Bouře ve sklenici vody s velkými důsledky

Minulý týden se zdálo, po skončení protivládní velkodemonstrace v Praze a po následném neúspěšném hlasování o nedůvěře vládě vyvolané opozicí, že vláda bude mít několik týdnů a dokonce snad i měsíců klidného života. Sociální demokracie spolu s prezidentem ovšem vyrobili kauzu odvolávání – neodvolávání ministra Staňka.

Jiří Paroubek | reprofoto z mediální žumpy ČT24

Celá záležitost kolem ministra Staňka je o to vážnější, že ji běžný volič, potenciální volič sociální demokracie, nemůže rozumět. Odejít z vlády několik dnů po tom, co vláda ustojí hlasování ve sněmovně, nedává žádný velký smysl. Kromě toho, vláda funguje dobře. Blábolení některých sociálně demokratických poslanců a funkcionářů o „důstojnosti“, pokud jde o způsob „zacházení“ se stranou zejména ze strany prezidenta, je v této souvislosti vcelku nepřípadné.

Strana ve svém působení už dávno překročila práh důstojnosti. To je ale dáno především tím, že se zhroutila její politická pozice z někdejších 20 – 30% podpory voličů na současný volební výsledek v „evropských“ volbách pod 4% hlasů. To samo o sobě už evokuje, že reprezentanti takové strany, která ještě před pár lety (samozřejmě zásluhou někoho úplně jiného nežli Sobotkova vedení) byla nejsilnější stranou v zemi, nemůžou hovořit o důstojnosti. Prostě ji už dávno ztratili.

Jak to šetrně říci, aby to bylo správně pochopeno. Já jsem odešel v červnu 2010 po volbách do sněmovny, ve kterých sociální demokracie zvítězila s volebním výsledkem přes 22%. Nebyla to sice ani třetina hlasů, které jsem s ČSSD dosáhl ve sněmovních volbách v roce 2006, ani téměř 36% hlasů z krajských voleb v roce 2008, ale byl to pořád ještě slušný volební výsledek.

Myslím, že jsem ale projevil prozíravost zejména v jedné věci: Nejít do povolební vládní koalice s Věcmi veřejnými. Tato quasistrana řízená známými pražskými kmotry zničila nejprve samu sebe a až téměř k politickému zničení dohnala etablované pravicové strany: ODS a TOP 09. Pokud by dnes byly volby do sněmovny, TOP 09 by nejspíš nepřekročila, s pravděpodobností rovnající se jistotě, pětiprocentní hranici. Odešel jsem tedy z funkce předsedy ČSSD, jak mně dnes mnozí lidé vyčítají, poněkud předčasně po vítězných volbách.

Dnes neodchází v ČSSD z vedoucích funkcí v důsledku katastrofálních volebních porážek nikdo… Tuhle zoufalou praxi úplné osobní nezodpovědnosti zavedl Bohuslav Sobotka a já jsem ji do jisté míry lidsky chápal. Když se někdo dvacet let pohybuje jen v politice, bojí se odejít z politické funkce, protože neví, co by v běžném životě dělal. Nejde jen o to, zda a jak by se takový bývalý politik živil. Jde také o společenskou stránku věci, kdy bývalý politik společensky splývá s davem a má pocit, že je vlastně vyřízený.

Před otázkou, co dělat v životě dál, je dnes celá vedoucí garnitura sociální demokracie. Její jádro, tedy mladší funkcionáři, v případě pádu vlády a po případných neúspěšných volbách do sněmovny mají jedinou možnost: jít zpátky makat. Problém bude u těch, kteří ještě nikdy „nemakali“ a zvykli si na, svým způsobem, pohodlný život průměrného politika. Chápu, že mají nyní obavy, neboť nevědí, co bude dál.

Těch možností dalšího postupu, které A. Babiš má, je několik. Tedy, pokud nebude vyměněn ministr Staněk za Šmardu. Já bych nejvíc sázel na tu, že A. Babiš doplní vládu za odešlé ministry z ČSSD a bude se ucházet o podporu napříč sněmovnou. Prakticky ale vlastně jen u Okamurovy SPD se může ucházet o podporu s úspěchem (a pochopitelně má již jistou podporu komunistů). Jinou možností jsou předčasné volby, ve kterých budou nejméně čtyři strany zápasit o holý život, o další politické přežití: ČSSD, KDU-ČSL, STAN a TOP 09.

Co vzejde z voleb, to je něco krajně nejistého a zcela nepochybně budou v tomto novém uspořádání hrát velkou roli chaotové z Pirátské strany. Takže dnes večer po schůzce prezidenta, premiéra a šéfa ČSSD uvidíme, co bude dál…