Nová francouzská revoluce? Apokalypsa: Země směřuje do pekla. Proč média neukazují pravdu o Francii?

PAŘÍŽ | Ještě celkem nedávno nejvíce turisty vyhledávaná země světa. Nyní se stává symbolem migrační katastrofy a zoufalého boje obyčejných lidí, kteří prostě mají systému plné zuby. Někteří celý měsíc pracují, aby neměli na nájem a jídlo. To, co ukazují naše média, je jen malý zlomek skutečné tragédie, která se ve Francii odehrává. Je to učiněné peklo. Nemají chleba, tak ať jí koláče…

Mají pro Marona již nabroušenou gilotinu?

Dále Ivana Lehotského z článku na webu NováRepublika.cz cituje slovenský konzervativní deník HlavnéSprávy.sk takto: „Pamatujete se ještě na ‚Je suis Charlie‘? Začíná přicházet čas, kdy bychom my všichni měli být ‚Je suis France‘. Francouzský národ je už několik měsíců ve válce proti plutokratické chobotnici, která ničí samotné starobylé kulturní základy této země. Režim neustoupí, ale občané také nemají kam … Schyluje se po 230 letech k další velkolepé francouzské revoluci?“ ptá se Lehotský.

„Řeknete si, vždyť to snad není tak špatné – poté, co člověk vidí občasné, relativně sterilní záběry z ulic a slyší suché konstatování televizní hlasatelky, že demonstrace pokračují, může si pomyslet, vždyť nic nového pod sluncem, demonstrace byly a budou. Jenže toto je jinak,“ píše o mediální lži a utajování katastrofy autor článku.

Když nemáte co jíst a bojíte se o život, tak neustoupíte

Francouzská revoluce žlutých vest | repro: The Economist

Systém očekával, že hnutí ochabne a protesty se rozplynou, jako vždy. Ale tentokrát se to nestalo. A už i lidé vnímají, že situace je jiná. Macronův režim je definitivně odepsán, může se udržet už jen násilím. Macron jako zástupce „nadnárodní Říše“ velmi dobře ví, že v předčasných volbách by utrpěl katastrofální porážku, a s ním i celá americká neokoloniální architektura Evropy. Proto neustoupí, raději bude prolévat francouzskou krev. Aby to pochopili i občané, napsal každému Francouzovi osobní dopis, kde arogantně zdůraznil, že zůstane věrný programu, se kterým byl zvolen a nebude se vracet k již přijatým opatřením. Vyzval lidi k debatě, ale zdůraznil, že ta debata na věcech nic nezmění.

Macron tedy začal debatovat s veřejností, ledaže bez veřejnosti – té se totiž obává, před Francouzi se už ukázat prostě nemůže. Debatuje tedy se starosty malých městeček v úzkém kruhu, přičemž ti mu mohou dávat pouze předem připravené otázky. Televize byly údajně požádány, aby vysílaly celé setkání v délce až 6 – 7 hodin. Městečka, kde se setkání konají, jsou v době debat obsazena obrovskou armádou policistů, přičemž nošení žlutých vest je pod hrozbou pokuty zakázáno. Příjezdové cesty musí být několik hodin před příjezdem Macrona zcela prázdné – zkrátka, demokratické poměry, které může Macronovi závidět i Porošenko. Srovnává autor nacistu Porošenka a francouzského vraha Macrona.

Lži vrahovi Macronovi už nepomáahají

Vrah Macron je odpovědný za jedenáct životů

Zdá se však, že mnohé věci, které se dosud vždy osvědčily, již přestávají fungovat. Režim zkusil urážky, pomluvy, dokonce využil účast několik antisemitů (většinou islámských) v davu na to, aby hnutí nazval protižidovským, ale nic z toho už nezabírá. Podpora veřejnosti po dlouhých měsících protestů mírně poklesla, ale stále je obrovská, na úrovni 60 – 70 procent. Možná je to těmi žlutými vestami, které protestujícím dodávají legitimitu někoho, kdo reprezentuje civilizaci a pořádek, ale přestává platit už i dosud fungující trik označovat demonstranty za teroristy a chuligány.

Známý francouzský komentátor Guy Millière píše, že ministr vnitra Christophe Castanera měl nařídit policii, aby použila takovou míru násilí, jaká nebyla použita od Alžírské války (1954-62). Policisté používají gumové projektily a v rozporu s předpisy často střílejí demonstrantům do obličeje. Francouzská policie také jako jediná v Evropě dosud používá kuličkové granáty, které obsahují 25 gramů TNT a gumové kuličky. V důsledku těchto pokrokových demokratizačních metod přišly už desítky lidí o oko a více dokonce o ruku (zdroj například ZDE). Zraněných nikdo přesně nespočítal, ale je jich přinejmenším několik tisíc. Kdyby se toto dělo v Moskvě, Pekingu, Caracasu či Havaně, tak by už krvavé obrázky špatného diktátora visely po celém světě již ve školních třídách namísto Kisky. Jasně autor označuje Macrona za krvavého diktátora, který se ve Francii chová jako Hitler v nacistickém Německu nebo Stalin v Sovětském svazu.

Ke všemu se může přidat ještě ekonomická katastrofa

Invaze negrů do Evropy | reprofoto: Sputnik (© REUTERS / MOAS/Jason Florio)

Ekonomové konstatují, že francouzské hospodářství směřuje k vážným problémům a revoluce žlutých vest mu rozhodně nepomáhá. Připomínají příliš velké státní výdaje, chronický rozpočtový deficit, korupci, byrokracii, nezaměstnanost … Většina francouzských továren se již přestěhovala do jiných zemí, zemědělství má problémy, když navzdory obrovským dotacím drobní zemědělci krachují, high-tech průmysl mizí. A do toho imigrantská „zombie apokalypsa“ – každoročně do země přibude dvě stě tisíc Afričanů, většinou muslimů, kteří nemají žádnou kvalifikaci. Popisuje hrozivou předpověď, že země se stane obsazena mu-slimáky a negry, kteří ji budou jen vysávat, bez jakéhokoliv přínosu.

„Jaká je francouzská společnost?“ ptá se Ivan Lehotský a sám si na svou řečnickou otázku odpovídá: „Je vlastně podobná jako ta slovenská: Dělí se na bohatou nadnárodní elitu včetně sluníčkářské kavárny, žijící v největších městech, a pak stále chudší a deprimovanější masu obyčejných Francouzů, která kdysi bývala střední třídou. A ještě je tu třetí skupina: Obyvatelé no-go zón. Ta se zvětšuje raketovým tempem a vytlačuje původní obyvatelstvo z předměstí.“

Je to nová Francouzská revoluce! Jaký bude výsledek?

Francii zasáhla kontrarevoluce | repro: © Sputnik / Irina Kalašnikova

„Mnozí autoři vnímají současnou revoluci jako principiální boj elity s podporou imigrantů proti původním Francouzům. V porovnání s periferními zeměmi jako jsou ty naše východoevropské, je tu však principiální rozdíl: Francie tvoří jeden ze základních pilířů Říše, stále je jednou z klíčových součástí uspořádání světového pořádku. V tomto případě vládnoucí nadnárodní elita už nemá kam ustupovat, prohra ve Francii by byla začátkem jejího konce v celé Evropě, a tedy definitivním koncem její globální dominance,“ píše Lehotský.

Svůj text uzavírá: „Ustoupí tedy Francouzi? Jejich prohra by byla i naší prohrou. Postoj ‚co nás po nich, za všechno si mohou sami‘ není správný, protože to není obyčejní Francouzi jsou na vině, že se Evropa opět ocitla na křižovatce dějin.“ Měli bychom v obraně Evropy stát za nimi a spustit Velkou evropskou revoluci za záchranu bílé rasy!