Docent Konvička o invazních druzích

ČESKÉ BUDĚJOVICE | Zeptali jsem se entomologa doc. Martina Konvičky, jak se to má s říší hmyzu, kde vládnou podivuhodné poměry, na jednu stranu značná dokonalost, na druhou třeba totalitní hierarchie… Ptali jsme se, čím může hmyz obohatit farmacii či techniku, jaké choroby hrozí lidem, jelikož se do ČR dostávají nově některé invazivní druhy, píše redaktor Sputniku Vladimír Franta.

Martin Konvička | foto: CIA (Radek Velička)

Řekl byste pár slov o vás?

Vždy, když o mě lidé říkají, že jsem entomolog, mám malé mrazení, protože jsem entomolog na baterky. Vysvětlím. Zatímco klasický entomolog, jak si to většina národa představuje, se kouká binokulární lupou na ty drobné tvorečky a spoustu jich zná, určuje, zabývá se třeba tvary jejich orgánů atd., já jsem se zaměřil kdysi dávno na poměrně jednoduchou skupinu, a tou jsou motýli, resp. denní motýli.

U této jednoduché skupiny jsem zůstal, protože čím více o nějaké skupině známe, tím víc ji můžeme použít pro sledování dějů v přírodě, v podstatě jako takový model. Zabývám se takovými věcmi, jako jsou změny rozšíření vzácných druhů u nás, co se s nimi děje, co potřebují, jaká je třeba fauna zemědělské krajiny.

Co se děje na postindustriálních, tzn. průmyslem pozměněných stanovištích, co se děje s horským hmyzem v souvislosti s klimatem apod. Jsem vlastně více ukotven v ekologii než v klasické entomologii. Nabídku rozhovoru jsem přijal i proto, poněvadž žádný entomolog neví o hmyzu všechno. Na základě některých otázek, které jsem předběžně viděl, jsem si uvědomil, že toto interview může být poučné i pro mě.

Karel Čapek má hru Ze života hmyzu. Jde o alegorii lidské společnosti. Nicméně hmyz je na planetě déle než my. Z hlediska jeho kolektivní organizace, mají se lidé čemu učit?

Z přírody se můžeme vždycky trochu přiučit. Když se podíváme přímo na Čapkovu alegorii, tam je několik aspektů. On se snaží kritizovat společnost. Přesto je tam několik velmi zajímavých momentů. Například v první části hry se různí hmyzáci navzájem požírají a podvádějí. Dělají vlastně to, co se v lidské společnosti neustále odehrává také. Každý si hledí své práce, přitom riskuje, že může nebo nemusí vstoupit do horizontu někoho jiného, kdo si stejně tak hledí své práce. Čapek tam krásně vystihuje jednu věc, která je pro hmyz obecně typická, a to je specializace druhů. Každý dělá něco jiného.

Na Zemi máme asi dva miliony druhů hmyzu. To je do značné míry výsledkem obrovské specializovanosti na nejrůznější způsoby života, potravy apod. Čapkova hra dále pokračuje alegorií mravenišť. To je již něco zcela jiného než pinožící s chrobáčky. Mravenci, včely, vosy, termiti si vyvinuli evolučně tzv. eusocialitu, tzn. pravou socialitu.

Mravenčí či včelí kolonie navenek funguje jako by byla „státem“. Geneticky ale jde spíše o jednu rodinu, většina čtenářů to asi ví. Je to založeno na takovém triku, že členové kolonie jsou si podstatně příbuznější než nečlenové této kolonie. Dokonce si jsou tak příbuzní, že se v podstatě většina kolonie vzdala sexuálního rozmnožování. Jenom přihrává královskému páru, resp. samici-královně, která se rozmnožuje. Přestože takové uspořádání společnosti je založeno na něčem úplně jiném než uspořádání lidské společnosti, některé analogické jevy se tam vyskytují.

Například?

Například opravdu existují mravenčí války. Opravdu existují otrokářští mravenci. Skutečně existují, nebudeme-li jen u mravenců, kleptoparazitické včely. Jde o včely, které jsou schopny klást vajíčka do hnízd jiných včel. Že by se z toho lidé mohli něco učit, to bych tak úplně neřekl. Protože hmyzí socialita je založena na totálním popření individua.

Tak totálním, že se drtivá většina individuí ani nerozmnožuje, viz dělnice. Individuum funguje jako součástka soustrojí. Kdežto lidská společnost se všemi úspěchy i neúspěchy je v podstatě založena na pravém opaku. Na vyzdvižení individuality a na umožnění nějakého rozvoje individuí. Společnosti, které toto dokážou, jsou v dějinách úspěšnější než ty, které se snažily fungovat jako nějaká přísně hierarchická struktura.

Některé dystopické romány (Konec civilizace) popisují budoucí vysoce specializované lidské společnosti, kde rozmnožování lidí bude přísně řízeno. Nejdeme v moderní lidské societě tak trochu cestou mraveniště či včelína, řečeno s určitou nadsázkou?

Určitě existují lidé, kteří o něčem takovém sní či přemýšlejí, ať už v tom pozitivním či negativním smyslu. Když sledujete dnešní zprávy, v podstatě vidíte některé náznaky, že se činí pokusy jít i takovým směrem. Například náhradní mateřství – zde vidíme, že někteří jedinci jsou schopni poskytnout svá těla těm, kteří se nerozmnožují.

Změny pohlaví. Jde o propagovanou šílenost, která je neméně hrozivá, ukazuje, že zde budou jedinci, kteří zůstanou ve svém původním pohlaví a že zde budou i ti, kteří se změní v jakési bioroboty, kteří ztratí schopnost reprodukce.

Uklidním vás, nebo uklidňuji i sebe. Tohle jsou jevy spojené s dekadencí; společnost, ve které se rozvinou tyhle jevy, nemůže dlouhodobě vydržet. Trochu mi teď nahráváte. Existuje jedna společnost, která se pokouší (v dějinách jich bylo více) o uspořádání, kdy se zazdívá celá individualita. Mám na mysli salafistický islám: všichni stejně oblečeni, všichni se chovají podle stejných předpisů. Pevně věřím, že lidská jedinečnost a individualita vyhraje.

Prý kdyby pochcípal vezdejší hmyz najednou a hromadně, pokryje se povrch země vrstvou mrtvých hmyzích těl. Pak že lidí je hodně. Jak to, že se hmyz katastrofálně nepřemnožuje při jeho reproduktivních schopnostech.

Ano, hmyzu je na světě hodně. Současně jste ale jistě zaregistroval zprávy o jeho úbytku a vymírání, dostaly se i do velkých médií. Zejména v tzv. rozvinutých zemích se situace zdá být vážná, různé studie ukazují na třetinové ztráty početnosti kusů, a srovnatelné mizení druhů, napříč hmyzími řády a stanovišti.

Příčinu známe, je jí uniformní a kořistnické hospodaření v krajině, její doslova vysávání, lesnictvím, zemědělstvím, urbanizací a průmyslem. Jenže to bych zde hovořil dlouho, protože toto je moje specializace, a tak přejdu spíš k tomu přemnožování.

Některý hmyz se samozřejmě přemnožuje. Stačí zmínit kůrovce. V reálné přírodě by ale k přemnožením docházelo jen zřídka, nejčastěji ve „zjednodušených“ prostředích (jakým je smrková monokultura, ale i přírodní horský smrkový les!) a mimořádných situacích (třeba klimatických výkyvech).

Přemnožování totiž brání právě ta specializace, o které jsem mluvil na začátku. Každý druh potřebuje něco žrát, na něčem se vyvinout – a ty zdroje nejsou nekonečné. A každý má nespočet nepřátel – parazitů, predátorů, bakteriálních či houbových chorob. To Čapkem správně popsané „pinožení“ vlastně brání tomu, aby několik málo druhů převážilo nad ostatními a přemnožili se.

Některý hmyz je užitečný, jiný užitkový, o další se zajímá bionika. Pavoučí vlákna slouží předobrazem pro moderní neprůstřelné vesty. Co vše nám říká svět hmyzu, jaké inovace pro naše technologie nabízí? Vrtulníky (ruské Mi-24 a nejen tyto) vypadají jako vážky…

Hmyz jistě inspiruje, nejen z hlediska mechanického, technického uspořádání svých těl. Inspirace je obrovská. Jen si vezměte rychlost letu. Sílu, kterou ty potvory mají vzhledem k jejich velikosti. Tam je toho spousta k hledání. V roce 2002 jsem byl na jednom velkém entomologickém kongresu. Náhodou jsem tam zabloudil do sekce, která se bionikou zabývala. Tam jsem, podotýkám, že šlo o rok 2002, poprvé slyšel slovo dron, což je vlastně anglické slovo pro včelího trubce.

Nějaký entomolog-technolog vykládal, že na základě znalosti o stavbě hmyzího těla budou brzo fungovat mašinky využívané ve vojenství, kartografii a podobně. Dnes si dron můžete koupit a dělat si s ním, co chcete. To je ten pokrok. To je přímé přenesení poznatků z entomologie do techniky.

Jako laik, když vidím pavoučí vlákno a kevlarovou neprůstřelnou vestu, souvislost zde nevidím přímo na první pohled.

Kevlarová vlákna se snaží napodobit bílkovinu pavoučích vláken.

S jakými zajímavými hmyzími druhy se můžeme potkat v ČR na zahrádkách a v sadech?
Pro ilustraci, jeden dlouho sledovaný olšový lesík na předměstí Českých Budějovic hostil 900 druhů nočních motýlů, tzn. určitě 10 tisíc druhů ostatního hmyzu. I na té obyčejné zahrádce, pokud se o ni člověk dobře stará a dobře ji pozoruje, může vidět stovky až tisíce druhů. Nikoli současně, ale za nějakou dobu.

Když se ptáte na zajímavosti posledního roku a let, tak asi nejfenomenálnější záležitostí byla jarní invaze babočky bodlákové, což je tažný motýl, který u nás nedokáže přežít zimu. Funguje tak, že z jižních krajů každoročně táhne nejdřív k severu, založí několik generací, na podzim se ti potomci vracejí k jihu.

Babočka k nám sice léta každoročně, ale díky vlhké a teplé zimě na Blízkém východě se této babočky urodily miliardy, takže si invaze všímali i naprostí laici. Jde o většího rezavého motýla, který v květnu, v červnu byl úplně všude.

Další zajímavá věc, která se děje, to opravdu souvisí s hodně diskutovanými změnami klimatu, je šíření některých jižnějších nebo teplomilnějších druhů k severu. To už pozorujeme delší dobu. Jsou to často nápadné a atraktivní druhy. Napadá mě kudlanka nábožná, kterou jste před dvaceti lety viděli nejseverněji někde u Olomouce. Dnes osidluje celou Moravu i Čechy. Jako volně žijící druh je k vidění i v Praze. Je to nápadná novinka. Jsou však i druhy, které globální oteplení klimatu jakoby nedokážou využít, protože jsou třeba specializovány na nějaká stanoviště nebo mají tak omezené schopnosti šíření, že přestože je jim klimaticky lépe, dále se nám z krajiny ztrácejí. Tyhle dvě situace se odehrávají současně, před našima očima, a je fantastické je sledovat.

Jakou výhodu má, když kudlanka sežere svého samečka, poté co ten ji inseminuje?

To má dvě výhody. Jedna je, že v podstatě v okamžiku usmrcení dochází k přenosu spermatoforů do samičky. Druhá výhoda je, že ona vlastně ze svého samečka získá živiny pro vývoj vajíček. Zde bych poznamenal, že ten jev není až tak vzácný, jen u kudlanek je poněkud drastický.

U mnoha druhů hmyzu dochází k tomu, že to, co sameček do samičky vloží, nejsou jen spermie, ale je to i nějaký proteinový a cukrový obal, který slouží jako zásnubní dárek. Jde o jakousi „večeři po sexu“. U motýlů je to časté. Tam ale samička nikoho nesežere. Sameček ji prostě tu potravu „věnuje“ během kopulace. U kudlanek je to jen extrémnější případ obecného jevu.

Jak je to třeba s brouky? Někteří mají prý schopnost přežít i jaderný výbuch. Existují ve světě hmyzu látky, které slouží například farmaceutickému průmyslu?

S tím jaderným výbuchem je to trochu fáma. Není to známo o broucích, ale o švábech, což je jiný řád hmyzu. Laici si to pletou. Snad by se něco takového našlo i v jiných skupinách. Švábi jsou otravní a všudypřítomní, proto se pokusy dělaly na švábech. Pokud by švábi byli v epicentru výbuchu, tak by výbuch pochopitelně nepřežili. Tam se uškvaří úplně cokoliv.

Ale jinak jsou schopni přežít vysoké dávky ionizačního záření. A to opravdu vysoké, dokonce i 1000krát větší, než je letální dávka pro člověka. Je to dáno skvělou obranou přímo na buněčné úrovni, na úrovni fyziologických mechanismů.

Z toho plyne, že u hmyzu můžeme najít mnoho zajímavých biochemických záležitostí. A když se ptáte na farmacii, pomohu si kantaridinem z takzvaných španělských mušek. Jsou to brouci puchýřníci. Kantaridin byl znám odnepaměti jako přírodní afrodisiakum.

Hmyz pod mikroskopem vypadá jak z jiného světa. Různorodost druhů je naprosto udivující. Jak je to s hmyzí inteligencí? Jak je to s pověstnou rychlostí reakcí? Jak může kupříkladu taková moucha urychleně vzlétnout, ještě než na ni dopadne plácačka? Moucha je hbitější než člověk, a to nemá pořádný mozek. Jak to dělá?

Není horší než u člověka. Je dokonalý jinak (nervový systém). Je schopen poměrně malého, omezeného množství úkonů, ale ty provádí dokonale. Vývoj prostě nešel cestou flexibility, učení a inovací, ale cestou dokonalého splnění potřebných úkonů.

Moucha vás především vidí, když se k ní blížíte. Pokud jste se někdy díval na muší oči, jsou to teleskopy namířené v podstatě do všech stran. Vidí nad sebe, pod sebe, dozadu. Pak už jen zbývá rychlá úniková reakce. Nic tak složitého na tom není. Představte si jednoduchý inteligentní systém, který bude říkat: „blíží se k tobě něco velkého – prchni!“

Nemoci přenášené hmyzem. Lze porovnat ČR se zahraničím? Existují zvěsti o larvách, které mohou být lidskému tělu skutečně nebezpečné.

Vím, kam míříte. Zde bych začal tím, že my lidé žijící v mírném pásu Eurasie máme štěstí. Jinak máme mnoho protivných chorob, které najdeme po celém světě. Jedna z nejletálnějších chorob na zeměkouli je patrně malárie přenášená komáry. U nás se malárie vyskytovala také. Ještě po 2. světové válce na jižním Slovensku a na jižní Moravě.

Byly to lehčí formy a vyskytovaly se vzácně. Avšak i u nás existuje několik viróz přenášených komáry. Jde o valtickou horečku, virus Ťahyňa. Je to nepříjemnost, kterou ale s malárií naštěstí nelze srovnávat. I u nás se lze nakazit, třeba při horkých létech, po povodních. Je to nepříjemná viróza.

Zcela „nově“ (nějakých deset let) se v ČR objevila koutule skvrnitá, což je moucha z čeledi koutulovitých, původem z jižnějších krajů, která se jako mnohé mouchy drží nečistot, kanalizací, skládek apod. Její larvy ale mohou naprosto výjimečně napadnout člověka. Způsobí mu onemocnění, kterému se říká myiáza. Jde o případ, kdy se muší larva, která by se raději vyvíjela někde v hromadě odpadků, hnijícím mase atd., dostane do lidských tkání a dokáže tam provést svůj vývoj.

V tomto případě může člověku ublížit. Zde bych poznamenal, že k napadení člověka dojde vzácně, k tomu je třeba splnit mnoho nepravděpodobných podmínek. Člověk by musel být zraněný a koupat se někde ve špinavé teplé vodě. Musel by přehlédnout, že má na sobě nějaké boláky. Je to spíše ojedinělá situace. Nebezpečí nových chorob je jistě vážná věc, o které ekologové a epidemiologové přemýšlí, ale jak se zdá, nebudeme potřebovat hmyz, abychom si tyhle problémy udělali.

Kdybyste probral čs. politiky. Kdo se podobá hmyzu, jakému? Ne třeba vizuálně, ale nějakým algoritmem chování (žertujeme)?

Asi by se dalo popustit fantazii. Hyperaktivní a neposedný premiér Babiš by nám mohl připomínat nějakého střevlíka nebo svižníka, prostě dravého brouka. Prezident Zeman? Napadá mě – čmelák? Poklidný, rozvážný, ovšem jdoucí si za svým. To by mohl být takový čmelák.

Spousta takových těch kariérních politiků z okruhu demokratického bloku, od starostů, Hamáček, nemá cenu je všechny vyjmenovávat jednoho po druhém, když jsme už jmenovali ty podstatné, tak to jsou takoví snaživí broučkové, takoví chrobáčci.

Post Scriptum: Kde se veřejnost může seznámit blíže se zajímavým druhem hmyzu. Je někde nějaké pěkné motýlárium?

Kousek od Prahy je Motýlárium Votice. Na obnoveném kusu přírody na předměstí Votic se vytvořil skleníkový dům, kde jsou motýli, nikoli exotičtí, ale ti naši středoevropští. Musí se jim zajistit normální životní cyklus, včetně přezimovacích stádií. Proto je toto motýlárium otevřeno asi od května – června do konce září. Pokud se tam někdo chce podívat, je nejvyšší čas. Krom motýlů se tam dá v reálném prostředí podívat na to, jak se starat o zahrádky, parky a přírodní stanoviště, aby v nich motýli byli. Je to velmi zajímavá expozice kousek od Prahy.

Díky za rozhovor. Podíváme se tam.


Otázky kladl redaktor Sputniku Vladimír Franta:

Vladimír Franta | repro: vladimirfranta.cz