Jak budou žít dnešní děti v České republice a Evropě rozhodnou voliči letos

Často lidé hovoří o Evropském parlamentu, ale málokdo ví, jak vůbec funguje a jaký význam mají letošní volby s ohledem na další vývoj společnosti Evropy do budoucna.

Karel Fleischer | foto: PL (archiv autora)

V čem a jak budou žít dnešní děti se bude rozhodovat v následujících několika letech urychleného procesu globalizace. Ve světě se střetávají v podstatě dva tábory, z nichž každý zastává jinou představu o demokracii a podobě lidského společenství v Evropě.

Pro správné pochopení procesu vývoje lidské společnosti a událostí, které se kolem nás odehrávají a mají zásadní vliv na naše budoucí životy, je důležité vědět více o Evropském parlamentu a volených poslancích. Ti, kteří tam sedí dodnes se nezmění, tedy nepřinesou žádné změny a vše zůstane ve stejném proudu vývoje. Množí se ale nové názorové proudy a to je důvodem, proč začít považovat volby do Evropského parlamentu za důležité.

Evropský parlament plní funkci diskusního fóra a poradního orgánu. Parlament se schází každý měsíc mimo srpna, na čtyřdenním plenárním zasedání ve Štrasburku v pondělí až čtvrtek. Dodatečná dílčí zasedání se konají v Bruselu.

Podrobný pořad jednání plenárního zasedání stanoví nikoliv plénum poslanců, ale Konference předsedů politických skupin a také Konference předsedů výborů. Jak demokratické.

Na žádost Evropského parlamentu jsou zástupci Evropské komise a Rady Evropské unie vyzváni, aby učinili prohlášení nebo aby informovali o své činnosti formou zodpovězení případných otázek poslanců. Tyto rozpravy může uzavřít hlasování o usnesení.

Poslanci se nejčastěji vyjadřují ve své mateřštině a tlumočníci jejich vystoupení simultánně tlumočí do ostatních úředních jazyků Unie. Můžeme jen doufat, že překlady jsou precizní a přesné.

Je třeba zdůraznit, že k určitým otázkám (např. daňovým) vydává Evropský parlament pouze konzultační stanovisko. Jen v některých případech stanoví Smlouva povinnou konzultaci, protože ji vyžaduje příslušný právní základ, a návrh nemůže nabýt právního účinku, pokud Parlament nezaujal stanovisko.

Poslanec sám může v parlamentním výboru vypracovat zprávu o návrhu „legislativního textu“, který ale předložila Evropská komise. Jedině ta má jediná právo legislativního podnětu. Parlamentní výbor pak o zprávě hlasuje a případně ji změní. Legislativní text je změněn a hlasuje se o něm na plenárním zasedání . Tolik zráceně o procesu v EP.

V současné době se do Evropského parlamentu snaží dostat aktivní jedinci, kteří chtějí upozornit na poněkud byrokratický a diktátorský systém a hlavně zabránit tomu, aby tento systém, kdy vládne nikoliv parlament, ale Rada a Evropská komise, nikdy nezpůsobil, že by získala Evropská unie vyšší pravomoce nad národními státy a aby se EU stala jakousi federací, kde vlády jednotlivých zemí budou jen formálními kývači Bruselu, kde pár hlav komise a rady bude rozhodovat o dění v Unii a to možná na základě vůle některých oligarchů, většinou s komunistickým pozadím.

Nemůže být demokratický systém, kde jednotliví poslanci nemohou sami cokoliv individuálně iniciovat, navrhovat a rozhodovat o svých návrzích.

Společenství států s různými životními podmínkami, geopolitickými, lokálními ekonomickými a národnostními odlišnostmi, nemůže rozhodovat o Unii jako o celku a řídit životy lidí ve státech, které existují po staletí a po staletí mají zakořeněné vlastní systémy vládnutí, života a organizace svého státu.

Napodobovat Spojené státy je nemožné. USA vznikaly po staletí se zcela jiným vývojem společnosti, než Evropa. Historie USA se píše nejen od objevení Ameriky, ale od roku 1664, kdy se Anglie zmocnila Holandských a Francouzských osad a teprve od roku 1776 se staly USA nezávislými na Velké Británii. V roce 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním. Později byly přijímány, či kupovány další státy. Po celou dobu zde žilo původní idniánské obyvatelstvo s novou americkou populací a černými otroky z Afriky. Tedy vývoj naprosto odlišný od skokového přistěhovalectví a to ještě jednostranného – muslimských arabů do převážně katolické Evropy a to po statisících imigrantech během několika let. Naprostý rozdíl. Nově příchozí v Americe se v podstatě i za tu dobu těžko přizpůsobili dodnes, i když mnozí přijali americký styl života a podřídili se řízení státu a úřadům po generace, které v Americe žily. Jinak je tomu v EU, kde imigranti chtějí Evropu přelidnit a poté na základě vyššího počtu převzít vládu a změnit náboženství i právní systém. Kdo přijde do USA, musí se přizpůsobit USA. Ale kdo přijde do EU, chce měnit zákony EU.

Dvě skutečnosti – řízení současné EU a odlišný vývoj Ameriky a USA jsou jasným argumentem, proč nemůže nikdy fungovat nějaká evropská federace, podřízená jakémusi samozvanému „prezídiu“, které touží po určování pravidel života v Evropě. Nic demokratického na tomto systému není a poukazují na to někteří dnešní poslanci Europarlamentu z jiných zemí. Ovšem je jich zatím málo. Možná po letošních volbách se to změní. A pokud ne, zůstane vše při starém a svět se postupně zakonzervuje v kolonii, kde bude jakési nedostupné „vedení“ světa a „ti dole“, kteří budou muset slepě poslouchat a mezi tím vycvičená skupina „policajtů“, kteří budou likvidovat případné rebely, tedy někoho, kdo by si dovolil hovořit o starém principu skutečné demokracie.

Na závěr srovnám přístup k volbám do Evropského parlamentu v České republice a ve Švédsku.

Švédsko mělo v roce 2014 celkem 7 359 962 oprávněných voličů, z nichž hlasovalo 51,1% voličů. To je sice málo, ale Česká republika měla 8 395 132 oprávněných voličů, ale hlasovat přišlo jen 18,2 % voličů. Hrdinství? Pomsta politikům? Rebélie? Ne! Hloupost a dobrovolná cesta do totality! Lidé odmítají ovládat své životy. Ti, kdo chodí pravidelně volit, jsou totiž skalní voliči současných stran. A ti svoji volbu nezmění, stejně jako nezmění svoji politiku jimi volené staré politické strany a současní europoslanci za Českou republiku. Je čas podpořit nové lidi do Evropského parlamentu a posílit ty současné z jiných zemí v Europarlamentu, kteří již dnes žádají změnu, ale chybí jim podpora. Tou podporou můžeme být my, republikáni.