Další rána pro mafii kolem OSA. Ústavní soud jim dal pěkně přes prsty

Vymahačské praktiky kolektivních správců přibrzdil Ústavní soud. Ten jasně konstatoval, že pouhá přítomnost televize nebo rádia v hospodě, kadeřnictví, obchůdku nebo jiné podnikatelské provozovně nemůže automaticky zakládat právo těchto organizací vybírat autorské poplatky. OSA, INTEGRAM a další musí nejdříve prokázat, že skutečně dochází k zásahu do autorských práv.

Ivo Valenta

Nález Ústavního soudu je skvělou zprávou pro všechny živnostníky, kteří se nebáli postavit proti vymahačským praktikám OSA a dalších organizací. Navíc potvrzuje směr, kterým jsem se již před delší dobou vydal v souvislosti s mou legislativní inciativou. V jejím rámci se snažím prosadit, aby se autorské poplatky platily pouze tam, kde danému živnostníkovi přináší hospodářský význam. V opačném případě jde podle mého soudu o bezdůvodné obohacování netransparentních organizací, které pod pláštěm zastupování umělců vytvářejí výnosný byznys samy pro sebe.

Pokládám za velmi důležité, že Ústavní soud opakovaně konstatoval, že kolektivní správce musí v řízení vždy prokázat, že došlo k porušení autorských práv osob, k jejichž ochraně je zákonem povolán, a také zda puštěná hudba nebo televizní vysílání náleží do kategorie nehmotných předmětů, nad nimiž vykonává příslušná organizace kolektivní správu. Je tak jasné, že důkazní břemeno leží právě na OSA, INTEGRAMu a dalších organizacích. Jsem rád, že se tak alespoň částečně posiluje postavení živnostníků, kteří byli často v roli lovné zvěře, navíc zastrašováni žalobami a vysokými sankcemi.

Ústavní soud navíc zpochybnil i to, že by výkon moderátora nebo komentátora sportovního utkání měl být uměleckým výkonem tak, jak jej definuje autorský zákon. Vybírání autorských poplatků za sledování sportovního utkání tak zcela plave na vodě.