Indonéští archeologové nalezli pozůstatky pravěkého člověka, který žil před 1,8 milionu let

JAKARTA | Vědci z Archeologického centra Yogyakarta poblíž řeky Glogah v oblasti Bumiyu ve Střední Jávě objevili zkameněliny člověka vzpřímeného (Homo erectus), které jsou o 300 tisíc let starší než nejstarší archaické lidské zkameněliny, jaké kdy byly v Indonésii nalezeny.

Homo erectus a jeho dějinný potomek

„Právě jsme dokončili náš výzkum tohoto nálezu s naším týmem, který se skládá z 10 odborníků na archaické lidi, odborníků na artefakty, geologů, paleontologů, IT grafiků a dalších vědců,“ cituje The Jakarta Post vedoucího týmu, na který se odkazuje světová zpravodajská agentura a rozhlasová stanice Sputnik, která je součástí mediální skupiny Rusko dnes.

Skupina archeologů odhaduje, že věk nalezených pozůstatků je asi 1,8 milionu let, neboli o 300 tisíc let více než fosílie Sangirans, jejichž stáří je odhadováno na 1,5 milionu let a až doteď byly považovány za nejstarší v Indonésii.


Dříve byly pozůstatky tohoto věku nalezeny pouze v Africe, stejně jako v kontinentálních zemích Evropy, včetně Kavkazu a Asie.
Homo erectus (Člověk vzpřímený) je fosilní druh lidí, kteří jsou považováni za přímého předka dnešních lidí. Jako biologický druh vznikl asi před dvěma milióny lety.
Homo erectus měli menší postavu (měřili kolem 1,2-1,5 metru) a rovnou chůzi. Struktura stehenní kosti, která je totožná se strukturou kosti novodobého člověka, ukazuje, že se pohyboval vzpřímeně (odtud odvozen název druhu).
Měli archaickou strukturu lebky. Objem mozku dosahoval 850-1200 cm³, což je více než u Homo habilis, ale o něco méně než u Homo sapiens a Homo neanderthalensis. Sexuální dimorfismus byl výraznější než u novodobého člověka. (Pohlavní dimorfismus, pohlavní dvojtvárnost či sexuální dimorfismus je výraz, který se používá u živočichů a označuje, že samice vypadá jinak než samec. Rozdíl je tedy nejen v pohlaví jedince a jeho pohlavních orgánech, ale též v sekundárních pohlavních znacích, jako je velikost těla, zbarvení, tvar aj.)
Hlavním zaměstnáním Homo erectus bylo neustálé hledání potravy. Kromě sběru kořenů, bobulí a jiných rostlinných plodů, které nestačily na podporu jejich živobytí, pravidelně lovili různá zvířata, často malá, ale někdy i velká.
Časné paleolitické nálezy v Alžírsku v letech 1954-1955 odhalily podrobnosti o způsobu života člověka podobného stvoření té doby. V blízkosti kostí Homo erectus byly nalezeny části kostry nosorožců, slonů, hrochů a žiraf. Nedaleko byly také kamenné nástroje.

Reklama: