EU už dokonce krade dětem jejich dětství

Já vím, že se věci vyvíjejí a čas se nedá zastavit. Ale stejně! Naše dětství bylo tak nějak hezčí, než to, co mají děti dnes.

Eva Hrindová | foto: archív autorky

Moje neteř se nudí doma, protože nikdo z jejích spolužáků nechce jít ven – a to žije na vesnici! Myslím, že konec radosti nastal tehdy, když se začaly dít velké věci pro dobro dětí – všechny ty oplocené hřiště, certifikovaná dětská hřiště, oplocené herní zóny…

My nic takového nepotřebovali. Jezdili jsme na kolech po celé vesnici a většinu času naši rodiče vůbec netušili, kde se nacházíme. A nikdo to neřešil. Ani jsme neměli cyklistické helmy a považte – někteří neměli ani brzdy!

Moje děti ještě stihli poslední dobu, kdy děti běhali po sídlišti a kluci si hráli na vojáky a holky si někde v houští špitaly svá tajemství. A ještě měli klíče na krku… Takové dítě už dnes nepotkáte, žijou ve světě plném bezpečí, ale s minimem opravdového dobrodružství, které pro nás bylo naprostou samozřejmostí. Moje děti totiž ještě prožily kus dětství v době, kdy jsme nebyli v Evropské unii.

EU nás chrání, kontroluje a hlídá. A to nám krade radost z kreativity (na všechno jsou normy) a pro samé bezpečí to dětem ukradlo kus dětství…

loading...
loading...
Reklama:
loading...