Lidovci bez prosudeťáckých kolaborantů v čele

O lidovcích platí několik základních pouček. Jedná se o stranu ohebnou a přizpůsobivou, která je ochotna se podílet na vládě za všech režimů a převládajících ideologií (nepohrdnou vládou pravicovou, stejně jako levicovou).

Jan Kopal | foto: Ivana Haslingerová

Také čas od času provedou vnitřní restrukturalizaci a výměnu kádrů. Vzpomeňme jen, jak se po listopadu 1989 po charizmatickém a Havlem odstřeleném Josefu Bartončíkovi ocitl v čele KDU-ČSL do té doby prakticky neznámý Josef Lux, mistr zákulisní politiky později přezdívaný had na tři.

To v časech první republiky to bylo jiné kafe. Po celé období byl jediným předsedou Msgr. Jan Šrámek a jeho pevná vláda nad stranou byla provázená slavným okřídleným heslem: „Dohodli jsme se, že se dohodneme.“ Šrámek byl však rozhodným odpůrcem Mnichova. Za II. republiky se stáhnul z politického života, odešel do exilu a stal se předsedou vlády v exilové Benešově vládě v Londýně.

Msgr. Šrámek se dnes musí otáčet v hrobě hrůzou, když vidí své následovníky v čele strany Bělobrádka a Hermana, jak se paktují se sudetskými Němci. Je jen dobře, že v nově zvoleném předsednictvu strany tyto kolaborantské elementy byly vymeteny. Doufejme, že bude přehodnocena také stranická politika vůči Posseltovi a jeho revanšistickým pohrobkům vyznavačů Konrada Henleina a bílých podkolenek.

loading...
Reklama:
loading...