Česká republika, ani kdyby se rozkrájela, teplotu planety nesníží

Vážené dámy a pánové. Debatu o klimatu bychom měli vidět ve dvou rovinách. Ta jedna je Pařížská dohoda, která formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty pod hranicí dva stupně v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici jedna a půl stupně. A přináší závazky snižování emisí skleníkových plynů.

Tomio Okamura

Bylo by špatné, kdybychom sklouzli do debaty, zda oteplování planety způsobují skleníkové plyny, nebo přirozené přírodní cykly. Pravdou bude nejspíš částečně obojí. Oteplování je pro mnohé, zejména ostrovní země, doslova likvidační. Česká republika, ani kdyby se rozkrájela, teplotu planety nesníží. Neznamená to, že my se nemáme snažit. Naopak, musíme se snažit daleko více, protože máme větší problém, než zvýšenou teplotu v Praze, nebo v Pelhřimově. Naši občané už totiž dnes denně na následky emisí umírají.

Vážené dámy a pánové, mnohý z vás zaznamenal nelichotivou statistiku. Nejvíce sídel s vysokou koncentrací jemného polétavého prachu v Evropské unii se nachází v Polsku a České republice. Na vině je především závislost polské i české ekonomiky na uhlí, které je spalováno v domácnostech i v elektrárnách. Ke stovce v evropském měřítku nejhorších sídel patří naše velká města jako je Ostrava nebo Brno, kde nadměrnou koncentraci zdraví škodlivého polétavého prachu způsobují především auta.

V debatě o ochraně klimatu se často debatuje o tom, co způsobuje změny klimatu. Zda je to více přírodní cyklus, nebo třeba vysoké emise CO2. Pro naši debatu o ochraně klimatu by to mělo být celkem jedno. Klima se otepluje a současně přibývá v ovzduší nejen CO2, ale stovky dalších a daleko jedovatějších nebo nebezpečnějších zplodin.

Pokud se bavíme o ochraně klimatu, měli bychom mít na paměti, že nejde jen o klima. Emise, které vypouštíme do ovzduší, jsou problém, se kterým se nedá moc dlouho žít, ale naopak se s tím dá velmi rychle a bolestivě umírat. Každý třetí z nás onemocní rakovinou, každý čtvrtý umře.

Zpráva o životním prostředí České republiky z roku 2017, kterou v úterý schválila vláda, říká, že Česko má v rámci Evropské unie nadprůměrné emise skleníkových plynů na obyvatele.

Podle posledních vědeckých studií znečištěné ovzduší zabíjí více než války, nemoci i nehody. Tento neviditelný zabiják se tak stává nejhorším „masovým vrahem“, který zkracuje život téměř všem obyvatelům planety. K emisním částečkám, které zabíjí, patří saze, kouř nebo prach. Ty se pak spolu s kyslíkem dostanou do těl lidí a mohou způsobit zdravotní potíže. Čím menší částečky jsou, tím hlouběji se do lidského organizmu dostanou. Ty menší se skrze plicní vaky dostanou do krevního oběhu, kde mohou zvyšovat krevní tlak a vytvářet krevní sraženiny. Po čase tak může jejich přítomnost v krvi vést k mrtvicím a infarktům.

Nebezpečné mohou být částečky i pro mozek. Pokud se dostanou až k němu, způsobí, že mozek rychleji zestárne, kognitivní funkce jsou sníženy a výsledkem může být i onemocnění Alzheimerovou chorobou. Hodnota menších částeček v Česku byla v roce 2016 vypočítána na 17,3 mikrogramu na metr krychlový. Bezpečný limit tedy překročila o 7,3 mikrogramu. Nejhůře v měření dopadl Bruntál, Kroměříž a Šumperk. Pokud by se povedlo dostat tuto hodnotu na bezpečnou úroveň, mohla by se doba dožití Čechů prodloužit o 8,5 měsíce.

Emisní náročnost hospodářství byla v roce 2016 o 66,5 % vyšší než průměr členských států Evropské unie. Je to dané mimo jiné také povahou naší výroby. Jsme prostě ekonomická kolonie, takové smetiště, kam se posílají nejen druhořadé potraviny a zboží, ale také se sem přesouvá špinavá výroba. Není to jen ukázka přístupu západních firem, ale i naše. Nějak jsme si tady na tu naši ocel a uhlí zvykli. Bohužel je to jako s AIDS. Dá se s tím žít až do smrti, ale ta přijde daleko rychleji. A vlády i my jako Parlament bychom měli na problémy reagovat. Protikuřácká lobby tady prosadila plošný zákaz kouření, které zabíjí daleko méně lidí než smog a prach, které jsou zřejmě hlavní příčinou rakoviny plic, dokonce i u mnoha kuřáků.

Teď bychom tedy mohli spojit síly a řešit skutečný problém, který opravdu zabíjí. Ve světě se osvědčuje několik metod. Je to v prvé řadě takzvaná uhlíková daň na všechny produkty, které spalováním produkují emise a nebezpečné zplodiny. Je to také systémová podpora změny třeba lokálního vytápění. Kotlíkové dotace, které se dostanou pouze na pár vyvolených, to nejsou. Každý, kdo je ochotný stát se například energeticky nezávislým například pomocí fotovoltaiky, větrné elektrárny a nebo jinak, by měl mít nárok na podporu investice do technologií, které mu to umožní. Mluvím samozřejmě o rodinných domech a tak podobně. Vždyť například všechny rodinné domy by mohly být ihned energeticky soběstačné. Jen je třeba k tomu majitele motivovat. A ihned bychom ušetřili nový blok Temelína a za méně peněz. V rodinných domech přitom žije přes 43 % domácností. Úspora, která se tu nabízí, je v řádu milionů megawattů ročně, přičemž do výhod můžeme započítat i úspory za výstavbu a údržbu elektrického vedení a nebo ztráty přenosové soustavy nebo ztráty v přečerpávacích elektrárnách. A mít elektřinu zdarma, není to sen všech našich občanů?

Pokud jde o klima, nejde jen o dopravu a energetiku. Málokdo ví, že zvyšování obsahu organických látek v půdě snižuje obsah oxidu uhličitého v ovzduší a samozřejmě zvyšuje schopnost půdy vázat tolik potřebnou vodu. Problém je, že nám tu chybí skutečně koncepční analýza stavu s návrhem systémového řešení, které není jednoduché, ale obsahuje stovky dílčích změn od výsadby lesů přes ochranu a zlepšování půdy až na omezení spotřeby uhlí a ropných produktů.

Bohužel my v České republice se radujeme, že Volkswagen k nám přesune končící výrobu aut se spalovacími motory, zatímco v Asii nebo Latinské Americe je už standard, že ve městech jezdí elektrotaxi a elektrické vozy na rozvoz zboží, a Čína za pár let končí definitivně se všemi spalovacími motory. Američané dokonce zkoušejí vyvíjet motorky na dřevoplyn. Jen u nás se uklidňujeme mýtem, že ropa a uhlí nám vystačí na věky. Bohužel, vlak s nejnovějšími trendy nám už dávno ujel. A marně hledám zemi, která by na tom byla hůř, protože popravdě čínská solární osvětlení, a to veřejná i v chatrči, už mají domorodci v africké nebo jihoamerické džungli.

Od vlády bych proto očekával alespoň návrh nějaké prvotní strategie, jak se dopracujeme skutečné změny, která nastartuje zlepšování energetické náročnosti, snižování emisí a podobně. Tuto strategii však není vláda hnutí ANO a ČSSD schopna předložit. Dílčí nápady, jako jsou už zmíněné kotlíkové dotace ve vybraných krajích pro pár lidí, co si vystojí frontu, tím systémovým řešením prostě nejsou. Děkuji za pozornost.


Projev na 27. schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. 3. k bodu Informace vlády o ochraně klimatu