Nežilo se za bolševika svobodněji?

Pro mnohé občany a politiky je takové srovnávání předlistopadového a polistopadového režimu čirým kacířstvím. Nicméně, lidé v našem civilizačním okruhu čelí stále silnějšímu a maskovanému tlaku na osekávání svobody a soukromí.

Jan Polanecký | foto: facebook Jana Polaneckého

Největší problém vidím v tom, že postupné odebírání svobod a soukromí je ze strany politických a mocenských elit dávkováno jen velmi pozvolně, je tudíž pro běžného občana špatně postřehnutelné. Vše je servírováno pod falešnými nebo zhůvěřilými záminkami jako jsou bezpečnost či ekologie. Už dávno se pro tento pustup ustálilo označení „salámová metoda“. Chce se mi dokonce říct, že současní „neo-bolševici“ jsou v tomto směru mnohem chytřejší, šikovnější a vynalézavější než ti předlistopadoví.

Abych předešel diskusím ohledně označení současné politické garnitury jako „neo-bolševiků“… Jistě, najdou se mnohé světlé výjimky, ale převažující orientace nejen na české politické scéně je prostě tvrdě levicová. Bez ohledu na mediální nálepky nebo sebeoznačování je drtivá většina politických stran v této zemi socialistických: hlasují pro nepřetržité ubírání individuálních svobod a soukromí, regulace ekonomiky, stále brutálnější přerozdělování skrze daně, více zákonů, obecně více moci státu. A to ani nemusí mít ve svých řadách bývalé nebo současné oficiální komunisty. Krásným příkladem takového politického zmatení je moje „oblíbená“ TOP09, která se dnes dokonce neštítí otevřeného spojení s neomarxistickými zelenými aktivisty. Reálná liberální pravice v této zemi už v podstatě neexistuje, jednotliví její zástupci jsou roztříštěni v jinak středové (přinejlepším středopravé) ODS či v menších stranách mimo parlament. Proto považuji označení současného režimu jako „polistopadového socialismu“ za zcela adekvátní. Totalita (a já dodávám i socialismus) se prostě nikdy nevrací ve stejné formě, jak nedávno poznamenal senátor Kubera.

Jak je to tedy s tou svobodou dnes a dříve? Pojďme si udělat malé srovnání v jednotlivých vybraných oblastech a stanovme celkové skóre (body pro svobodnější prostředí podle mého subjektivního hodnocení). Podotýkám, že dnešní situaci porovnávám s režimem druhé poloviny 80. let, nikoliv s tuhým poválečným stalinismem.

Policejní dozor

loading...

Současné zneužívání moderních dozorových technologií ze strany státu způsobuje plošný a nepřetržitý dohled nad většinou občanů, aniž by se čehokoliv vadného dopouštěli. Srovnání s dobou minulou, kdy se bezpečnostní složky státu zaměřovaly jen na vybrané (často i politicky „nežádoucí“) občany, u kterých byl ovšem dozor aplikován velmi důsledně, je tedy alarmující. Celkově tak paradoxní bod pro bolševika.

Svoboda slova

Ačkoliv v současnosti dochází k brutálnímu omezování svobody slova ve snaze vytěsnit z veřejného prostoru nevhodné názory (včetně sociálních sítí pod politickým tlakem), podobný článek bych jistě dříve neuveřejnil resp. neuveřejnil bez následků. Bod pro dnešní socialismus.

Ekonomická svoboda a míra přerozdělování

Opět i zde platí, že se obloukem vracíme do doby předlistopadového plánovitého hospodářství. Socialismus už prostě není pro lidi sprosté slovo (ač to tak nechtějí nazývat) a šátrání v cizích peněženkách prostřednictvím zvyšujících se daní se většina obyvatelstva znovu neštítí, ba to považuje za „společensky žádoucí“. Nicméně jsme se stále (prozatím) nedostali na úroveň totálního centrálního hospodářského plánování a nedosáhli obecné úrovně přerozdělování, jako tomu bylo za bolševika. Bod pro dnešní socialismus.

Množství zákonů a dalších státních regulací

loading...

Zde je celkem bez pochyb, že ve snaze usměrňovat „občanské stádo“ zákonnými a jinými regulacemi má dnešní režim naprosto navrch. Uvádí se, že v ČR existuje zhruba 200 000 zákonů, podzákoných aktů, vyhlášek, obecních regulací atd. Bod pro bolševika.

Politická svoboda a svoboda shromaždování

S určitými omezeními se dá říct, že svoboda politického vyjádření ještě existuje. Bohužel dnes stále více zažíváme ostrakizaci politických názorů lidí, kteří se nehodí do hlavního proudu „pokrokových“ evropských myšlenek. Tomu odpovídají i mnohem rafinovanější způsoby indoktrinace myšlení společnosti, než tomu bylo za bolševika. Se svobodou shromažďování to je podobné, nicméně oboje není tolik katastrofální, jak jsme zažívali před rokem 1989. Bod pro současný socialismus.

Míra regulace běžných každodenních aktivit

Tento bod velmi souvisí se čtvrtým i prvním, ale, upřímně řečeno, nedokážu se úplně jednoznačně rozhodnout, který z režimů je v této oblasti horší. Vzhledem k tomu, že se dozor „velkého bratra“ rozpíná do všech oblastí našeho života jako chobotnice, udělím spíš alarmující bod předlistopadovému bolševikovi.

Možnost cestovat

loading...

Bez pochyb bod pro současný socialismus.

Svoboda vzdělávání, profesní seberealizace

Bez pochyb bod pro současný socialismus.

Jistě se najdou i další otázky svobody, které jsem nechtěně opominul. Záměrně jsem se navíc vyhnul jiným oblastem života dříve a dnes, např. ekonomickým tématům (dostupnost zboží, ceny atd.). Určitě se také najde mnoho odlišných či zcela protichůdných názorů k těm mým. Vlivem neutuchající mediální masáže nevidí spousta lidí situaci tak příkře jako já. Mně osobně tedy vychází z výše uvedeného vítězství současného socialismu nad tím předlistopadovým v poměru 5:3. Nicméně, jak je zřejmé, je to vítězství s odřenýma ušima a prozatimní, což by většinovou společnost mělo už konečně začít znepokojovat.

loading...
Reklama:
loading...