Lze za terorismus soudit někoho, kdo se zbraní v ruce pomáhal obětem teroristů s obranou?

U Krajského soudu v Pardubicích je pro terorismus souzen českých výsadkář, který se před vstupem do Armády ČR údajně zapojil na straně Opolčenů do obrany Donbasu proti útokům ukrajinské armády. Terorismus je Trestním zákonem definován jako soubor násilných činů, jejichž cílem je rozvrácení ústavního pořádku ČR. Státní zástupce buď neumí zeměpis, a neví, že Donbas není součástí ČR. Nebo jde o účelovou šikanu, kdy trestem má být už samotné stíhání.

MUDr. Ivan David | repro: yektauzunoglu.com

Případ má dvě roviny – právní a morální. Obecně platí, že spravedlnost a právo nemusí být vždy totožné. V ČR je to nejkřiklavěji vidět na statisících případů exekucí. Z nezplacené pokuty ve výši 500 Kč za překročení maximální povolené rychlosti třeba jen 3 km/h, k níž přestupce ztratil výzvu od úřadu, mu může být exekutorem zabaveno i 12 tisíc. Děje se to dnes a denně. A i když exekutor postupuje podle zákona – Exekučního řádu, je to nespravedlivé.

Případ vojáka Erika Eštu je však z jiného ranku. Podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, nemůže být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V tomto případě trestní zákoník.

Terorismus lze právně zařadit pod 3 skutkové podstaty definované v § 311, § 312 a § 312a. Teroristickým útokem je podle § 311 čin, kterým pachatel v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla,

a) zničí nebo poškodí ve větší míře veřejné prostranství, majetek nebo veřejné zařízení, dopravní nebo telekomunikační systém, pevnou plošinu na pevninské mělčině, energetické, vodárenské, zdravotnické nebo jiné důležité zařízení, včetně počítačového systému, na jehož fungování takové zařízení, systém nebo plošina závisejí, s cílem vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

b) naruší nebo přeruší dodávku vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje s cílem vydat majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

c) zmocní se letadla, lodi, jiného prostředku osobní či nákladní dopravy nebo pevné plošiny na pevninské mělčině nebo nad takovým dopravním prostředkem nebo pevnou plošinou vykonává kontrolu anebo zničí nebo vážně poškodí navigační zařízení nebo ve větším rozsahu zasahuje do jeho provozu anebo sdělí důležitou nepravdivou informaci, čímž vydá majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu,

d) vydá cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo takové nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, nebo

e) vložením dat do počítačového systému nebo na nosič informací anebo vymazáním nebo jiným zničením, poškozením, změněním nebo potlačením dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací, snížením jejich kvality nebo učiněním jich neupotřebitelnými provede útok proti počítačovému systému, jehož narušení by mělo závažný dopad na fungování státu, zdraví osob, bezpečnost, hospodářství nebo zajištění základních životních potřeb obyvatel, útok s dopadem na větší počet počítačových systémů s využitím počítačového programu vytvořeného nebo přizpůsobeného pro takový útok anebo útok, kterým způsobí značnou škodu.

Teroristického útoku se podle § 311 odst. 2 pachatel dopustí i tím, pokud:

a) provede útok ohrožující život nebo zdraví člověka s cílem způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví,

b) zmocní se rukojmí nebo provede únos,

c) zničí nebo poškodí ve větší míře veřejné prostranství, majetek nebo veřejné zařízení, dopravní nebo telekomunikační systém, pevnou plošinu na pevninské mělčině, energetické, vodárenské, zdravotnické nebo jiné důležité zařízení, včetně počítačového systému, na jehož fungování takové zařízení, systém nebo plošina závisejí, s cílem ohrozit tím lidské životy nebo bezpečnost takového prostranství, zařízení, systému nebo plošiny,

d) naruší nebo přeruší dodávku vody, elektrické energie nebo jiného základního přírodního zdroje s cílem ohrozit tím lidské životy,

e) zmocní se letadla, lodi, jiného prostředku osobní či nákladní dopravy nebo pevné plošiny na pevninské mělčině nebo nad takovým dopravním prostředkem nebo pevnou plošinou vykonává kontrolu anebo zničí nebo vážně poškodí navigační zařízení nebo ve větším rozsahu zasahuje do jeho provozu anebo sdělí důležitou nepravdivou informaci, čímž ohrozí život nebo zdraví lidí nebo bezpečnost takového dopravního prostředku,

f) vyrábí nebo jinak získá, přechovává, dováží, přepravuje, vyváží či jinak dodává nebo užije výbušninu, jaderný materiál, jadernou, biologickou, chemickou nebo jinou zbraň, bojový prostředek nebo materiál obdobné povahy, anebo provádí výzkum a vývoj jaderné, biologické, chemické nebo jiné zbraně nebo bojového prostředku nebo výbušniny, nebo

g) vydá lidi v obecné nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,

Ovšem pouze pokud tak učiní s úmyslem „poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla.“

Bez toho, že by státní zástupce pachateli prokázal úmysl poškodit Českou republiku by šlo jiné trestné činy. Například poškození cizí věci (§228), nedovolené ozbrojování (§ 279) a podobně.

Trestní zákoník požaduje při posuzování trestnosti činu prokázání konkrétního úmyslu pachatele a konkrétní naplnění skutkové podstaty, která je definována v některém z paragrafů. Z divokých 90. let minulého století jsou známé případy hospodářských trestných činů, kdy pachatel zjevně způsobil velkou škodu, ale v důsledku nekvalitního znění zákona nespáchal trestný čin. Řada obchodníků s lehkými topnými oleji vyvázla bez trestu za krácení daně, i když stát poškodili o miliardy. Bývalý ředitel odboru spotřebních daní Ministerstva financí Martin Denkstein jejich konání pro televizi Nova komentoval slovy, že „jde o legální formu daňového úniku“.

Klíčové je v trestním řízení prokázání úmyslu. V některých případech Trestní zákoník kodifikuje i nedbalostní trestné činy. Například lékař, který zanedbáním léčby způsobí smrt pacienta nebude souzen pro vraždu, ale pro usmrcení z nedbalosti. Za to mu podle § 143 hrozí trest vězení na 1 až 6 let. V případě, pokud by mu byl prokázán úmysl zemřelého usmrtit, tak by šlo o vraždu. A za ni by podle § 140 mohl být odsouzen k pobytu za mřížemi až na 20 let.

I kdyby se státnímu zástupci podařilo prokázat, že obžalovaný voják se před nástupem do Armády ČR účastnil bojů na Ukrajině v řadách Opolčenů, a dokonce i v případě, pokud by mu prokázali, že střílel na ukrajinské vojáky nebo některé z nich i zabil, tak je zcela nemyslitelné, že by mu bylo možné dokázat, že se tím dopustil teroristického útoku. Obžaloba by mu totiž musela prokázat, že to provedl s úmyslem poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky. Z právního hlediska jde o nesmysl. Donbas není součástí ČR. Orgány české veřejné moci nemají na Donbase žádné pravomoci. Tudíž je tam nelze k ničemu nutit – a to ani ozbrojeným bojem.

Totéž platí i pro případ trestného činu teroru, který je definován v § 312. Jeho spáchání se lze dopustit usmrcením člověka s úmyslem poškodit ústavní zřízení České republiky.

Z čistě právního hlediska by bylo velmi obtížné „napasovat“ konání obžalovaného i na trestný čin účasti v teroristické skupině. Podle § 312a se ho dopustí pachatel tím, že založí teroristickou skupinu nebo se účastní její činnosti. V tomto případě je nutné dovodit co je a co není teroristická skupina. V zásadě k tomu jsou dvě cesty. První z nich je usvědčení skupiny lidí, že jako organizovaná skupina páchali nebo připravovali teroristické činy. Pak je lze ovšem soudit i za jednotlivé skutky – včetně přípravy, která je rovněž trestná.

Speciální § 312a byl do Trestního zákoníku vložen proto, aby jej bylo možno užít k postihování členů organizací, které jsou zařazeny do seznamu teroristických skupin vyhlášeného Radou bezpečnosti OSN. Na tomto seznamu jsou uvedeny organizace jako Islámský stát (ISIL), Al-Kaida nebo Fronta An-nursá. Její členové se na mnoha místech světa dopustily teroristických skutků. Ne sice s úmyslem rozvrátit ústavní zřízení ČR. Nicméně podle mezinárodního práva lze pachatele trestat i za členství v organizaci, která se dopustila vraždění civilistů nebo ničení majetku a byla Radou bezpečnosti OSN prohlášena za teroristickou organizaci. To však není případ Opolčenců. Jejich domobrana není na seznamu OSN. Existují i jiné seznamy teroristických organizací, které však pro české soudu nejsou právně závazné. Svoje seznamy teroristický organizaci si vydávají i některé země. Např. Turecko má svůj seznam teroristických organizací, kam je řazena i Kurdská strana pracujících (PKK). Což je bývalá parlamentní politická strana. Ovšem v Turecku může být člověk souzen za terorismus i když jako zpěvák vystoupí na mítinku opoziční, ale stále ještě legální a parlamentní strany HDP. A zpívá v Kurdštině a nikoli texty vybízející k násilí.

Své seznamy teroristický skupin má i Irán, který za teroristy považuje všechny odpůrce režimu ajatoláhů. I když nikdy nebojovali se zbraní v ruce. Ani iránský seznam není pro české soudy závazný. České orgány naopak udělují azyl politickým uprchlíkům z Iránu, kteří jsou tam považováni za teroristy. I kdyby Ukrajina měla nějaký svůj seznam teroristů – a na něm byla organizace v jejichž řadách obžalovaný pobýval, tak to samo o sobě není důvod k jeho stíhání v ČR. Ukrajinský seznam má z hlediska našeho práva stejnou hodnotu jako ten iránský. Tedy nulovou.

Celý problém má však ještě rovinu morální. Ukrajinská armáda se na Donbasu dopouští válečných zločinů. Ostřelování civilních čtvrtí těžkým dělostřelectvem a raketovými zbraněmi, kdy je palba vedena bez rozlišení vojenských a civilních cílů, je válečným zločinem podle mezinárodního práva. Záměrné ničení elektráren a vodáren, které poškozuje primárně civilní obyvatelstvo a ztěžuje až znemožňuje jeho podmínky přežití je podle mezinárodního práva zločinem genocidy. Jejich pachatelé za řad Ukrajinské armády, dobrovolnických praporů jako Azov a politického velení státu by za ně měli být souzeni před Mezinárodním trestním soudem v Haagu. Možná že na to časem i dojde.

V evropské kultuře se v průběhu staletí prosadila idea, že nepřekážení zločinu a odmítnutí pomoci oběti je rovněž považováno za zločinné. Pokud bychom vzali jako fakt, že obžalovaný Erik Eštu skutečně pomáhal Opolčencům bojovat proti ukrajinské armádě a dobrovolnickým plukům, což zdaleka není prokuraturou dostatečně doloženo důkazy, tak z morálního hlediska nejde o odsouzeníhodný čin. Pomoc oběti může mít různé formy. Od humanitárních dodávek, přes diplomatický tlak na agresora. Nebo uvalení sankcí s cílem jej přimět, aby upustil od svého zločinného jednání. Až po pomoc ve formě fyzického boje, kdy se pomocník snaží třebas i střelbou na útočníka jej odehnat od oběti. Dostat jej mimo dostřel civilistů, které zločinec ohrožuje.

Představitelé našeho státu – zejména současná a minulá vláda, a parlamentní strany, který ji podporovaly – by se měli stydět za to, že se nesnažili nijak pomoci obyvatelům Donbasu na nichž ukrajinský režim páchal válečné zločiny. České vlády se nepokusily ani náznakem přimět Porošenkův režim k dodržování lidských práv. Natož aby na něj uvalily embargo. Moc soudní by tedy neměla stíhat jednoho z našich občanů, který se postiženým snažil pomoci svými silami.


Autor je lídrem kandidátky SPD ve volbách do Evropského parlamentu