Hirošima a Nagasaki jsou svědectvím o nejhorším válečném zločinu lidských dob, který spáchali Američani

V pátek tomu bylo 75 let, co USA svrhly atomovou bombu na Nagasaki. Zahynulo přes 75 000 civilistů – žen, dětí, starců. A „pouhých“ 250 vojáků.

Tomio Okamura |reprofoto: FB

Česká média vytrvale udržují mýtus, že strašlivé válečné zločiny v Hirošimě a Nagasaki rozhodly válku s Japonskem. Už v dubnu 1945, tři měsíce před hirošimskou tragédií, americké výzvědné služby informovaly o tom, že Japonci kapitulují, až se do války proti nim zapojí Sovětský svaz, tedy pokud by to neznamenalo naprosté vyhlazení jejich národa.

Stanovisko amerických zpravodajských služeb z 29. dubna 1945 zní: „Kdyby teď v jakoukoliv chvíli vstoupil Sovětský svaz do války, všichni Japonci si uvědomí, že kapitulace je nevyhnutelná.” Pro japonské velitele byla neděsivější zprávou 9. srpna depeše o sovětské invazi. Generál Kawabe o tom svědčil: „O strašlivých troskách, ve které se proměnila Hirošima, jsme se dozvídali až postupně. V porovnání s tím, byl pro nás vstup sovětů do války opravdový šok. Všechny nás to těžce zasáhlo, protože jsme žili v permanentním strachu, jak se obrovské síly Rudé armády v Evropě teď obracejí proti nám“.

Dnes už drtivá většina západních historiků potvrzuje, že to byla jen velká propagandistická lež, protože Japonsko bylo ochotné kapitulovat dávno před svržením bomb, mělo však podmínku, beztrestnost císaře. Prezident USA Truman ovšem kapitulaci Japonců vytrvale odmítal, důvod byl ovšem jiný, přál si demonstrovat novou jadernou zbraň, aby vyděsil Stalina a získal nad ním vyjednávací výhody.

To, že svržení bomb nemělo vojenský význam, potvrdila i tajná studie provedená zpravodajci operačního oddělení Ministerstva války USA v lednu 1946.

Prezident Truman, člověk, který trpěl komplexy méněcennosti, a jeho psychická porucha byla příčinou toho, že USA ukončili slibnou přátelskou spolupráci se sověty, kterou prosazoval prezident Roosevelt a svržení jaderných bomb odstartovalo fakticky další válku, tentokrát studenou se sověty a východním blokem.

A samozřejmě Nagasaki ani Hirošima nepatří mezi největší válečné zločiny. Začátkem března shodilo několik stovek amerických bombardérů zapálené bomby na Tokio. Ve vzniklé ohnivé bouři zřejmě zahynulo víc lidí než v Hirošimě a v Nagasaki. Lidé se uvařili zaživa v kanálech. Fotografie zničeného Tokia a Hirošimy jsou stejné.

Více než 60 japonských měst bylo téměř úplně zničeno v době, kdy došlo k útoku na Hirošimu. Ve třech týdnech před Hirošimou, bylo tvrdě bombardováno 25 japonských měst.

Lhaní o Hirošimě a Nagasaki se dnes drží už jen česká média, včetně veřejnoprávní televize, která na jedné straně drží legendu a na straně druhé ignoruje v celém světě desetiletí známá a doložená fakta.

Popírání válečných zločinů, obhajoba zločinců nemůže nikdy a nijak zpochybnit ani fakt, že válečných masových zločinů se dopouštěla také japonská armáda. To je stejně tak nepřijatelné.

Oběťmi amerických zločinů totiž nebyli vojáci a už vůbec ne pachatelé zvěrstev, ale neviní civilní obyvatelé měst, starci, ženy, děti, které Američané upalovali zaživa napalmem i plutoniem.

Bude dobré vědět, že velkou roli tu hrál i rasismus, kdy Američtí generálové se upřímně vyznávali z nenávisti ke žlutým opicím, které nenávidí a přejí si je vyhubit tak, jako nacisté židy. Bylo by fajn o tom někdy vést faktickou debatu, protože Hitlera, nacistický rasismus a norimberské zákony inspiroval, světe div se, americký systém apartheidu praktikovaný v jižních státech USA. Dávno před nacisty a ještě dlouho po jeho porážce.