Kongo

Jak řekl jeden cestovatel: „Afrika, to je márnice“. Skoro mě až zamrazí, když slyším název této Africké země. Slyšel jsem ho včera, když humanitární pracovnice z »neziskové organizace« zdůrazňovala v nějakém rozhovoru, že západní civilizace se dostatečně nepodílí na pomoci tomuto státu. Že populace Konga hladoví, že je třeba prý více usilovat o zlepšení přístupu tamních obyvatel k pitné vodě, zkvalitnění výuky na školách, zlepšování zdravotnictví a mnoho dalšího, protože více než 65% obyvatelstva žije v extrémní chudobě.

Václav Řehák im Bad Tölz | foto: Radek Velička (Centrální informační agentura, z. s.)

O Zairu jsem již něco málo slyšel (tak se dříve Kongo jmenovalo), a také o tom, jak to tam po vyhlášení nezávislosti tamní obyvatele vedli. Myslím, že je tedy na místě napsat o Kongu pár řádků.

Belgický král Leopold II. se stal králem ve věku 30 let v roce 1865 a na trůně byl celých 44 let. Za tu dobu se mu podařilo vybudovat hospodářsky silnou zemi. V roce 1876 založil filantropickou společnost a počal obsazovat postupně území a střední Afriky v povodí řeky Kongo. Postupně se mu podařilo obsadit deštný prales o rozloze neuvěřitelných 905 000 km2.

Kaučuk a slonovina, to byly komodity, které odebírala Belgie ze své kolonie. Výnosů bylo dosahováno za pomoci krutých trestů, kdy byly černým sběračům, kteří nepracovali nebo kradli, sekány ruce. Uvádí se, že za dobu panování Belgie v Kongu, zde zemřelo 15 – 20 mil. lidí. Navzdory těmto krutostem byla hlavní příčinou poklesu populace řada pandemií, zejména Africká spavá nemoc, neštovice, úplavice, prasečí chřipka, malárie. Jen v roce 1901 zemřelo dle odhadů lékařů 500.000 obyvatel Konga na spavou nemoc (Africká trypanozomiáza). Na Prasečí chřipku vymřelo 50% – 60% populace. Podvýživa a snižování imunity díky středověkým Arabským otrokářům, kteří zavlekli do Konga nová onemocnění, metla spavé nemoci nebo periodické řádění neštovic, drasticky snižovaly míru růstu populace.

K tomu obávaná Force Publique – tak se jmenovala Konžská koloniální armáda, složená z bílých žoldáků z Belgie, Skandinávie, Itálie a Švýcarska, a domorodých bojovníků z kmenů z Haut-Kongo, Zanzibaru a Hausawa etnické skupiny z – Nigeru, Nigérie, Kamerunu, Středoafrické republiky, Pobřeží slonoviny, Čadu a Ghany. Tito vojáci přinášeli před své velitele doslova koše plné usekaných rukou a bohužel se koše oddělených rukou, postavené u nohou evropských velitelů, staly symbolem „Svobodného státu Kongo“ – tak se Belgická kolonie tehdy jmenovala.

loading...

Faktem je, že na tomto území byla před příchodem Belgičanů válka za válkou a po dobu trvání Belgického konga až do roku 1960 zde nebyla žádná válka. Vedlejší Rwanda byla také pod Belgickou nadvládou. Po odchodu Belgičanů se do sebe Hutuové a Tutsiové pustili tak, že jen od dubna 1994 do června 1994, bez většího zájmu okolního světa, se tu povraždilo na milion lidí a uprchlo dalších 2,5 mil. lidí.

Kongo je třetí největší zemí Afriky. Má největší světovou produkci kobaltové rudy a velká ložiska mědi. Zdejší zásoby průmyslových diamantů představují 30 % světových zdrojů a pod zemí tady leží i 70 % světových zásob tantalu. To není dřevo, ale vzácný, tvrdý, modro-šedý, lesklý kov. Je vysoce korozivzdorný a používá se pro výrobu chirurgických nástrojů a implantátů. Stát rovněž vlastní 50 % afrických lesů a říční systém, který by mohl podle zprávy OSN elektrickou energií zásobovat celý kontinent.

Kongo dosáhlo nezávislosti 30. června 1960, byla to po Jihoafrické republice průmyslově druhá nejrozvinutější země Afriky. Jenže vzápětí přišly války a Konžská ekonomika drasticky propadla. Vzrostly zahraniční dluhy, inflace, korupce. Zatím poslední Konžská válka za sebou zanechala přes pět milionů obětí, což z ní dělá nekrvavější konflikt od konce II. světové války.
V Kongu je i teď válka. Existují četné zprávy o ozbrojencích zabíjejících civilisty, ničících majetek a páchajících sexuální zvěrstva. Ve východní části státu je sexuální násilí na ženách považováno za běžný jev a jeho míra je docela určitě nejhorší na celém světě.
To se děje v zemi, kde již po 3 generace si vládnou tamní obyvatele sami. V zemi, která má podle odborných odhadů zásoby nerostných surovin v hodnotě kolem 24 bilionů USD, což je více než součet HDP Evropy a USA.

Přesto jde o jednu z nejchudších zemí světa. Možná je na místě se zeptat – jak je to možné, když tam nad nimi již není ošklivý kolonista?!

loading...
Reklama:
loading...