Sluníčkářský velekněz a havloid Klus a jeho chorý svět

Veškerá vyjádření Tomáše Kluse směrem k politice a veřejnému prostoru vykazují velkou dávku naivity a ještě větší hlouposti. Více než své písničkářské a herecké kariéře se dotyčný sluníčkářský guru věnuje politickému aktivismu a hlásání uvědomělého politického odkazu Václava Havla1.

Jan Kopal

Nic proti, má na to právo a svou cestu si vybral, i když ta cesta smrdí sírou a končí v pekle. Jen by svůj světonázor nemusel každému na potkání vnucovat jako svaté evangelium.

Poučuje o 90. letech a tehdejší politice. Vyžívá se v exkurzech a rádobypolitologických sondách. Přitom sám v těchto letech ještě tahal kačera a dobovou situaci mohl hodnotit maximálně pohledem Studia Kamarád a dalších dětských pořadů vysílaných Českou televizí. Není kompetentní se vyjadřovat se ani k Jakešově „blábolismu“, neboť jediný, kdo skutečně a neskutečně blábolí je Klus sám.

Také nesedí Klusova autostylizace do obrazu novodobého Karla Kryla. Daná paralela pokulhává na obě nohy. Klus je pozér, který si myslí, že mluví jménem celého národa, ale o jeho skutečných názorech a postojích neví ani zbla. Sám už se blíží k paranoidnímu stádiu, kde za vším vidí dezinformační kampaně a ruku KGB.

Jako správný chaot se pokouší o mix buddhismus s křesťanství, ale usvědčuje jen sebe z elementárních neznalostí. Neználek k pohledání, to je Tomáš Klus a jeho svět myšlenkového prázdna.


1)poslední komunistický prezident ČSSR, alkoholik a lidský sliz, pozn. ed.