Existuje ještě suverenita České republiky; Více jak 50% zákonů jsou příkazy a nařízení z EU

Argumentací „ad hominem“ se snažíte vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho jiné názory, případně i na jeho skutečné či domnělé osobní nedostatky. Taková argumentace je špatná. Například, argument typu „X je špatný člověk, tudíž je jeho názor mylný“ je logicky chybný, píše ve svém perexu článku pro deník Právo vyloučený poslanec zvolený za ODS Mgr. Václav Klaus.

Poslanec Václav Klaus ve Sněmovně | repro: iROZHLAS (darmožroutská)

Proto ani dnes nebudu popisovat rozličné osoby, s jejich hloupostí, lstivostí, stádností, a tak všelijak podobně, (to by bylo ad hominem), ale samotnou podstatu věci, o kterou minulý týden šlo, a rozproudily se okolo velké vášně. Šlo o suverenitu České republiky, o suverenitu českého parlamentu.

V České republice dramaticky roste počet zákonů, které regulují občanům život. Kdybych zůstal u školství, řeknu, že před dvaceti lety jsme neměli žádný školský zákon (a učili jsme), dnes máme asi 300 stran Školského zákona, zákon o pedagogických pracovnících a další a na ně navazující desítky vyhlášek a podzákonných norem (metodické pokyny a tak).

A takhle je to u všeho.

To je samo o sobě špatně. Přináší to nepřehlednost a složitost. Ničí to svobodné aktivity jednotlivců, firem, škol.

loading...

Je to ještě vůbec demokracie?

Ovšem!! Třeba by mohl nějaký politický subjekt (hnutí občanů) proti tomu začít brojit. Získat podporu veřejnosti, vyhrát volby a změnit to. Tomuto procesu se říká demokracie, vláda lidu, od něhož pochází veškerá moc.

Jenomže nepochází, protože už nejsme suverénní zemí. Podpisem Lisabonské smlouvy jsme se suverenity vzdali. Ne celé, ale čím dál větší. U zákonů, které český parlament přijímá – zhruba tři pětiny pochází z EU. Jsou to nařízení a směrnice EU. Za vlády premiéra Sobotky 53 % přijatých zákonů bylo evropskou implementací, v prvním roce Babišovy vlády číslo stouplo na 57 %.

U „normálních“ zákonů je předkladatelem buď vláda (tyhle zákony často projdou, pokud neselže vládní většina) nebo skupina poslanců. Ten, kdo zákon předkládá, si připravuje argumenty, aby to obhájil, proč je nutné zákon přijmout. Sněmovna se pak o návrhu zákona několikrát „hádá“, zda je dobrý či špatný a několikrát o něm hlasuje. Zákon se přetřásá minimálně 3x, dá se několikrát navrhnout jeho zamítnutí. Dá se to také různě protahovat.

Poslanci musí hlasovat jako za Husáka

Ale u „evropských“ implementací – to přinese nějaký ministr a řekne: „Implementační lhůta uplyne 12. dubna, tak vás žádám o schválení.” Hotovo. Takový zákon se schválit musí, jinak by nám (republice) hrozila obří pokuta za každý měsíc, co jsme implementovali pozdě, a ještě nějaké procesy u Evropského soudu. Drtivá většina poslanců to proto schvaluje stylem jak „poslankyně dojička“ za soudruha Husáka. Fik, ruce nahoru a jdeme dál.

Co je důležité – často jde o zákony, které by za normálních okolností sněmovnou nikdy neprošly (nemají podporu českých občanů, tj. ani jejich zástupců ve sněmovně), dostaly by minimum hlasů a často by je ani nikdo nenavrhnul. Jde často o důležité zákony: Evropský zatykač, Zákon o pobytu cizinců, GDPR, a tak dále… Věci, které nechceme, nebo je chceme jinak – ale přijmout je musíme takhle.

Bizarní je, že tato nařízení nejsou jen přeložena do češtiny a platná, ale sami si je musíme sepsat a pak dělat, jako že jde o normální zákony a schvalovat je.
Občas je možnost si část zákona upravit – třeba snížit výši pokuty pro obce u GDPR (pokud tedy původní směrnice to nevyžaduje, to pak ne)

Lidi to takřka vůbec nevědí. Nevědí to, že ztrácíme kontrolu nad touto zemí. Že tu ze tří pětin nevládne Babiš a spol., ale Merkelová s Junckerem a Bruselem.
Když je volební kampaň, kandidáti se předhánějí v srdečných úsměvech a slibech, co vše občanům zajistí. Ale žádný z nich neřekne „já budu z 60% hlasovací automat, co jen implementuje EU zákony a z menší části tedy budu nějak konat, jak vám slibuji (možná)“.

Něco jsem slíbil

Já jsem taky občanům něco sliboval, a tak ta bezmoc při větší polovině zákonů je šílená. Nebo abych byl přesný, pro mě je šílená. Šílené je, že jsem občas pro některou verzi takových zákonů sám hlasoval. Protože třeba senátní úprava aspoň něčemu trochu ulevila (třeba menší pokuty u GDPR), tak volíte menší zlo.

Asi jako kdybyste měli zákon, že vám uříznou nohu – vy ho musíte schválit, ale aspoň se tam dá, že vám tu nohu uříznou až pod kolenem. Vy ale vůbec nechcete, aby vám řezali nohu. Nechcete třeba GDPR vůbec (já vím, mám blbé příměry poslední dobou).

Česká republika ztrácí den za dnem svou svrchovanost, český parlament z více než poloviny odmávává cizí zákony, které nejsou ve prospěch našich občanů.
Je vám to jedno? Mně to vadí strašně.


Psáno pro deník Právo

loading...
Reklama:
loading...