Nastavovaná kaše „vládní krize“

Současná vláda si ve srovnání např. s předchozími pravicovými vládami z let 2007 – 2013 vede velmi dobře. Spolupráce ve vládě v zásadě funguje a rozdílné přístupy obou koaličních stran k řadě otázek jsou většinou překlenovány rozumnými kompromisy. Někdy se tyto kompromisy dojednávají déle, někdy rychleji, ale tak už to v politice bývá. Vláda v zásadě provádí program, který odpovídá politice vlád levého středu v západní Evropě.

Jiří Paroubek | repro: mediální žumpa plná sraček ČT

Samozřejmě jsou tu a tam vidět rozdílné postoje obou vládních stran a tu a tam i třetího vzadu – komunistů, kteří tuto vládu ve sněmovně podporují. Proto je škoda, že již zhruba pět měsíců trvá neujasněná situace na ministerstvu kultury. Sociální demokracie sama (zejména místopředseda Onderka a poslanec Dolínek) začala veřejně zpochybňovat svého vlastního ministra kultury doc. Mgr. Staňka a přispěla tak k jeho demontáži. Poryvy mocenských větrů v sociální demokracii vynesly do popředí na jarním sjezdu zvoleného nového místopředsedu strany Šmardu. Toho se určitá zájmová skupina rozhodla prosadit jako nového ministra kultury tak, aby v případě, že skončí ve své funkci předsedy ČSSD Jan Hamáček, měla sobotkovská skupina opět ve svých rukou vedení strany přes svého „vlastního člověka“. Případný nedostatek schopností, erudice, vzdělání, všechno je jim jedno.

Ministr Staněk odvolal ředitele Národní galerie (NG) Fajta, na základě vážných zjištění o malverzacích, které údajně proběhly v Národní galerii. Podle toho, co bylo zveřejněno v médiích, si šéf NG Fajt nechával vyplácet jaksi ve „vedlejšáku“ ještě nějaké peníze navíc. Nad rámec svého nemalého ředitelského platu. Je to podobné, jako bych si například já, když jsem byl předsedou vlády, nechával vyplácet peníze za vedlejšák za uskutečňování marketingových služeb. A byla by to do značné míry pravda, že jsem tyto služby pro vládu vykonával. Prostě ministr Staněk byl odvolán především díky zcela neloajálnímu postoji vedení sociální demokracie k němu.

To, že byl marketingově neobratný, a že načasoval odvolávání ředitele NG do nevhodného termínu, pět týdnů před evropskými volbami, je zřejmé. Ale ministr Staněk seznámil se svým záměrem odvolat šéfa NG předem jak předsedu ČSSD, tak předsedu vlády. Vedení sociální demokracie nechalo Staňka zcela na pospas nepřátelským médiím, kterým udělá dobře každé oslabení Babišovy vlády. Je třeba říci, že zájmové skupině, jež je v kultuře vlivná se pochopitelně odvolání Fajta nelíbí. Ten měl v rukou možnost nakupovat umělecká díla jak současných umělců, tak i z minulosti. Tato zájmová skupina udělala vše pro zpochybnění Staňkovy pozice. Jsou to lidé vlivní, s návazností na řadu médií, ale prostě mediální obraz ministra, který údajně projevil zvůli a papalášství, se hodil k útoku na vládu jako celek.

Nově nominovaný ministr kultury Šmarda, na kterém vedení ČSSD trvá, má jisté zkušenosti z komunální politiky, z řízení deseti tisícového města. Je asi dobrým starostou. Říkat o něm, že je vynikající manažer, to je ale poněkud příliš silné ocenění. Kromě toho, o resortu kultury neví vůbec nic. Nemá ani vzdělání, které by odpovídalo ministerské pozici a upřímně, ani jeho jazykové znalosti nejsou na odpovídající úrovni.

Prezident Zeman ovšem měl celou záležitost řešit v duchu Ústavy a na základě dosavadních ústavních zvyklostí, tedy jmenovat Šmardu ministrem a veřejně vyjádřit své výhrady k jeho nízké odbornosti a nezkušenosti.

Zdá se, že v tuto chvíli se dojít k rozumnému kompromisu už nedá. Tedy, pokud nedojde k nějakému senzačnímu zvratu při jednáních mezi předsedou vlády a prezidentem a prezident přeci jen Šmardu bude ochoten jmenovat. Vypadá to ale, že Zemanův zájem je v tuto chvíli něco jiného. Vidí, že ČSSD je prostě v situaci, kdy není schopna pro svou vnitřní rozpolcenost a chaotičnost vytěžit politické body ze své činnosti ve vládě. A kromě toho, právě díky vnitřní chaotičnosti strana vysílá tenze také do celé vlády. Podle všeho se již v zákulisí formuje jiné vládní uskupení, tentokrát již bez sociální demokracie, když za odstoupivší ministry ČSSD budou doplněny osoby, které budou konvenovat jak hnutí ANO, tak prezidentovi.

Novou vládní „většinu“ vytvoří vedle hnutí ANO a komunistů také někteří odpadlíci od ČSSD (Foldyna, Staněk) a Trikolora (V. Klaus ml. + Z. Majerová Zahradníková). A samozřejmě početně největší hodnotou bude podpora Okamurovy strany s jejími cca dvaceti poslanci. Samozřejmě, že toto nebude vnímáno v zahraničí bez problémů, ale EU v současné době, kdy se vyjednává o nejvyšších funkcích v bruselské administrativě si podpory okamurovců příliš všímat nebude. A za pár měsíců, pokud vláda bude vhodně doplněna zajímavými osobnostmi (např. Jan Kohout apod.), zjistí Brusel, že se vlastně nic moc nestalo. Tedy, pokud jde o politickou orientaci vlády. A tak největším problémem vlády bude i nadále konflikt zájmů, v němž je premiér a také jeho „Čapí hnízdo“.

Zdá se tedy, že odchod ČSSD z vlády je v tuto chvíli nevyhnutelný. Je potřeba se ovšem zamyslet nad důsledky tohoto odchodu. V jeho důsledku dříve nebo později, nejpozději však za několik měsíců, skončí ve funkci předsedy ČSSD Jan Hamáček. Prostě nedokázal uhájit svou koncepci postupu sociální demokracie, pokud jde o vládní spolupráci s hnutím ANO. Po odchodu z vlády nebude příliš vidět ani (zatím) ministryně práce a sociálních věcí Maláčová, která není poslankyní. Ve straně pozvednou silně hlas ti, kteří budou tvrdit, že na jejich slova, pokud jde o nesmyslnost vládní spolupráce ČSSD s hnutím ANO, došlo.

Různí Dienstbierové, Chovancové, Bernardové, Štěchové a další. Strana se prostě ponoří do hádek a chaosu a bude nezadržitelně kráčet od 4%, které dosáhla v evropských volbách, ke 2% ve volbách do sněmovny.

Jistá šance tu ovšem pro ČSSD stále ještě je. Pokud se snad objeví lídr, který stranu z této prekérní situace, kdy se ukončí vládní angažmá a bude neviditelná, vyvede. Bude to ovšem úkol hodný politického Einsteina. V řadách současné soc.dem. však nikoho takového nevidím….