Zdravá konkurence vlasteneckých sil

Česká národní scéna si zaslouží ten v uvozovkách luxus, který mají jiné vyspělé země, a sice zdravou konkurenci a koexistenci několika volitelných vlasteneckých stran. Do dnešních dnů jsme zde měli jedno dominantní vlastenecké hnutí v podobě SPD Tomia Okamury s jeho středopravicovým politickým programem a plno nevolitelných marginálních straniček. Nic proti tomu.

Jan Kopal

Jsem přesvědčený, že se zde vedle něj uživí také ideově vyprofilovanější konzervativně pravicová Trikolóra Václava Klause mladšího. Tato strana chce oslovit obdobnou voličskou skupinu, ale má větší přesah a může nabídnout alternativu vzdělanějším a movitějším lidem, kteří dříve volili ODS nebo ANO.

Prodělat na tom nemusí ani SPD, pokud se po vzoru Národního sdružení Marine Le Penové soustředí na sociální program a potřeby opomíjené třídy pracujících, kterým se komunistické a sociálně demokratické stranické sekretariáty na míle vzdálily.

Ideální by bylo do budoucna komplexně vyluxovat levicový elektorát a získat jej pod vlajku vlasteneckých sil. Podobně by si na pravé straně u podnikatelské vrstvy mohla počínat Trikolóra Václava Klause. Mnoho nespokojených dřívějších voličů ODS jistě na podobný apel uslyší.

Do budoucna bychom se mohli dočkat i vlády založené na koalici obou subjektů. Dnes to může znít jako politické fantazírování nebo přímo sci-fi, brzy se ale může proměnit v realitu.