Odstrašující dialog

Jan Schneider si ve svém komentáři pro Deník.cz všiml zvláštního užívání slov, když cituje závěrečnou deklaraci prezidentů Bulharska, České republiky, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Polska, Rumunska a Slovenské republiky, neboli „Bukurešťské devítky pro konzultace a dialog“ (B9), kteří 28. února 2019 v Košicích deklarovali „silné odhodlání ke kolektivní obraně, jak je zakotveno v článku 5 Washingtonské smlouvy (NATO) založené na solidaritě, sdílené odpovědnosti a nedělitelnosti bezpečnosti spojenců.“

Ivan David | reprodukovaná fotografie: youtube.com (kolektif)

Jan Schneider poukazuje na to, že ve skutečnosti je však každá ze smluvních stran Washingtonské smlouvy vázána závazkem, že „neprodleně podnikne takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly“. Není tedy jasné, k jaké „akci“ se zavazují, ale počítá se s s vlastním uvážením.

Deklarace B9 však vůbec nezmiňuje jediný skutečný závazek základní smlouvy NATO: „Smluvní strany se zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“

V rozporu s tímto závazkem B9 deklaruje „podporu přístupu NATO k Rusku, založenému na silném odstrašení a obraně, a otevřenosti k dialogu, jak bylo dohodnuto od konání summitu ve Walesu, s cílem vyhnout se nedorozumění, chybným kalkulacím a neúmyslné eskalaci.“
Jan Schneider proto klade řečnickou otázku: „Jsou ti prezidenti vůbec gramotní?“

Ve vzduchu visí otázka, jak vést „dialog pomocí odstrašování“.

loading...

Zde diplomatický jazyk silně připomíná urputnou tupost vojenských příruček, jak ji Karel Čapek kouzelně charakterizoval formulací: „Porazit nepřítele znamená donutit ho, aby byl mrtev.“

Mezinárodní kontext fungování této „koalice ochotných“ připomíná jiný aforismus Karla Čapka parodující diplomatický jazyk podměrečných států: „My králíci jsme se dohodli s kuřaty, že se nebudeme vzájemně požírat. Uvidíme, co tomu řekne jestřáb.“

Deklarace B 9 je samozřejmě inspirována jestřábem byť formálně nezúčastněným na dohodě, takže odpadá starost, co tomu řekne. V daném případě tvoří nejochotnější z ochotných, tedy Polsko, Rumunsko a pobaltské státy dvě třetiny z celé B9.

Pod vedením jestřába s hákovým křížem umírali rumunští vojáci u Stalingradu, ale na konci války také při osvobozování Československa. O 23 let později v roce 1968 se však Rumunsko Nicolae Ceaușesca nezúčastnilo „bratrské pomoci“. Rumunský vládce byl na sklonku roku 1989 jako nepoužitelný v nových podmínkách i s manželkou zastřelen ihned po přečtení rozsudku „nezávislým demokratickým soudem“. Rumunsko bylo nasměrováno na další svobodnou cestu s novým jestřábem za zády vstříc novým úspěchům.

Poláci jakoby snili o velkém Polsku z dob Polsko-litevské unie a zapomínali na 123 let trvající neexistenci Polska. Obnovené Polsko se horečně připravovalo na válku z východu či na východ, aby bylo zničeno ze západu a z vůle a moci Východu znovu obnoveno, aby po 45 letech snilo o výbojích na východě za pomoci západních spojenců. Češi a Maďaři chtějí svůj „klid na práci“, Maďarsko se ovšem brání statutu protektorátu. Vůli obyvatel Slovenska naznačí pozítřejší prezidentské volby. Nebudeme dlouho čekat, co tomu řekne jestřáb.

Odstrašení se ukáže jako funkční, když se odstrašovaný bojí. Odstrašovaný se bát nechce, a proto také odstrašuje. Proces má charakter tzv. pozitivní zpětné vazby, tedy čím víc, tím víc. Takové procesy končí obvykle katastrofou. Takového směřování jsme nyní svědky. Deklarace „otevřenosti k dialogu“ je pokrytecký blábol stejně jako údajný cíl „vyhnout se nedorozumění, chybným kalkulacím a neúmyslné eskalaci“. Eskalace je úmyslná. Máme tedy díky našim představitelům a jejich strategickým spojencům podíl na sdílené nebezpečnosti. Pevný charakter a bystrost úsudku připomíná pana domácího Faktora z Poláčkova Domu na předměstí, který své nadání a z něho plynoucí úspěch charakterizoval slovy: „Na vojně jsem dobře chápal, a tak jsem postupoval.“

loading...

O nějaké koncepci v tomto kraji nelze hovořit, spíše o soutěži co možná nejméně ochotných s ke všemu ochotnými. Neochotní na rozdíl od vzdorného Maďarska nemají dost sil a mlčící většina se jako obvykle věnuje čekání, až to zase vyhnije.

loading...
Reklama:
loading...