Uctila jsem památku hrdinných osvoboditelů

Jen necelé tři týdny zbývaly do konce války, když sovětský bitevní letoun po střetu s německými stíhači padl k zemi. Posádka nepřežila. Ani tato jedna z mnoha válečných tragédií nezabránila Rudé armádě v dalším postupu.

Kateřina Konečná

Pietní místo v Hlučíně není jediný hrob padlých z 2. světové války ve Velké Polomi – betonový monument v parčíku připomíná smrt 12 lidí, kteří byli umučeni nebo padli. V obci se nachází také památník 168 padlým sovětským vojákům, kteří přišli o život při osvobozování Moravské Ostravy koncem dubna 1945.

Obzvlášť dnes, kdy mnohdy bývá role Rudé armády znevažována, kdy neonacistické aktivity i u nás nacházejí živnou půdu a oslovují mládež musíme tyto události připomínat. K tomu přispěla i dnešní pietní akce ve Velké Polomi, které jsem se zúčastnila.

Projev: Osvobození Československa

Dnešní květnový den tradičně spojujeme se vzpomínkou na slavné májové dny, které znamenaly ukončení druhé světové války v Evropě. Letos si připomínáme už 74. výročí osvobození Československa Rudou armádou. Připomínáme si osvobození, které zabránilo úplné likvidaci našeho národa, připomínáme si statečné ženy a muže, kteří padli, byli umučeni nebo popraveni nacisty. Nechceme zapomenout na těžké dny tohoto období. Nechceme zapomenout na hrdinství a strádání sovětských a československých vojáků a občanů našeho kraje v těžkých bojích Ostravsko-opavské operace. Probíhala od 10. března 1945 a spolu s Karpatsko-dukelskou operací to byly dvě největší bojové operace na území Československa za druhé světové války. Provedení ostravské operace bylo svěřeno 4. ukrajinskému frontu v čele s armádním generálem Andrejem Ivanovičem Jeremenkem – úspěšně byla ukončena 5. května 1945. V jejím průběhu padlo 20 tisíc sovětských a tisíc československých vojáků. Byli to muži a ženy, jejichž jména pomalu upadají v zapomnění, ale jen díky jim jsme dnes zde a hovoříme česky.

Za svobodu Československa a zachování našeho národa položili své životy také příslušníci Rudé armády, u jejichž pomníku jsme se sešli, abychom jim vzdali úctu a vyjádřili vděčnost – oni padli, abychom my mohli žít. Byli to dva mladí sovětští letci, kteří na tomto místě tragicky zahynuli při plnění bojových povinností. Dvacátého dubna 1945 příslušníci 637. sestavy bitevního leteckého pluku – pilot podporučík Ivan Pavlovič Kiotov a střelec Nikolaj Alexandrovič Komlov – dostali rozkaz, aby ničili německá seskupení v prostoru Dobroslavice, Děhylov, Plesná a pomáhali tím v postupu Rudé armády. V leteckém souboji byl jejich IL 2 zasažen a rozpadl se. Přední trup s pilotem podporučíkem Kiotovem se zabořil tři metry do země a pohřbil ho. Zadní část letounu se roztříštila po lesích a dvacetiletý střelec Komlov zůstal nezvěstný. Až na jaře roku 1980 se po dlouhém pátrání podařilo určit místo dopadu bitevníku a ze země byla vyproštěna polovina letadla s ostatky dvacetipětiletého pilota podporučíka Kiotova. Urna s jeho ostatky byla pietně uložena 8. listopadu 1981 na hlučínském hřbitově Sovětské armády za účasti jeho sourozenců. Tragickou událost připomíná pomníček odhalený členy Vlasteneckého sdružení antifašistů Ostrava a Klubu českého pohraničí, o. s. Ostrava 5. května 2005; následně byl zapsán do centrální evidence válečných hrobů.

loading...

Není to jediný hrob padlých z druhé světové války ve Velké Polomi – betonový monument v parčíku připomíná smrt 12 občanů Velké Polomi, kteří byli umučeni nebo padli v bojích v letech 1939–1945.

V obci se nachází také památník 168 padlým sovětským vojákům, jejichž těla byla po skončení 2. světové války exhumována a převezena do společného hrobu v Hlučíně. Byly to oběti závěrečného útoku na Moravskou Ostravu, který 26. dubna 1945 zahájila vojska 38. armády generálplukovníka Kirila Semjonoviče Moskalenka. Jedním z padlých byl podporučík Borise Pochožaj z Volyně, příslušník 1. československé tankové brigády v Sovětském svazu. Nedožil se oslavy vítězství a svých jednadvacátých narozenin. Na místě úmrtí mu byl 6. září 1964 odhalen malý pomníček.

Vážení spoluobčané. Je naší svatou povinností chránit památku padlých bojovníků za naši svobodu a vlastenců umučených nacisty. Život se musí žít dopředu, ale pochopen může být jedině zpátky. A poznání minulosti je nezbytné nikoliv pro pomstu, ale pro ponaučení a návod usnadňující orientaci v přítomnosti. Je to nutné zvláště dnes, protože neonacistické aktivity i nebezpečné fašizující tendence nacházejí živnou půdu a oslovují především mládež – právě té je v prvé řadě nutné ukazovat, co byl nacismus, aby se něco podobného už nikdy nemohlo opakovat. Protože národ, který na svoji minulost zapomene, ji musí prožít znovu. Děkuji vám, že vy jste nezapomněli.

loading...
Reklama:
loading...