Okresní přebor Evropské unie

Nekecej, nekoukej napravo nalevo, soustřeď se na svůj vlastní výkon a HREJ. Kdybychom se řídili těmito jednoduchými pravidly, tak by i život byl o hodně jednodušší. Zkusme převést fotbalová pravidla do života Evropské unie.

Klára Samková | repro: FB KS

Pakliže by se lidstvo na něčem globálně shodlo, tak to je fotbal. Hrají jej buddhističtí mnichové v tibetských klášterech, kluci v rovníkové Africe a naftoví šejkové si k velké radosti svých spoluobyvatel kupují celé fotbalové týmy. Evropa je jasná, o Jižní Americe nemá smysl mluvit a v Severní Americe je problém, že fotbal není fotbal, ale rugby to taky není a fotbalu se říká úplně jinak přes to, že to je fotbal. Co se Ruska týká, tak po zadání do Google slov „fotbal Rusko“ se objevilo za 0,60 sekundy celkem 8.950.000 výsledků. To taky nevypadá, že by nevěděli, co to je…

Pravidla fotbalu jsou tak triviální, že jsem je pochopila i já, sportovně osoba zcela podvyvinutá. Problém jsem měla, co se týká fotbalu, pouze jednou, a to, když jsem vznesla na fotbalového odborníka dotaz, proč se říká, že se hraje na „poločas“ a ten poločas je 45 minut, což je úplně nelogické, na rozdíl od hokeje, kde jsou logicky třetiny po třetině hodiny, tedy po minutách dvaceti. Protože dotyčného odborníka z mé otázky téměř kleplo, na odpovědi netrvám…

Na fotbalu mne ale nefascinuje to, že je celosvětový, levný a že v jeho vrcholných soutěžích lze obvykle okem libě spočinout na souměrně vypracovaném mladém mužském těle, což dáma v letech, jako třeba já, ocení. Nejvíce mne fascinuje ta jednoduchá jednoznačnost výsledku. Totiž, že je jedno úplně vše, kromě závěrečného poměru gólů. Nezáleží na tom, kdo měl jak dlouho míč na kopačce. Nezáleží ba ani na tom, kolik jste dostali žlutých či červených karet. Dovedeno ad absurdum, pokud by rozhodčí vyloučili ze hry všechny hráče a zbyl jen jeden a ten dal větší počet gólů než jeho protivník, tak je stejně jasné, kdo je vítěz.

Znovu zopakuji: hraje se podle pravidel, ovšem je úplně jedno, jestli sudí pískal proti nám a hráli jsme proti slunci (jak praví klasik) anebo ne. Záleží jen na výsledku. K tomu patří i přístup trenérů, který je v podstatě taky jednoduchý: nekecej, nekoukej napravo nalevo, soustřeď se na svůj vlastní sportovní výkon a HREJ.

Kdybychom se řídili těmito jednoduchými pravidly, tak by i život byl o hodně jednodušší, a hlavně bychom mu velmi dobře rozuměli.

Zkusme převést fotbalová pravidla do života Evropské unie.

Když jsme do ní vstupovali v roce 2004, činili jsme tak s plánem, že za 20 let doženeme naše bohaté západoevropské sousedy a budeme na tom stejně jako oni. Protože to je totiž jediné logické zdůvodnění toho, proč mělo a má Česká republika pobírat cca 20 let dotace od ostatních členských zemí a následně se má stát „čistým plátcem“. Jestliže bude na stejné úrovni jako ostatní státy, pak samozřejmě je na místě, aby již dotace nepobírala. Plus mínus autobus dotace mají skončit za zhruba pět let. Tedy – 3⁄4 plánovaného období už máme za sebou, ve zbývajícím období bychom muž měli jenom „ladit“. Protože však „výsledky hovoří“, podívejme se na ně… odpovídá realitě, že za pět let budeme na tom stejně jako Německo, Francie či Rakousko?… a to na úrovni, kam se tyto země samotné posunou za pět let? Jestli ano, tak jenom následkem úplného ekonomického kolapsu těchto zemí, který by nás, pokud by nastal, opravdu těšit neměl. Jinak to ovšem je sci–fi. Stejná úroveň České republiky a „tvrdého jádra“ Evropské unie je v nedohlednu.

Mají se kvůli tomu dotace prodloužit? Vezměme to opět fotbalovou řečí. Pakliže by se měly dotace – a naše členství v EU s tím – prodloužit, tak žádám, aby byl Messi zapůjčen do naší „pralesní ligy“ a poctivě kolo po kolu odehrál každý jeden zápas našeho okresního přeboru. Proč by měl být Meteor Pletený Újezd diskriminován jeho nepřítomností? Je přece v zájmu spravedlnosti, aby proti se mu dostalo zasloužené dotační podpory! A proti němu za Kamenné Žehrovice může nastoupit Zlatan Ibrahimovič. Jen tak totiž bude podle politiky Evropské unie nastavená spravedlnost. Jejím výsledkem ovšem bude, že se bezpečně naštvou všichni ti strejdové, kteří si chodí v neděli začutat, že místní maminy přestanou chodit fandit a děti, dovlečené samozřejmě na zápas s sebou, se přestanou polévat malinovkou, takže stánkař nebude mít kšeft a místní drogérie zavře, protože lokální spotřeba pracích prášků, obvykle po nedělním zápase spotřebovaná za zaprasené dresy i zlité bundičky robátek, klesne pod ekonomicky snesitelnou mez. Nakonec zpustnou i ta hřiště, která jsou dnes udržovaná snad za každou (nejen) česku véskou a která se neděli co neděli hemží nejroztodivněji zbarvenými dresy.

Protože kdo by chtěl hrát s Messim nebo Ibrahimovičem. Na ty se chceme přece koukat, jak to válí – ale prostě si s nimi nezahrajem. A to je to, oč tu běží. Zahrát si. Sami. S radostí a chutí. S fandící maminou a dítětem olepeným rozlitou malinovkou. A zlepšovat se, až i na nějakém tom našem plácku ten Messi či Ibrahimovič vyrostou. Tak, jako v nedalekém Kladně vyrostl Jágr. Budou mu chodit fandit Franta, Pepa, maminy a děti zlité malinovkou.

Takže co říci na závěr? Záleží jen a pouze na výsledku. A ten Evropská unie předvedla. Nevytrhne to ani Messi, ani Ibrahimovič. Vytrhnou to Pepa s Frantou třeba z toho Meteoru Pletený Újezd. Fandím jim. Fotbalové hřiště mají úplně v centru obce. S překrásnou čerstvě natřenou bílo-bleděmodrou tribunou, ošetřeným trávníkem a vzornýma lajnama. Příležitostně se poohlédnu co točí v místní putyce. Pokud by to byl náhodou Hubertus Kácov, tmavý speciální ležák nefiltrovaný, bude to moje véska roku. A to, prosím i bez Messiho.