Správný krok Realistů

Politických strana a hnutí u nás působí více než jedna celá stovka. O většině z nich běžný občan nikdy neslyšel a ani neuslyší, působí totiž jen papírově. Menší část z nich čas od času nalezne v nabídce volebních lístků. Definovat rozdíl mezi politickou stranou a hnutím je úkolem pro univerzitního profesora politologie. Stačí se prohlásit stranou nebo hnutím a jste jím.

Jan Kopal | foto: Ivana Haslingerová

Bývaly doby, kdy nás bavily recesistické politické strany typu Strany přátel piva, Nezávislé erotické iniciativy, či později Balbínovy poetické strany. Přesto zmizely v propadlišti dějin. Ke koloritu voleb patří i matador (a poslední propagátor obnošených svetrů v politice) Petr Cibulka, pověstné siderické kyvadélko a název strany delší než soupiska kandidátů (je vůbec někdo, kdo si ho celý zapamatuje?).

Jediným kvantifikovatelným výsledkem politické strany je bezesporu úspěch ve volbách. Přesto zde jsou strany, které dlouhodobě získávají desetinky a setinky procent a přesto fungují dál, aniž by jejich představitelé z této situace vyvodili nějakou osobní odpovědnost a reflexi.

Proto vítám chlapácké rozhodnutí politické strany Realisté, která sama rozhodla o svém rozpuštění. Osobně dodávám, že jsem si vždy vážil osobností Petra Robejška a Jiřího Hynka a názorů, které veřejně prezentovali. Přesto coby politická strana nedokázali zaujmout a oslovit voliče. Myslím si, že oba jmenovaní se neztratí a brzy se objeví jinde a v rámci politického subjektu, který bude mít šanci na úspěch. Jejich doba ještě přijde.