní budova I. (1816), následovala výstavba vily (1820), výrobní budova II. (1835) byla později využívána jako truhlárna, menší výrobní budova III. je pozdější (po 1843). Jako bělírna se využívaly i pozemky bývalé štoly. Po 2. světové válce areál přešel do majetku JZD.

Areál dokumentuje dobu přechodu od využívání domácího lnu k jednodušeji zpracovatelné zahraniční bavlně, jejíž dovoz byl povolen patentem z roku 1786, a je dochován v podstatné míře včetně detailů. Skrytá prozatím zůstává patrně velmi bohatá nástěnná a stropní výmalba nebo tapety, neméně zajímavé jsou glazované keramické obklady některých místností.

8. vyhlídkový pavilon Elbwarte – Děčín II-Nové Město, okres Děčín

Vyhlídkový pavilon Elbwarte je součástí tzv. Císařské cesty, která vede po hřbetu Kvádrberku až do Loubské rokle. Cesta, vzniklá díky děčínskému zkrášlovacímu spolku v roce 1879, propojovala několik objektů, z nichž se jako další dochovala pouze Císařská vyhlídka s obeliskem z téhož roku. Práce byly zahájeny roku 1887 úpravou skalního masivu, stavba se však nakonec protáhla až do roku 1890. Již roku 1894 muselo dojít k opravám, neboť do stavby udeřil blesk, takže byl o rok později osazen na kupoli bleskosvod.

Pavilon dosahující výšky 10 metrů je vystavěný z pískovcových kvádrů na čtvercovém půdorysu o straně 4 metry. Na jižním podstavci se nachází vytesaný nápis „Entworfen /und erbaut/vom/Vorstandsmitgliede/CARL HÖNIG/d. A. u. V. V. Tetschen“. Ve vlysu je vytesán velkými písmeny nápis „ELBWARTE“. Na vnitřní straně vlysů je vytesán nápis „Den Freunden der Natur, der Anpflanzungs- und Verschönerungsverein Tetschen 1890“.

Stavbu lze vyzdvihnout i po stránce technické, neboť pro ni musela být vytvořena 12m vysoká opěrná zeď a srovnán skalní masiv. Na kupoli a nedochované kuželky zábradlí byl užit poměrně nový materiál – armovaný beton. Lze předpokládat, že železobetonová kupole pavilonu je jednou z prvních, ne-li první, realizací této konstrukce na našem území.

9. výklenková kaple – Encovany, okres Litoměřice

Výklenková kaple z poloviny 18. století je postavena z opukového kamene, původně omítaného. Nachází se při pěší cestě, která tvoří spojnici hlavní komunikace procházející obcí Dolní Encovany a silnice na obec Polepy. Na kapličce je umístěna deska připomínající vraždu děvečky z nedaleké Hošťky v roce 1732: „Im Jahre Christi 1732 den 26 Februarii ist allhier Dorothaea Tsturmin aus Gastdorff ermordet woeden“. Text byl zaznamenán Janem Sedlákem na přelomu let 1959 a 1960, nyní je prakticky nečitelný.

Kaplička je hodnotným příkladem jednoduché venkovní sakrální stavby z poloviny 18. století. Objekt s krajinotvorným charakterem se dochoval s vysokou mírou autenticity a představuje tak cenný doklad drobné raně klasicistní architektury na Litoměřicku.

10. sýpka – Soběnice (Liběšice), okres Litoměřice

Sýpka je součástí areálu usedlosti čp. 8, který již byl prohlášen kulturní památkou. Stavba prošla dvěma hlavními stavebními fázemi. Starší je vrcholně až pozdně barokní s hrázděným patrem a přízemím zděným z lomového kamene. V klasicistním horizontu byl objekt směrem na sever rozšířen o průjezdní část krytou sedlovou střechou.

Areál usedlosti č. p. 8 patří do cenného souboru lidového stavebnictví, který řadí obec Soběnice mezi důležitá centra lidového stavitelství u nás. Ojedinělá je zejména míra a četnost zachování autentických stavebních konstrukcí, zejména hrázděného zdiva, a architektonických prvků a to nejen na samotném domě č. p. 8, ale také na ostatních objektech v areálu včetně nově zapsané sýpky.

11. areál sušárny a skladu chmele čp. 1232 – Žatec, okres Louny

Areál třípatrové zděné sušárny a skladu chmele se nachází v historickém jádru města Žatce. Dům byl vyprojektován v roce 1913 žateckým architektem a stavitelem Johannem Salomonem pro Vinzenze Zulegera jako sklad chmele a sirná sušárna. Rodina Zulegerů byla v Žatci jednou z nejznámějších německých obchodních firem. Nejvýznamnějším z rodiny byl Theodor Zuleger (1858 – 1929), který byl od roku 1901 poslancem zemského sněmu, od roku 1905 poslancem rakouské říšské rady a od roku 1920 senátorem.

Dům čp. 1232 se řadí do velkého souboru žateckých chmelařských staveb, které spoluvytvářely historii města i jeho podobu. Je dokladem toho, že v období před první světovou válkou bylo obchodování s chmelem jednou z určujících skutečností pro život města. Cenné jsou vnitřní prostory domu, jako jsou skladovací prostory, sušárna a sirná komora, včetně násypek, kontrolních otvorů a táhel s řetízky či klapek. O ošetřování chmele pomocí síření pak svědčí zachovaný původní komín.

Reklama: