Macronova vize EU vůbec nemá vizi

Francouzský prezident Emanuel Macron zveřejnil k 5. březnu v předních evropských denících otevřený dopis „Za evropskou renesanci“, v němž představil svoji vizi reformy EU. Reformy, která by byla dobrá leda pro Francii.

Tomáš Zdechovský | reprofoto: youtube.com

Neustále dokola opakuji, že EU se potřebuje v mnoha věcech změnit. Za každý příspěvek do diskuse o dalším směřování jsem proto rád už jen z toho důvodu, že kritiku EU slýcháme neustále, ale konkrétních návrhů vize toho, jak by měla EU fungovat, je jako šafránu. Pojďme tedy diskutovat.

Nejprve k těm pozitivním věcem: Zaujalo mě, že francouzský prezident si dal záležet na tom, aby svoji vizi zveřejnil v jazycích všech členských států EU. Snahu přiblížit se lidem v celé EU osobně velmi oceňuji. Vše bylo transparentní a opravdu to zaujalo, to už se dlouho žádnému státníkovi nepovedlo a umím si představit, že by se v tomto stylu komunikace mohlo pokračovat i při jiných příležitostech.

Macronův plán vyvolal kritiku

Přesto ale u mě výhrady k celému dokumentu jasně převažují a rozhodně nejsem sám, kdo se vůči vizi vymezil. Nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že kritizovat dokument znamená nadbíhat populistům či dokonce dělat div ne užitečného idiota Putinovi. To je naprostý nesmysl. Jakákoli věcná a konstruktivní kritika musí být ve veřejné diskusi legitimní. V demokracii totiž platí právo na odlišný názor a podobným kritikům proto říkám, aby se podívali i na zahraniční tisk, Macronovu vizi totiž kritizovala i řada politiků z tradičních (a západních) stran.

Reakce dokonce nebyly jednoznačně pozitivní ani v samotné Francii. Kritiku si Macronův plán vysloužil mj. od hlavy opozičních francouzských republikánů Laurenta Wauquieze. EU podle něho úplně ztratila soudržnost a schopnost jednat. Kritizoval Macronovo neustálé opakování sloganů, které k ničemu nevede a nepřináší žádné konkrétní výsledky.

loading...

Nesouhlasné reakce vyvolala Macronova vize i mezi významnými politiky u obou našich německy mluvících sousedů. Předsedkyně CDU a nejspíše i budoucí německá kancléřka Annegret Kramp-Karrenbauerová také kritizovala některé části dokumentu ve svém sloupku pro německý deník Die Welt. Souhlasila sice s bezpečnostní a migrační politikou, nicméně jednoznačně odmítla evropský superstát ve francouzském podání.

Centralizace např. v podobě europeizace sociálního systému a minimálních mezd nejsou správnou cestou. Co EU v očích občanů podle ní postrádá, jsou jasnost, orientace a schopnost vypořádat se s důležitými otázkami doby. Na tomto místě bych také rád ocenil, že tato německá politička si uvědomuje důležitost respektu vůči novým členským zemím, které mají za sebou zkušenost s komunistickou minulostí. Podle jejích slov je u členských států střední a východní Evropy třeba respektovat jejich přístup a konkrétní příspěvek společné evropské historii a kultuře.

Se slovy německé političky, známé kvůli svému dlouhému jménu spíše pod iniciály AKK, se ztotožnil v rozhovoru pro německý rozhlas i rakouský kancléř Sebastian Kurz, který označil mnoho návrhů, jako je např. evropská minimální mzda, za „utopické“. Zatímco Macron žádá za každou cenu více Evropy v co nejvíce oblastech, Kurz by preferoval Evropu s co nejméně pravidly, která se ale budou opravdu dodržovat.

Vize má řadu nedostatků

Ano, Macronovy snahy o představení ucelené vize si cením, bohužel to samé nelze říct o samotném obsahu, kde narazíme i na řadu dalších problematických a nejasných míst a tvrzení, s nimiž by se dalo úspěšně polemizovat. Já sám po obsahové stránce úplně souhlasím jen s bodem Evropa na prvním místě, protože to je i jeden z důvodů, proč byla EU založena. Evropské státy chtěly držet při sobě a spojit se tak proti dalším velkým hráčům. Není nic špatného na tom říct, že EU má předně bojovat za Evropany a chránit evropský trh.

Tento bod vize je ale pak v přímém rozporu s bodem o povinné solidaritě a společnému přijímání občanů třetích zemí. V tu chvíli totiž nemyslíme na prvním místě na Evropany a předně občany členských států. Azylová politika by jednoduše měla nadále zůstat jen v rozhodovací pravomoci konkrétních zemí, které jsou nejlíp schopny posoudit, jestli ještě mají možnosti k tomu někoho přijmout a integrovat ho do společnosti.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se snaží naléhavost své vize zdůraznit tvrzením, že ještě nikdy od druhé světové války nebyla Evropa tak potřebná. Tím si ale nejsem zdaleka tak jistý. Co doba studené války, kdy celá demokratická Evropa musela společně čelit bezprostřední sovětské hrozbě a její velká část (včetně českého území) byla pod sovětskou nadvládou? Nebo už francouzský prezident zapomněl na to, co se v Evropě dělo před rokem 1989?

loading...

Pak zde máme téma ochrany voleb před vměšováním zvenčí. Zde si myslím, že nějaká dalekosáhlejší opatření mají smysl v zemích jako Nepál, kde volby skutečně stále nemusí probíhat podle demokratických standardů. Konkrétně se volá po ochraně před kybernetickými útoky a manipulacemi. Jenže dosavadní ochrana nimi se posiluje. Pokud by ale opravdu chtěl prezident Macron nějaký radikální krok, měla by Francie podporovat navýšení EU rozpočtu na boj s propagandou a vznik kybernetického supercentra, a nikoliv každý rok prosazovat při trialogu škrtání peněz v rozpočtu EU.

Naprosto postrádám vizi skutečné reformy

V Macronově dokumentu je zmíněný i dnes často diskutovaný problém klimatických změn. Před vyjádřením k tomuto bodu, tedy k myšlence klimatické banky, bych musel znát bližší parametry, aby se to nestalo jen nějakým bičem, kdy většinu věcí stejně budeme dál platit ze státního rozpočtu. Další diskuzi proto uvítám.

Emmanuel Macron sice správně píše, že status quo je past s čím nelze nesouhlasit. Nejdůležitější ale v dokumentu dle mého názoru úplně chybí. Naprosto postrádám vizi skutečné reformy a zaměření se na ty nejpalčivější problémy, hlavně jak udělat EU efektivnější v rozhodování a zeštíhlit byrokracii. Chybí mi informace k finančnímu rámci, jak dál přistupovat k dotacím a na co by měly jít a jak to udělat, aby byly skutečně slyšet názory i novějších členů EU a další věci, kdy Macron v podstatě řekl, ať se jen všichni přizpůsobí tomu, co bude nejlepší pro Francii.

Pokud Emmanuel Macron myslí svou vizi opravdu vážně, měl by otevřít diskusi o reformě EU institucí. A to, co by měl jako první chtít změnit, je roztříštěnost a nehospodárnost evropských institucí jako je Evropský parlament. Teď mám na mysli hlavně stovky milionů eur vyhozených za neustálé stěhování Brusel – Štrasburk, čímž vzniká i obrovská ekologická stopa. Když tento „létající cirkus“ zrušíme, bude to velmi konkrétní krok, kterým může Francie, která snahy o zavedení pouze jednoho sídla neustále blokuje, výrazně přispět i k boji proti globálním změnám. Dále bychom mohli pokračovat revizí efektivnosti různých evropských agentur, které často řeší podobnou agendu nebo nemají pravomoci něco řešit a jsou tak vlastně také zbytečné.

Nyní si to ale už jen shrňme. Nejsou zde jednoduše návrhy s cílem zajistit, aby se v EU cítily dobře všechny státy, což je nejlepší prevencí různých exitů. Francouzský prezident bohužel mířil ve velké části svého textu vedle. Nedokázal dát jasné odpovědi na ty největší problémy, které je třeba v rámci EU řešit, což je veliká škoda. Nicméně Macron dal důležitý výkop od brány. Škoda jen, že nejspíše jedinou bránu, kterou jím nyní trefí, je ta jeho vlastní.

loading...
Reklama:
loading...