Nepotřebné ženské parodie politiků

Nejsem si zcela jistý tím, že by z hlediska historického vývoje bylo zavedení všeobecného a rovného hlasovacího práva pro muže i ženy tím nejlepším a optimálním řešením.

Jan Kopal

Je totiž otázkou, zda má pro společnost stejný přínos vysokoškolský profesor a bezdomovec s IQ na hranici debility a s omezenou právní způsobilostí. Přesto jsou oba obdařeni stejným jedním volebním hlasem, který při rovnosti hlasů může rozhodnout o vítězi voleb při těsném volebním výsledku.

Také problematika volebního práva žen prošlo složitým a komplikovaným procesem. Byli jsme svědky toho, jak levicové strany za halasného jásotu zavádějící povinné kvóty pro ženy časem od této praxe zase potichu ustupovaly (zastoupení žen ve vedení ČSSD).

Žena je ve svých sociálních rolích jinak uzpůsobená, než-li muž. Určitá povolání a funkce by měli primárně raději zaujímat silní a dominantní muži. Existují výjimky typů silných žen političek – Margaret Thatcherová, Sarah Palinová, Marine Le Pen, u nás třeba Jana Bobošíková. Takových žen je však málo a rodí se jednou za generaci a nedají se naklonovat.

Než-li mít líné maskoty typu Petry Buzkové, zpěvačky Vlasty Parkanové, biomasy Kateřiny Jacques či mužatky Karly Šlechtové chodící na vojenské přehlídky s Rambohafíkem, tak raději nemít v politice žádné ženy. Myslím si, že to klidně můžeme oželet. Gender negender…