Kdo je demokrat a kdo extremista?

Když se rozhlédneme po současném světě, v mnoha zemích uvidíme, že obyvatelstvo se názorově dělí přibližně půl na půl. Přičemž ona dělící linie nevede tak jako dříve ani tak po pravolevé ose, nýbrž spíše podle přístupu k civilizačním otázkám, respektive podle sympatií či antipatií ke stávajícím mocenským elitám, jež svět přivedly do současného, nepříliš povzbudivého stavu.

Petr Štěpánek | foto: Ivana Haslingerová

A aby snad nebyla jakákoli mýlka, pro jistotu dodávám, že slovo elity nemám rád, protože namnoze je to prostě pouze označení pro ty nahoře, nikoli značka jakékoli kvality.

Ta první polovina, jež stávající mocné podporuje a volí, sama sebe považuje za demokraty a humanisty, zatímco tu druhou polovinu neváhá nálepkovat jako extremisty, populisty, fašisty, xenofoby, nácky, venkovany či burany (můžete si vybrat) a více či méně jimi opovrhuje.

Buďme ale spravedliví, jedni i druzí mají samozřejmě právo na svůj názor. Zajímavé je něco jiného. Ti údajní extremisté se totiž většinou chovají jako demokraté, zatímco ti údajní demokraté – samozřejmě ne všichni, ale mnozí z nich – se naopak často projevují jako typičtí extremisté.

Normální člověk totiž chodí na demonstrace či mítinky, aby podpořil to, k čemu je akce svolaná, nebo aby podpořil toho, kdo ji svolal. Jen gauner a ubožák tam leze proto, aby druhým jejich akci rozbíjel či znemožnil, respektive propagoval opačné názory a urážel účastníky akce.

Těm rozbíječům přitom vůbec nic nebrání, aby si jinam svolali svoje vlastní shromáždění a na něm svoje opačné názory vykřičeli do světa, jak je libo a co jim hlasivky stačí.

Jestliže dnešní sluníčkáři – ale to je pro ně příliš eufemistické označení, ve skutečnosti jsou to spíše slunkofašisté – nevynechají jedinou příležitost, aby narušovali akce politických sil, s nimiž v tom lepším případě nesouhlasí a v tom horším je přímo nenávidí, nijak se tím neliší od Klémových bolševických karlínských kluků z dvacátých let či náckovských bojůvek jistého Adolfa s knírkem z let třicátých, jenž později zničil půl světa.

Prostě: Svůj k svému. Stejná verbež. Stejný typ gaunerů. Stejný typ samozvaných spasitelů všehomíra. Nic nového pod sluncem, historie se jen ve spirále opakuje.

Takže: Kdo je tu vlastně demokrat a kdo extremista?